Mise: Pastoral Brothers

Náš původní cíl jsme nesplnili. Youtubeři se z nás stali, ale rozhodně jsme neoslovili teenagery a mladé dospělé. Oslovili jsme generaci 25–65 let. Tedy naše mladší a starší vrstevníky a jejich rodiče/prarodiče. Vzpomínáme si, jak za námi přišla jedna slečna (23 let), jestli bychom jí podepsali naši první knihu. Wau, jasně, že jo! Jsme celebrity a mladí nás žerou. Jupí! A dodala: „Díky kluci, babička bude mít velkou radost.“ V tu chvíli to bylo definitivní. Generaci Z jsme neoslovili. 

Ale nevadí, protože se povedlo oslovit tisíce dalších z jiných generačních skupin. Postupem času jsme nebyli pouze tvůrci videí na YouTube, ale přešli jsme i na další sociální sítě. Přidávali jsme postupně další tvorbu – meme, komentáře ke společenskému a politickému dění, články, podcasty, vtipy, knihy atd. Zájem o evangelium podávaný vtipnou, otevřenou, nenásilnou a někdy kontroverzní formou, která ovšem neztrácí hloubku, byl na evangelické poměry nebývalý. Za to jsme vděční.

Co se nám povedlo a co ne? Co jsme se naučili?

Díky naší osobitosti, autenticitě a nebojíme se říct i Božímu požehnání se nám povedlo dostat evangelium v evangelické formě do myslí a snad i srdcí široké veřejnosti. Začala se o nás zajímat média. Pozornost rostla. To s sebou neslo i další přemýšlení nad obsahem a větší zodpovědnost. Množily se dotazy: „Kde vás mohu potkat osobně?“ „Co si myslíte o homosexualitě?“ „Mohu masturbovat? Nevadí to Bohu?“ „Chtěl bych se nechat pokřtít, co mám dělat?“ „Žijeme s přítelem na hromádce, nezlobí se Bůh?“ atd. Tudíž jsme přidali k naší činnosti i pastorační práci po internetu, k níž patřila i komunikace s kolegy a kolegyněmi, zda by si zájemce o křest vzali na starost v jejich sboru. 

Museli jsme se naučit komunikovat před lidmi bez přípravy, komunikovat s médii. Učili jsme se psát knihu. Museli jsme se učit komunikovat na sociálních sítích a také pracovat s nenávistí namířenou proti nám. Té bylo a je hodně. A udělali jsme a děláme při tom spoustu chyb. Stále se učíme. Naše působení s sebou neslo a nese kontroverze, což automaticky nese i nenávist. Museli jsme se učit unést, že mnoho lidí má na nás a naši práci názor a neváhá nám ho sdělit. Ale snad jsme se v mnohém také poučili. Poučili jsme se v tom, že se nemusíme vyjadřovat ke všemu. Také že nemusíme být vtipní za každou cenu. Ne každý to s námi myslí dobře a ne každý to s námi myslí zle. Snažíme se lépe komunikovat na sociálních sítích s jinými komentujícími. Poučili jsme se v tom, že je pravdivé, že nikdo není doma prorokem. 

Jak naše práce změnila náš pohled na církev?

Naše práce změnila náš pohled na církev snad pozitivně. Nemysleli jsme si, že je ČCE tak silná, že unese ve svém rámci dva divnofaráře, kteří z církve hodně vyčnívají a dělají jí na jednu stranu dobré jméno na veřejnosti, na druhou stranu také velkou ostudu. Zároveň jsme si nemysleli, že je ČCE tak pestrobarevná, jak ve skutečnosti je. Máme jako církev hodně širokou nabídku činností, typů zbožnosti, realizace vlastní spirituality, intelektuálního i čistě zábavního vyžití, máme svou specifickou kulturu, která je ovšem otevřená a přístupná. 

Máme být za co Bohu vděční. Kéž bychom se ještě naučili více pracovat se svým egem a dokázali druhé víc chválit. Někdy máme pocit, že převládá potřeba ukázat druhým, že já jsem chytřejší, vzdělanější, zbožnější a trochu víc evangelík než ostatní. Do této sebekritiky samozřejmě zahrnujeme i sebe. Chvalme a povzbuzujme se víc. Děláme toho spoustu dobrého a dobro si nekonkuruje. 

Rok 2025

Máme za sebou intenzivní rok. Rok 2025 se pro nás nesl ve znamení strategického posunu: rozhodli jsme se ustoupit od virálních vtipů, soustředit se na hlubší formáty a neustávat ve snaze propojovat víru s moderním světem – a to i za cenu kontroverzí.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že s útlumem tvorby našich známých „memes“ naše aktivita klesá, čísla hovoří o opaku. I v roce 2025 jsme si udrželi silnou mediální pozici. Naši facebookovou komunitu tvoří přes 32 000 lidí, na síti X (dříve Twitter) nás sleduje více než 25 500 uživatelů a náš YouTube kanál odebírá přes 9 140 diváků.

Biblické mužství a náš mediální přesah

Hlavním pilířem naší činnosti v uplynulém roce byla podcastová tvorba. V sérii 25 epizod jsme se zaměřili především na cyklus „Biblické mužství“, kde jsme se snažili moderním jazykem interpretovat příběhy Abraháma, Mojžíše, Davida či Ježíše. Nechyběla však ani odlehčená série o rouhání, vánoční speciály nebo vážná debata o emocích v Bibli.

Dosah těchto rozhovorů nás těší. Kromě standardních 3 000 poslechů na epizodu v podcastových aplikacích se náš obsah dostává k široké veřejnosti díky spolupráci s celoplošnou stanicí DVTVextra, kde se měsíční sledovanost pohybuje okolo 50 000 diváků.

Slyšet jste nás mohli i mimo naše vlastní kanály. V pořadu Spotlight na Aktuálně.cz jsme diskutovali o politice i teologii, ve Studiu N s Filipem Titlbachem jsme otevírali těžké téma utrpení ve světě a naši knižní novinku //Boží týpek// jsme představili v podcastu knihkupectví Luxor.

Konec memů a cena za otevřenost

Rok 2025 byl pro nás však také rokem bilancování a nutných řezů. Naše dosavadní činnost byla časově i emočně náročná, proto jsme se rozhodli aktivitu mírně utlumit. Přestali jsme vyrábět meme, kterými jsme se původně nejvíce proslavili. Opustili jsme sítě Threads a Bluesky a utlumili Instagram, abychom se mohli plně soustředit na kvalitnější obsah na Facebooku, X a YouTube.

Otevřenost, s jakou přistupujeme k citlivým společenským tématům, s sebou přinesla i stinné stránky. Naše veřejná podpora LGBTQ+ komunity a transgender osob vyvolala na sociálních sítích vlnu nenávistných reakcí. Nutnost blokovat agresivní komentátory rezonovala i uvnitř Českobratrské církve evangelické a stala se tématem na seniorátní konferenci. Za svými postoji si však stojíme a vnímáme je jako součást dialogu církve se společností.

Ovoce naší služby

I přes hejty a únavu má naše práce hmatatelné výsledky. Tou největší odměnou pro nás nejsou čísla sledovanosti, ale konkrétní lidské příběhy. Jen za poslední rok jsme obdrželi minimálně dvacet zpráv od lidí, které naše činnost inspirovala k hledání víry, ke křtu nebo dokonce k podání přihlášky na Evangelickou teologickou fakultu UK. Rok 2025 tak pro nás nebyl rokem ústupu, ale rokem dozrávání. Věříme, že jsme ukázali, že i bez každodenního chrlení vtipů lze vést smysluplnou a atraktivní debatu o Bohu v 21. století.

Momentálně jsme v procesu psaní již čtvrté knihy. Budeme nadále působit na některých socicálních sítích. Ale naše tvorba bude převážně literárního charakteru. Rádi se budeme setkávat s lidmi osobně. Humor snad neztratíme. A jestli se pustíme do něčeho úplně nového? Jak by řekl Bartimaios: „Uvidíme.“

Jakub Helebrant, farář a člen Pastoral Brothers
foto: ARo