Moc předivná nás tiše obestírá...

Bonhoeffera vskutku vidím jako svědka té předivné moci, Boží moci, která ho nesla neklidnou dobou jeho života. Dětství mu poznamenala první světová válka, během které padli bratranci a nejstarší bratr Walter. V dospělosti čelil nástupu Adolfa Hitlera k moci, německému nacismu a druhé světové válce. Jako by už jako kluk tušil, že mu nebude dopřán dlouhý život: byl nadprůměrně inteligentní, vzdělání získal neobvykle rychle (v 7,5 letech přestoupil z obecné školy na gymnázium, v 21 dokončil doktorské studium teologie). Co všechno stihl za svá krátká léta, čím vším byl?

Křesťan proti zlu

Jako student hledal odpovědi na existenciální otázky mladého člověka, jehož život poznamenala válka a smrt. Toužil po živé křesťanské víře a po společenství, kde si lidé navzájem pomáhají na cestě víry. (Německá evangelická církev jeho doby byla této touze vzdálená.) Po nástupu nacismu ve 30. letech patřil k jeho rozhodným odpůrcům a byl u zrodu Vyznávající církve (Bekennende Kirche), proudu německých evangelíků, stojících v opozici vůči církevní většině tzv. německých křesťanů (Deutsche Christen), ovlivněných nacistickou ideologií a protižidovskými postoji. Vedl teologický seminář Vyznávající církve, promýšlel význam Ježíšova kázání na hoře (dílo Nachfolge – Následování) a fungování křesťanského společenství (Gemeinsames Leben – Život v obecenství).

Naléhavost existenciálních otázek se prohlubovala s tím, jak se vyvíjela zrůdnost nacismu: rozpoutání druhé světové války, okupace rozsáhlých území v Evropě, exterminace židovského obyvatelstva, koncentrační a vyhlazovací tábory… Bonhoeffer byl pacifista (vlivem událostí první světové i díky kázání na hoře); ale tlak událostí jej vedl k promýšlení otázky, která se mi jeví jako hlavní otazník jeho života: jak se může křesťan, Ježíšův učedník, postavit proti zlu? A může se tváří v tvář takovému zlu, jako byl nacismus, uchýlit k násilí? Může se podílet na zabití tyrana?

Nešlo rozhodně o teoretické úvahy! Bonhoeffer se zapojil do protihitlerovského odboje, který organizovala německá vojenská rozvědka (Abwehr), vedená admirálem Wilhelmem Canarisem. Postupně dozrál k rozhodnutí podílet se na atentátu na Hitlera. Toto zrání odráží nedokončená kniha Ethik – Etika. V dubnu 1943 byl zatčen a vězněn ve vojenském vězení Tegel; jeho zapojení do odboje však dlouhou dobu nebylo nacistům známé a vyšlo najevo teprve v posledních týdnech války. Ve vězení se pastoračně staral o další vězně i o sympatizující dozorce (jeden z nich dokonce začal plánovat Bonhoefferův útěk). Také zde vznikaly dopisy, básně a modlitby, posmrtně vydané v souboru Widerstand und Ergebung (česky nejprve Na cestě ke svobodě, nověji Odpor a odevzdání). Ve vězení vznikl i text Von guten Mächten, tedy Moc předivná. To bylo o Vánocích 1944 či na Nový rok 1945, jako součást posledního dopisu snoubence Marii… Pouhý měsíc před koncem války byl Bonhoeffer popraven ve Flossenbürgu, na osobní rozkaz rozzuřeného Hitlera, který odhalil spiknutí proti své osobě. Podle svědectví lékaře Bonhoeffer zemřel prý zcela smířený. Moc předivná nás tiše obestírá… i v hodině smrti naší, amen.

Světec naší doby

Na budově Westminsterského opatství v Londýně lze vidět několik soch novodobých světců a mučedníků. Dietrich Bonhoeffer tu stojí vedle Alžběty Ruské, Martina Luthera Kinga juniora a Óscara Romera. Tito všichni, spolu s dalšími, vydali důležité křesťanské svědectví v turbulentním 20. století. Některé církve, jako anglikáni (Church of England) nebo severoameričtí luteráni (Evangelical Lutheran Church of America) zahrnují Bonhoeffera do svého kalendáře světců, významných postav dějin křesťanstva. (Přál bych si takový kalendář i v naší církvi.) Bonhoeffer je svědkem nejen moci předivné, která nás tiše obestírá; je také svědkem stálého, nekončícího hledání spolehlivých odpovědí na hluboké otázky, které s sebou nese lidství a které se naléhavě připomínají v různých dobách, včetně té dnešní: dobro a zlo a zápas se zlem, odpovědnost a vina, smrt a smíření s ní… Moc předivná, vyvěrající z důvěry k živému Kristu Pánu (vím, komu jsem uvěřil, 2. Timoteovi 1,12), ať i nás podrží v našem hledání. Kéž nám Bůh pomáhá na hluboké otázky odpovídat – i když naše odpovědi budou vždycky jenom částečné (srov. 1. Korintským 13).

Přečtěte si víc…

Kdo se chce o Bonhoefferovi, tomto „teologu, křesťanu a člověku“ (jak jej nazval přítel a jeden ze strážců jeho odkazu, Eberhard Bethge) dozvědět víc, má v češtině možnost číst knížku spisovatelky Renate Wind, Dietrich Bonhoeffer: křesťan v opozici. Dále je mu věnována jedna kapitola knihy Evangelická mystika Petera Zimmerlinga. Všechna jeho stěžejní teologická díla, která uvádím výše, jsou rovněž přeložená do češtiny. Vliv Bonhoeffera na poválečnou ČCE, její faráře a teology byl velmi významný; zejména jeho návrh „nenáboženské interpretace evangelia“, kterou nastínil v jednom z dopisů z vězení a kterou rozvádělo evangelické hnutí tzv. Nové orientace v 60. letech.

Když se člověk začte do Bonhoefferova díla (jako se pokusil i autor tohoto článku), objeví pozoruhodný vývoj: zejména Následování je psáno nekompromisně, radikálně; někomu by připomínalo styl, jakým píší evangelikální autoři. V Etice a zvláště v dopisech z vězení se ozývají jiné tóny, mírnější, velkorysejší: neznamená to odklon od víry v Boha, v Ježíše Krista, ale od určitého způsobu pojetí a prožívání této víry. Věrnost a odpovědnost vůči Bohu se nikam neztrácejí, ale významně proměňují v konfrontaci se složitou realitou lidství a pozemského světa. „Učit se věřit uprostřed plně pozemského života“, píše Bonhoeffer z vězení klíčovou větu, která mi v této souvislosti utkvěla.

Aleš Zapletal, jáhen
foto: wikipedia.org (Bundesarchiv, Bild 146–1987–074–16 / CC-BY-SA 3.0)