Můj tříměsíční studijní pobyt v Heidelbergu

Obdivoval jsem jejich studijní dům (Morata-Haus), který slouží nejen jako studentská kolej, ale také jako univerzální církevní vzdělávací středisko pro vikáře, výpomocné kazatele, pracovníky diakonie. Jen z poloviny tam bydleli studenti teologie, dům je otevřen pro všechny studenty, kteří se chtějí podílet na životě v domě. Zde jsme se setkávali s mnoha lidmi z církve na přednáškách, pobožnostech nebo prostě u společného jídla. Obohacující bylo i složení skupiny – vedle bádenských farářů tam byla farářka z Buenos Aires a farář ze Sibiu. Navázali jsme přátelské vztahy, oblíbili jsme si bádenské víno a plánujeme další společná setkání.

Hned v prvním týdnu jsme se dozvěděli od profesorů z každé katedry, co se změnilo v teologii za posledních 20–30 let. Potěšilo mne, že se teologie vyvíjí a mění. Například i v Německu se v teologii stále více prosazuje angličtina. V Heidelbergu je tradičně silně zastoupena biblistika, ale i dogmatika a etika – pozoruhodné jsou podněty Institutu pro mezioborová zkoumání, kde se např. zkoumá, co je spravedlnost podle Bible a podle práva a jak se tyto pohledy mohou navzájem obohacovat. Možnost opět po určitý čas naplno studovat jsem velmi uvítal, podle zkušenosti profesorů jsou studující faráři motivovanější než ostatní studenti. 

Cenné pro mne bylo vystoupit z naprosté většiny svých domácích povinností. Člověk si teprve uvědomí, co ho jinak tíží – mne asi nejvíc nikdy nekončící odpovědnost za sbor a seniorát a tisíce maličkostí, o kterých vím a které se beze mne obvykle neobejdou. Oceňuji, že můj sbor zvládl dobu mé nepřítomnosti velmi dobře, našlo se dost odpovědných lidí, zajišťujících běžnou sborovou agendu a také dostatek kazatelů. Proto jsem si vše zařídil tak, že jsem byl v Heidelbergu po celou dobu a do Česka jsem nejezdil. Určitě budu tuto zkušenost ještě dlouho zpracovávat; myslím, že to ponese plody i v mé práci ve sboru. 

Heidelberg byl důležitým místem jako sídlo falckého kurfiřta. Největší slávy dosáhl v renesanci, kdy se proslavila univerzita a po nějakou dobu tam přicházeli reformovaní učenci a studenti z celé Evropy. Slavné období ukončila třicetiletá válka, kdy byl kurfiřt nejprve zvolen českým králem, ale záhy prohrál válku na Bílé hoře a musel utéci nejen z Čech, ale i z Heidelbergu. 

Uvědomil jsem si, jak rozdílné země tvoří Spolkovou republiku a jak rozdílné jsou jednotlivé zemské církve. Bádenští faráři mají blízko do Francie a často toho mnoho nevědí např. o Saské evangelické církvi, se kterou sousedíme my. Naše církve se však těžko mohou srovnávat. V Bádensku je stále výrazná část společnosti evangelická, výjimkou nejsou sbory se 7000 členy, jeden jejich seniorát je srovnatelný s celou naší církví. Hlavně se však církve drží modelu lidové církve, ve které jen nepatrná část sboru chodí pravidelně na bohoslužby, přesto se ale cítí být evangelíky. Tendence jsou ale podobné – mluví se o vystoupení z církve a postupném snižování počtu členů, všudypřítomná je rozvaha, že úvazky snad v dané výši ještě chvíli udržíme. Církev procesy restrukturalizace důkladně promýšlí a organizuje již delší dobu. 

Na jihozápadě Německa je mnoho měst spojených s reformací (Špýr, Worms, Heidelberg, Kostnice, ale také Štrasburg a Basilej). Tato města do určité míry stála mezi reformací luterskou a kalvínskou. Bylo pro mne zajímavé tato města objevovat a dovídat se o jejich reformátorech a jejich podobě reformace. 

I když je bádenská církev unionovaná, proti nám má výrazně „luterštější“ podobu bohoslužeb s docela velkým podílem zpívané liturgie. Hudební stránka bohoslužeb je obvykle silná, pravidlem je delší varhanní preludium na počátku bohoslužeb, interludium po kázání i postludium na závěr. Důležité je, že hudba na začátku i na konci je bohoslužebná součást. Oblíbené jsou kantátové bohoslužby, během kterých zazní jedna celá kantáta od J. S. Bacha. 

Děkuji naší církvi za možnost vzít si studijní volno a bádenské církvi za to, že jsem mohl být host v Morata-Hausu. Všichni faráři v naší skupině byli starší padesáti let. Touto zkušeností bych chtěl povzbudit další faráře, aby o sabatiklu uvažovali a neodsouvali ho až do vyššího věku.

Filip Susa