Memento funeri

Rád bych ho obměnil pro jednu konkrétní souvislost. Jako evangelický farář, který pravidelně koná pohřební bohoslužby a rozloučení, chci upozornit na praktické otázky kolem našich vlastních pohřbů. Především příslušníky starších generací, mezi které se jako padesátník už taky počítám. Memento funeri. Pamatuj na pohřeb.

Když zemřeme, ať už náhle nebo po delší nemoci, bude to pro naše nejbližší bolestivé a nesnadné. Rituál pohřebního nebo vzpomínkového rozloučení je v tomto kontextu výjimečně důležitý. Nepřipravme o něj své blízké přáním, že se žádný obřad nemá konat. Naopak. Sdělme jim, kde a jakou formou bychom si přáli, aby uspořádali náš pohřeb. Naši blízcí se s námi totiž zřejmě budou chtít rozloučit nejen s ohledem na sebe, ale i s ohledem na naše vlastní životní směřování a hodnoty.

Na co myslet?

Chceme-li, aby naše ostatky byly uloženy na konkrétním místě, měli bychom uvážit nejen své vlastní přání, ale i hledisko našich blízkých. Pokud se domníváme, že na nás budou chtít vzpomínat u našeho hrobu, měli bychom na to myslet nebo to s nimi prohovořit. 

U dalších záležitostí bych si naopak dovolil doporučit, abychom je svým blízkým navrhli podle svých preferencí. Můžete jim předat kontakt na faráře, kterého byste si přáli jako „svého“ pohřebního faráře. Vyjádřit přání, kde se mají pohřební či vzpomínkové bohoslužby konat, možná i jakou mají mít formu, kdo by na nich mohl promluvit. Vybrat svůj oblíbený biblický či křesťanský citát na parte nebo jako text kázání. Navrhnout oblíbené písně, které bychom si přáli, aby při rozloučení zazněly. 

Naši životní partneři by měli vědět, jak o této věci smýšlíme. Pokud je nemáme, lze to shrnout do několika bodů a ty předat zvolenému faráři a nejbližším příbuzným. Nejpozději v těžkých chvílích přípravy rozloučení to téměř jistě ocení jako statečné a laskavé gesto, které se jim stane moudrým ukazatelem. 

Pokud žijeme bez partnera a je to v našich možnostech, je možné už předem na rozloučení vyčlenit částku z našich prostředků a svěřit ji důvěryhodné blízké osobě. V případě, že tak nechceme nebo nemůžeme učinit, náklady na pohřeb se budou hradit z naší pozůstalosti. 

Vzpomínka a svědectví o naději

Každý lidský život, i ten náš, odráží Boží obraz. Nechává za sebou stopu v příbězích blízkých. Je důležitý, jedinečný a vzácný. Rozloučení se může stát vzpomínkou, při které se mísí vděčnost za společnou cestu i pláč nad ztrátou milovaného. A rovněž svědectvím o naději, kterou máme jako křesťané i přes hranice našich současných existencí. Ježíš přece říká právě tváří v tvář smrti svého blízkého přítele Lazara: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. (J 11,25)

Roman Mazur
foto: ARo