Malíř, který kázal evangelium výtvarnou řečí

16. března 2022 uplynulo pět let od jeho úmrtí. Miroslav Rada byl hluboce věřící člověk, po celý život člen ČCE, pro evangelickou církev toho hodně udělal. Podívejme se blíže na jeho spolupráci s některými sbory a faráři. 

Vršovice i Vinohrady. Sbory, které byly domovem

Začněme hned vršovickým sborem, jehož byl Miroslav Rada členem od jeho vzniku (r. 1943) až do své smrti a se kterým prožíval všechny radosti i starosti. Když sbor konečně získal prostory pro bohoslužby, navrhl úpravy, kterými se bývalá hospoda stala důstojným bohoslužebným prostorem. Za faráře Michala Otřísala namaloval pro čelní zeď modlitebny obraz „Ježíš Kristus, včera i dnes tentýž, i na věky“. Po sametové revoluci v rámci restitucí sbor o modlitebnu však přišel. Do nových zrekonstruovaných prostor v Tulské ulici se však, k lítosti členů sboru, velký obraz nevešel, a proto Rada vytvořil pro novou modlitebnu objekt Desek zákona s plastikou kříže. Jakmile se o uvolněném obrazu dozvěděl farář Jiří Štorek, okamžitě požádal o jeho umístění do kostela U Jákobova žebříku v Kobylisích. Tam je možné si obraz prohlédnout, stejně jako další artefakty, jejichž autory jsou Radovi synové, Ondřej a Vojtěch. J. Štorek byl s Radovými v čilém kontaktu, zajímal se o jejich práci a často je vyzýval ke spolupráci při různých aktivitách, které ve sboru, zvláště při příležitosti Vánoc a Velikonoc vymýšlel. Tak vznikly např. rozměrné plastiky Jákob s andělem, Loď s Ježíšem, Učedníci lovící ryby apod.

Druhý sbor, který byl pro Radu zásadní, byl sbor vinohradský. Tam chodil v dětství, mládí a po sametové revoluci se tam vrátil, když v tamních suterénních prostorách inicioval vznik Galerie Genesis, pro kterou pak sedm let nezištně a obětavě pracoval. Vinohradští mu pronajali uvolněný ateliér. Hned navázal spolupráci jak s projekčními ateliéry v podkrovním sousedství, tak s cestovní kanceláří Evangtour. Byl požádán o přednášku na právě vzniklém ESBU (Ekumenických setkávání nad Biblí a uměním) v Bechyni, kde se mu zalíbil program i společenství a kam potom pravidelně 19 let jezdil a několikrát i vystavoval. V rámci této spolupráce se mj. v letech 1996–1997 konal také řetězec výstav jeho obrazů a kreseb. O Velikonocích v r. 2000 byla v kostele vinohradského sboru slavnostně odhalena asi největší Radova realizace – 5 monumentálních obrazů, umístěných do štukových rámů, pseudogotické architektury čelní stěny kostela v Korunní 60. Obrazy na téma Starého a Nového zákona, které maloval ve svých 71–73 letech, malíř sboru daroval. Protože se díky svým rozměrům do ateliéru v zamýšlené kompozici nevešly a téměř 7 m vysoký středový obraz musel dokonce malovat po částech, viděl malíř celé dílo prvně až po jeho instalaci. Když cyklus zhlédl P. Kuneš, farář katolické farnosti sv. Václava ve Vršovicích, požádal vzápětí Radu o namalování oltářního obrazu do barokního kostela sv. Mikuláše ve Vršovicích. 

Od Zlína po Cheb. Neúnavný dříč i umělec nevyčerpatelné inspirace

Rada byl v kontaktu s mnoha faráři a sbory po celé republice, kam na jejich přání jezdil přednášet, radit, konzultovat a navrhovat úpravy interiérů i exteriérů kostelů, modliteben a sborových prostor. Na požádání pořádal ve sborech i výstavy svých obrazů, později i obrazů celé malířské rodiny. Po několik let byl také člen stavebního odboru synodní rady.

Z jeho tvorby kromě výše zmíněných realizací můžete shlédnout v Praze ve sboru na Jarově obrazy z malířovy rané tvorby, ve sborové místnosti u Klimenta na Starém Městě obraz Uzdravení slepého, v modlitebně církve metodistické v Ječné obraz Zápas Jákoba s andělem. Do modlitebny v Chebu zapůjčil svůj abstraktní oltářní triptych Narození – Milosrdenství – Poslední soud, v Proseči je obraz Pláč Jeremiášův. 

Výjimečná byla spolupráce s br. farářem R. Novákem, působícím tehdy v Kutné Hoře, kde Rada navrhl barevné řešení interiéru kostela včetně stolu Páně a antependia a kam namaloval dva velké čtvercové obrazy pro čelní stěnu, Starý zákon a Nový zákon. Do tamní sborové místnosti, kterou také upravoval, zapůjčil jeden ze svých abstraktních obrazů. V Broumově radil při úpravách sborového domu, pro čelní stěnu modlitebny vytvořil dřevěnou plastiku kříže. Pro Zlín navrhl dřevěnou plastiku varhan, pro Louny úpravu kostela a obraz, pro Kroměříž úpravu modlitebny včetně obrazu Zelený Kristus a keramického kalicha. Další návrhy úprav kostelů byly pro sbory v Radotíně a Brně II., v Hradci Králové, Chrudimi, Nosislavi, v Praze-Nuslích, pro kostel sv. Klimenta a další. 

Zvláštní pozornost zaslouží několikaletá Radova spolupráce se sborem v Jimramově, kde řešil úpravu interiéru kostela po částečné rekonstrukci; šlo o výmalbu, novou kruchtu, osvětlení, lavice i skříň na nové varhany. Když byla dokončena náročná rekonstrukce kostela, došlo k požáru a voda, kterou hasiči prolévali krovy, právě dokončené dílo poničila. Z prvního momentu marnosti se zrodila obrovská vlna podpory a energie pro následné obnovovací práce. V průběhu kompletně řešil i tamní Karafiátovu síň včetně stolu Páně, navrhl oltářní tapisérii a zhotovil pět kolorovaných kreseb na námět Karafiátových Broučků. Díky této dlouhé spolupráci a všem společným prožitkům zde vznikla nezapomenutelná přátelství. 

Za ostnatým drátem nebo za oceánem. Stopy do zahraničí

Zmínku zaslouží také přátelství s protestantskými sbory v německém Bielefeldu. Za normalizace Rada nemohl vystavovat v tuzemských galeriích, pouze v zahraničí – s podmínkou, že bude předem zajištěn prodej obrazů, aby tak proudily peníze do státní kasy – bielefeldští iniciovali sérii jeho výstav, většinou se spoluúčastí fotografa Jana Šplíchala. Koncem osmdesátých let Radu požádali o výtvarné řešení čelní stěny svého rozlehlého kostela nejprve členové sboru Mattheuskirche. Tam namaloval dva velké obrazy: Malá večeře Páně a Křest Duchem svatým a 5,5 m vysokou dřevěnou plastiku Kříž-Kristus, Kristus-kříž. 

Poté si starší nedalekého sboru Bodelschwinggemeinde pro čelní stěnu kostela vybrali již hotový obraz Poslední večeře. Svými rozměry dokonale sedl do výklenku apsidy. Návštěvy osobní i celých početných skupin z obou německých sborů byly velmi časté, jak v Radově ateliéru, tak u něho doma. 

V šedesátých letech vzklíčilo přátelství s metodistickým farářem a historikem umění D. Strongem z USA, který Miroslava Radu vyzval, aby zhotovil řadu ilustrací pro dětskou Bibli. Strong také inicioval v letech 1969–1970 řadu výstav Miroslava Rady v galeriích a institucích v New Yorku, Detroitu i jinde.

Pašijové Opus magnum

Z doby po sametové revoluci ještě zmiňme např. Radův návrh studia pro tehdy nově vznikající křesťanské televizní vysílání nebo spolupráci se sborem v Javorníku, pro jehož faru navrhl malovanou fasádu s Kristem, kterou realizoval společně s arch. A. Pospíšilem, s nímž spolupracoval i na dalších církevních a mimocírkevních projektech. Pro Modlitbu za domov navrhl a realizoval přenosný kříž. Posledním největším obrazem jsou Velké pašije (7,5 x 3,5 m), které byly několikrát vystavovány u nás i v zahraničí; obraz čeká na své definitivní umístění. 

Bravurní rukou, inspirován tématy světskými i biblickými, vytvořil nepřeberné množství obrazů, kreseb a ilustrací. Jeho dílo zahrnuje širokou škálu figurativních i abstraktních prací. Celou svou poctivou tvorbou Miroslav Rada výtvarnou řečí kázal evangelium. Vzpomínáme na něho jako na obětavého a laskavého člověka, který svojí osobností a svým dílem obohatil nejen náš život.

Jarmila Radová, mezititulky redakční

foto: wikipedia.cz