Můj kostel, můj hrad

Památkově chráněný kostel, doklad raně barokní architektury severních Čech, neměl stejně jako mnoho dalších architektonických skvostů v pohraničí jednoduché bytí. Díky manželům Kačaniovým patří mezi kladné příklady toho, jak do neutěšené budovy opětovně vdechnout život, protože jak by řekla liška v Malém princi, co je důležité, je očím neviditelné.

Křesťané Viktor a Jana Kačani se po odchodu z Prahy v roce 2000 natrvalo zabydleli kousek od kostela, v budově bývalé školy. Říkáte si, co je vedlo k tomu věnovat kostelu svou energii? Vnímají, že má smysl starat se o víc než o ohraničený prostor za okny. „Žijeme s celým okolím, na které se váže náš fyzický i duchovní život. Tam, kam vidím oknem, tam to mám ráda.“ 

Každá památka vypráví svůj specifický příběh, díky kterému ji můžeme vnímat v širších konotacích. Příběh kostela Navštívení Panny Marie v Horním Vítkově se začal psát v roce 1575. Na místě svého dřevěného předchůdce byla postavena zděná budova. Výstavbu financoval frýdlantský šlechtic Melchior z Redernu poté, co na čas opustil armádu, aby se věnoval správě rodového panství.

Specifickou současnou podobu přinesla však až úprava po třicetileté válce kolem roku 1671. Kostel je na první pohled neobvyklý svou věží, v tomto období přistavěnou. Je ve tvaru hranolu přecházejícího v oktagon, zakončena helmicí a makovicí s křížem. 

Další zvelebení proběhlo po roce 1714, a kostel tak získal například nový barokní trojlistý presbytář či v té době moderní sochu svatého Jana Nepomuckého. (Jan z Nepomuku byl prohlášen za svatého roku 1729.) Později byla na strop namalována freska s motivem cesty Panny Marie k Alžbětě, která je dnes již špatně viditelná. Jedná se však o její restauraci. Dlouhá léta budovu spravovala protestantská církev, což dokládá i rovný strop, specifický pro tyto typy kostelů. Podle Viktora Kačaniho se o něm mluvilo jako o nejkrásnějším v severních Čechách.

Až do roku 1905 bylo o budovu pečováno místní farností. Interiér honosně zdobily například lustry. Kostel v tom roce získal i jesle od tyrolských řezbářů, typické pro první polovinu 20. století. Ještě v roce 1937 byl zrestaurován oltářní obraz. V letech 1945–1946 došlo v pohraničních oblastech k událostem, ovlivňující tyto krajiny možná až do dnešních dnů. Vysídlením německého obyvatelstva zanikla místní společenství, vazby a vztahy, a kostel tak začal chátrat. Dlouhou dobu sloužil jako sklad nábytku. Jako by místní krajina nebyla zasažena dostatečně, v padesátých letech se zdemolovaly dříve obývané domy kostel obklopující. O třicet let později, jako pomyslná tečka před novou etapou kostela, se na příkaz městského národního výboru v Chrastavě zbořila i fara, panský dům. Zrušen byl bez okolků i přilehlý hřbitov. Tato devastující rozhodnutí zapříčinila magickou atmosféru venkovského opuštěného zámečku, kterému se kostel dnes podobá. Kouzlo interiéru, připomínající na první pohled spíše divadlo než sakrální stavbu, je dáno dvoupatrovým prostorem, kruchtou, určenou pro varhany a sbor. Budovy barokní doby mají díky své (bývalé) zdobnosti jedinečné kouzlo i ve své zchátralé podobě. Dveře kostela zůstaly do příchodu manželů Kačaniových otevřeny, tudíž si v něm každý mohl provádět, co se mu zlíbilo. Přesto přese všechno Viktor Kačani věří v genia loci: „Místo může zase zpět získat ducha. Bylo to místo, ke kterému se místní upínali. Konaly se tu svatby, pohřby.“ 

Současným majitelem je římskokatolická církev. Ta manželům, respektive sdružení Svítání, kostel vypůjčuje. Duchovně založení manželé zde chtějí konat výstavy a koncerty a spojit lidi, kteří kostel budou navštěvovat. Konaly se zde vánoční bohoslužby a poutní mše pod taktovkou Mgr. Radka Vašinky. Konala se zde Noc kostelů, Svatojánský koncert a loni v létě čtvrté výročí oslavil multižánrový festival KUKOKLI. V roce 2019 zde uspořádala benefiční koncert Lenka Dusilová. Site-specific projekt Monument/um uskutečnili s cílem podpořit chátrající památky v oblasti Sudet. 

„Benefiční projekt chce publicitou upozornit na neutěšený stav vybraných objektů a pomoci je oživit. Podpořit místní komunity a vytvářet možnosti pro sdílený prostor. Zprostředkovat nový pohled na památky. Posílit nejen cestovní ruch v regionu, ale i vědomí, že starat se o památky je důležité.“ 

Koncertem v kostele Navštívení Panny Marie umělci vybrali 51 054 Kč, které byly použity na opravu krovu a střechy. „Teď se podílí na investicích ministerstvo kultury, Liberecký kraj, město Chrastava, orgány památkové péče města Liberce, dárci a hlavně také církev.“ 

Další krásné příklady najdete i na sociálních sítích a webových stránkách spolku Prázdné domy, který se zchátralým opuštěným budovám věnuje. Můžete s nimi na pravidelných tematických vycházkách některé skvosty i osobně navštívit. 

Klára Mastíková, organizace Prázdné domy
foto: Zdeněk Dam (Prázdné domy), OS Svítání, archiv České televize