Moderátorství Zaplaťpánbůh

Úvodní scénka byla na misce vah trapnosti, veselosti a špetky absurdnosti. Všichni v ní umřeli, ale vlastně ne. Kdo na Sjezdu byl, ví, že páteční bloky informací bývají pohříchu zdlouhavé až k zalknutí. A tak v průběhu informačního proudu jsme naučili mládežnictvo tleskat na povel – mávnutímu praporem ČCE. Zahráli jsme si na dvojníky s Vaškem Stávkem, kdy Kuban běhal za oponou místo nás, aby to vypadalo jako jeden muž. Po rychlém ubytování následoval koncert kapely Sunrise gang, který vlévá klasickým svítákovkám novou šťávu.

Sobota bývá ten první plný den po propovídané noci. Inu, začali jsme milým trapasem s košilí, která nemá záda. Lépe propagovat to, že ve foyer lze vyměnit šatník, jsme neuměli.

Po programu Jiřího Mrázka jsme uváděli dvacetiminutovky vojenským krokem. Rázně, monotóně, stručně. A ano, ten kontrast s předchozím praštěným pobíháním pódiu budil v lidech nejeden úsměv.

Odpolední šňůra byla vždy jen krátkým představením. Večer však přišlo představování skupinky, která chystala celý kromobyčejně vydařený víkend. Dali jsme jim dvě poťouchlé otázky, na které odpověděli po svém a tím se představili.

V neděli jsme byli svědky jedním z nejbáječnějších bohoslužeb. Bigbeatová kapela pod vedením Filipa Boháče spolu s veršovaným kázáním Ivy Květonové a Filipa Kellera zapříčinila úsměvy, radost a Boží přítomnost. Srdce plesalo, vzduch voněl přijetím, milostí a loajalitou. Z očí bylo vidět nadšené hltání každého slova.

Závěrečné děkování jsme díky krátkým potleskům s praporem zvládli za dvě minuty a nikoho jsme snad nevynechali.

A tak děkujeme přátelé za celý průběh a těšíme se za rok!

Matt Halaš
foto: Kuba Rais, Dan Ridzoň