Místní zbožnost nejde přesadit jinam

Od kdy jsi seniorem Východomoravského seniorátu?

Je to právě tři roky, co mě zvolil konvent.

Trvá dlouho, než člověk pronikne do agendy seniora jako úředníka?

Pro mě bylo velkou výhodou, že jsem do toho nespadl po hlavě. Krátce poté, co jsem přišel do Východomoravského seniorátu, jsem se stal náhradníkem seniorátního výboru, pak náměstkem seniora. Takže jsem tu práci odkoukával několik let, než to padlo na mě. Samozřejmě jsem některé věci nevěděl, ale můj předchůdce Petr Pivoňka mě do všeho dost zasvěcoval, také mi funkci předával svědomitě. Měli jsme několik vícehodinových sezení, takže jsem měl pocit, že jsem informován dostatečně. Samozřejmě se průběhem času objevily některé věci, se kterými jsem si už musel poradit sám za pochodu, ale celkově jsem se stal seniorem hladce a bezbolestně.

Co je na práci seniora povzbuzující a co frustrující?

Překvapilo mě, že docela příjemnou polohou práce seniora je práce pastorační. Záhy po mém zvolení jsme řešili několik osobních případů mezi sborem a farářem. Byly to určité spory a já jsem měl dobrý pocit z toho, že se je podařilo smírnou cestou pastoračně vyřešit. Samozřejmě ten dobrý pocit pramenil asi i z toho, že vše dobře dopadlo. I obrácená stránka se po nějaké době objevila. Já nejsem ani moc drsný, ani příliš autoritativní, nechci věci tlačit jako buldozer. Snažím se docílit konsenzu. Ale v jedné situaci se stalo, že mě někteří presbyteři osočovali z vrchnostenského přístupu a to mě mrzelo. Vrchnostenský přístup by podle mě vypadal trochu jinak. Mám před sebou vzory seniorů ještě z Vysočiny, jako byl Luboš Kabíček nebo nyní Honza Keřkovský a taky naše východomoravské seniory Honzu Krupu nebo Petra Pivoňku – to jsou všechno lidé s kamarádským a vlídným přístupem. A takový se snažím být i já.

Východomoravský seniorát je počtem sborů druhý největší v ČCE. Znáš osobně všechny farářky a faráře?

Samozřejmě. Vídáme se na všemožných akcích od pastorálek přes instalace nových kolegů až po nejrůznější seniorátní akce, které navíc společně připravujeme.

Navštívil jsi všechny sbory seniorátu? Jak vypadají vizitace?

Určitě jsem všude byl, i když někde ne ve funkci seniora. Máme tu 27 sborů a vizitace si v seniorátním výboru dělíme, takže za ty tři roky jsem se jako vizitující ještě do všech sborů nedostal. Vizitace děláme v neděli, účastníme se bohoslužeb, vždycky senior nebo náměstek a s ním jeden z laických členů seniorátního výboru. Pokud je to možné, jezdí s námi i naše seniorátní účetní Hanka Zbránková. Po bohoslužbách se věnujeme rozhovoru se staršovstvem, zatímco účetní se sejde se sborovou účetní a pokladní a projdou účetnictví sboru. Já pak taky ještě nahlížím do sborových knih, kde jsou zapsány křty, svatby a pohřby, a kontroluju je. Někdy návštěvu završíme společným obědem. Zatím jsem měl štěstí, že vizitace proběhly víceméně v pořádku a v přátelské atmosféře, byly potěšující a inspirativní. Mnoho sborů dělá věci, ze kterých mám opravdu radost. Ať už to jsou zajímavé akce, nápady, starost o kostely či například přestavba stodoly na místo setkávání. 

Jak vypadá práce s mládeží?

Máme seniorátní farářku Jarušku Michnovou, která má na starost právě mládež. Pracuje sice jen na čtvrtinový úvazek, ale spolupracuje se seniorátním odborem pro mládež (SOM) a pomáhá organizovat nejrůznější akce. Dřív jsem měl jako řadový člen seniorátního výboru mládež na starost a ten zájem mi zůstal. Občas jezdím na schůze SOMu, abych byl v obraze. I na seniorátní akce mládeže rád zavítám, abych se s mladými potkal a viděl, co se děje. Na sborové úrovni je to různé. Někde mládež není, někde je mladých pár, někde velká parta. Bolestí velkých skupin je, že jsou tak trochu pro sebe, mají programu a akcí dost, a pak třeba ani nepřijedou na seniorátní akci. I když prostoru, aby si to udělali po svém, by dostali dost. 

Máš představu, kolik sborů dělá tábory pro děti, sborové dovolené nebo podobné věci?

Většina větších sborů dělá tábory pro děti v různé formě – tak třetina sborů seniorátu to bude. Vím, že například Růžďka dělá společnou dovolenou – dokonce v zahraničí, u moře. A bude toho určitě víc. Tohle přesně zmapované nemám. Máme také takovou specialitu – Zvonky dobré zprávy, což je soubor zvonkohry na ose Kateřinice – Ratiboř – americký partnerský sbor. A ti kromě zkoušek souboru a vystupování během roku dělají letní hudební soustředění, což je vlastně taky takový tábor.

Ví lidé ze sborů, k čemu je dobrý seniorát?

Členové staršovstev by to vědět měli. Určitě se s tím setkávají, když sbor o něco žádá nebo něco vyřizuje a musí to postoupit seniorátu. Opačným směrem by měl být seniorát nápomocný sborům, aby měly úřadování jednodušší a příjemnější. My jsme třeba už před časem vytvořili tabulky pro přehled a odvod sbírek se všemi čísly účtů a variabilními symboly, aby to každý sbor měl po ruce. Snažíme se posílat vše elektronicky. Nebo jsme loni odsouhlasili na konventu systém podpory sborů, které by mohly mít problém s odvody do personálního fondu. Dorovnalo by se to z výnosů z úroků, které seniorát bude mít. Dva sbory, které dokážou zvýšit obětavost proti loňskému roku o 50 tisíc, dostanou dalších 50 tisíc z těchto výnosů. Je to taková dlouhodobá motivační akce seniorátu, která podpoří ty malé, ale aktivní. A možná si někdo všimne, že seniorát je dobrá věc, že se o něco snaží. Seniorátní výbor se snaží pomáhat i v obsazenosti sborů, při hledání a výběru kandidátů a povzbuzuje menší sbory, aby faráře hledaly a měly. Z 27 sborů máme neobsazené jen čtyři, z toho Valašské Meziříčí už má zvoleného Aleše Rosického, který v létě 2025 nastoupí. Stojí za tím dobrá práce staršovstev, ale v některých případech také dobrá práce seniorátního výboru.

Jedna věc je ale úřední rozměr. Ještě důležitější jsou seniorátní akce, na které přijedou lidé ze sborů. Potkají se, tvoří společenství. Každý rok máme tzv. SEN, seniorátní evangelickou neděli. Pořádáme také setkání kurátorů a místokurátorů a presbyterní konferenci. Pro učitele nedělních škol chystá Jarka Michnová jejich vlastní setkání se zajímavým lektorem. Uspořádala také setkání „cetníků“, tedy věkem mladších dospělých. SOM pořádá pravidelná seniorátní setkání mládeže. Máme i několikadenní pobyt seniorů v Sola Gratia, který nyní vede Pavel Šebesta.

Dotkla se Východomoravského seniorátu změna hranic, jak ji odsouhlasil synod?

Našeho seniorátu se změna nedotkla, však jsme na synodu bojovali jak lvi, aby se u nás v tomto smyslu nic neměnilo! Původně měl být Východomoravský seniorát když ne rozprášen, tak rozsekán na díly a přeskupen. To jsme se bránili zuřivě a kontinuitu ubránili. Sbory v jiném než Zlínském kraji se samy rozhodly, že chtějí zůstat součástí Východomoravského seniorátu.

Využívají sbory ve vašem seniorátu nabídku podpory v rámci diakonických a rozvojových projektů či Jeronýmovy jednoty?

Určitě ano. Jeronýmova jednota funguje tradičně všude a výborně. Sbory na to pamatují i v účelové sbírce, míváme opravdu velké výnosy sbírky na Jeronýmovu jednotu. Systém DARPů se pomalu učíme, před časem jsme to probírali i na setkání kurátorů. Je důležité, aby se předávaly informace, aby se sbory motivovaly a podpořily, aby se třeba i pomohlo s žádostmi. Myslím, že sborů, které už žádaly a nějaký projekt realizovaly, přibývá. Nedávno jsme pomáhali s žádostí z Hodonína, teď už se do toho pustili podruhé. A jsou sbory, jako třeba Hošťálková nebo Ratiboř, které mají nějaký projekt připravený každý rok. To je dobré.

Funguje v některém sboru spolupráce s Diakonií?

Ano. V seniorátu máme tři střediska. Velké sloučené středisko ve Valašském Meziříčí, Diakonii na Vsetíně, tam je také rozsáhlá práce, a malé středisko u nás v Uherském Hradišti. Všechna střediska mají spolupracující sbory, Valašské Meziříčí dokonce i seniorát jako spolupracující subjekt. Ze sborů se rekrutují zejména dobrovolníci, kteří pak pomáhají ve střediscích nejrůznějším způsobem. U nás v Uherském Hradišti vedle toho, že chodím každý týden do střediska, se spíše soustředíme na benefiční akce nebo organizujeme výlety pro klienty a různá setkání na faře.

Východomoravský seniorát je dost lidnatý a pestrý. Mají sbory něco společného?

Regionů slučuje seniorát více. Valašsko, Slovácko, dokonce i Haná. Je to oblast s tradiční vazbou k církvi, co jinde už nefunguje, tady ještě žije. To je společné a je to jakýsi grunt. Zároveň se dá vypozorovat, že kopcovité Valašsko dává lidem více drsnosti a ryzosti, zatímco rovinatost Slovácka přináší větší pohodu a širokou duši, která některé věci neřeší. Rozdíly jsou ale někde taky obrovské. Třeba ve zbožnosti. Nebo ve zpěvu, zejména v jeho tempu. V Javorníku zpívají také ze starých kancionálů, zatímco ve Zlíně vede Laďa Moravec zpěv a církevní hudbu novým směrem. V některých sborech je patrný vliv folklóru a všeobecný respekt k němu. Občas přijdou někteří k slavnostním bohoslužbám i v krojích, v tradičním oděvu někdy vystupuje také pěvecký sbor.

Je něco, co může Východomoravský seniorát nabídnout ostatním?

Nevím o žádném vývozním artiklu. Bude-li se někdo chtít inspirovat tím, co děláme, může. My zase rádi vnímáme, co se děje jinde. Je tu asi větší zbožnost. To je nezasloužený dar. Ale přesadit ji jinam by patrně nefungovalo. Co bychom mohli možná nabídnout, je určitá odvaha jít do věcí, které zdánlivě nic nepřinesou. Ale ony časem přinesou! Nezdráhat se investovat do lidí i do věcí. Nebát se. Například: čtvrtinový úvazek seniorátní farářky se zdá jako něco malého, skoro zbytečného, ale není to ztracená investice. Přináší velmi dobré plody. Nebo fakt, že máme seniorátní účetní. O kolik méně starostí! Nebo seniorátního administrativně-pastoračního pracovníka, který dokonce může i někam přijet a posloužit kázáním, případně mě zastoupit, když jsem na vizitaci. Také jsme nyní jako seniorátní výbor podali žádost na projekt, který má umožnit lepší vzdělávání kazatelů v seniorátu a posílit naše společenství a spolupráci.

Napadá tě ještě něco, o čem bychom měli mluvit?

Jak jsme tady blízko slovenských hranic, došlo k tomu, že tu máme několik farářů ze Slovenska. A asi tento trend bude pokračovat. Zároveň je to trochu ekumenický problém, protože naše církev vypadá, že ty faráře přetahuje, i když to zatím vždy bylo z jejich osobního rozhodnutí. Pak jsou tu taky otázky kompatibility teologického vzdělání. Co se ale mě jako seniora týče, budu vždy podporovat přijetí zajímavého slovenského faráře do seniorátní rodiny nebo akce na sblížení s lidmi ze slovenské evangelické církve. Konáme se slovenskými senioráty jednou v roce společnou pastorálku. Nyní máme rozjednanou teologickou konferenci. To nás může jedině obohatit.

Daniela Ženatá
foto: archiv sboru