Loutkové divadlo přibližuje biblické příběhy

Jak se ocitlo osm sborů původně z Jednoty bratrské v náruči ČCE a proč se seniorátu říká Ochranovský?

Na sklonku minulého tisíciletí došlo v Jednotě bratrské ke schizmatu, kdy neocharismatické hnutí nabylo většinu a po svém se vypořádalo s původními sbory, které charismatické nebyly, byly spíše v dobrém slova smyslu tradiční. Propustilo některé kazatele, vyloučilo členy a potom na svém synodu v říjnu roku 1999 zrušilo pět sborů. Takže v té chvíli jsme se ocitli v právním vakuu a hledali jsme nějakou možnost, jak existovat dál. V listopadu 1999 se konal synod Českobratrské církve evangelické a tam jsme podali žádost, zda by mohl tyto naše sbory, původně patřící do Jednoty bratrské, přijmout do svého společenství. A synod ČCE to projednal a téměř jednohlasně přijal, že vedle svých třinácti územních seniorátů vytvoří čtrnáctý, který nebude územní, ale řekněme spíše konfesijní a budou do něj patřit ty naše osiřelé sbory. Nakonec jich bylo devět. Od 1. 1. 2000 byl ustaven Ochranovský seniorát. Jméno dostal podle historického Ochranova (Herrnhutu), který kdysi také přijal vyháněné členy Jednoty bratrské. 

Mají tyto sbory nějaké specifické postavení?

Název sboru zní „Ochranovský sbor při Českobratrské církvi evangelické tam a tam“, aby mohl existovat podle našeho právního řádu. Církev se inspirovala tím, že již existuje „Německy mluvící sbor při ČCE v Praze“. Ochranovský seniorát je jednou z provincií světové Jednoty bratrské – Unitas Fratrum, která je dozorovaná Evropskou kontinentální provincií. V současnosti máme osm sborů (dva se mezitím sloučily v jeden), dvě farářky, dva faráře a jednoho jáhna. Celkem tři kazatelské úvazky.

Co vás spojuje a co rozděluje se zbytkem ČCE? 

Toho, co nás spojuje, je myslím dost. Tak například moje generace prošla stejným vzděláním, to znamená absolvováním tehdy ještě Komenského evangelické bohoslovecké fakulty. S mnoha faráři ČCE jsme kolegové a kamarádi. A dá se říct, že na mnoha místech spolupracovala ČCE s tehdejší Jednotou od 60. let velice úzce. Na několika místech fungovala dlouhodobě spolupráce, že jednou za měsíc přijížděl evangelický farář do našeho sboru a náš kazatel zase k evangelíkům; nebo tam, kde byl náš sbor, ale ne evangelický, chodili evangelíci do našich shromáždění. S vděčností vzpomínám také na svého tatínka, který byl blízkým přítelem starozákoníka a profesora z teologické fakulty Jana Hellera. Byli stejný ročník a letos si připomínáme 100 let od jejich narození. Toho, co nás spojuje, je hodně. Ostatně i můj bratr Jindřich Halama dlouhá léta učil na Evangelické teologické fakultě.

Čím jsou sbory Jednoty bratrské specifické?

Myslím, že to jsou tři věci: První je, že vydáváme Hesla Jednoty bratrské. Ta se stala, dá se říct, součástí života mnoha protestantských církví u nás. 

Ta druhá věc je, že v rámci bohoslužby používáme širší liturgii. To znamená, že před kázáním je vyznání vin a vyslovení odpuštění na základě biblických textů. Liturgie je interaktivní, svou odpovědí se zapojuje celé společenství sboru. Takže podobně, jako je u vás liturgie při večeři Páně, je u nás při každých bohoslužbách. 

A třetí takové specifikum je jiné pojetí ordinované služby. Při ordinaci slouží senior nebo někdo ze synodní rady a zároveň nějaký biskup z Evropy. Naše ordinace však má tři stupně – diákon, presbyter, biskup. Základní ordinace je diákonská. To vychází ze staré tradice a znamená to, že kdokoliv přijde k nám do církve a je ordinován (třeba i v jiné církvi), tak je diákon. Pozor – v ČCE znamená ale diákon něco jiného! Po nějakých letech, když se ordinovaný osvědčí, tak může být potvrzen, má se tomu říkat konsekrován na presbytera. A tady je zase konflikt s terminologií užívanou v ČCE, kde presbyter je označení člena staršovstva. Z našich presbyterů pak v každé provincii Unitas Fratrum může být volen biskup. A navíc, ordinace je u nás doživotní. Ve vzácném případě selhání faráře může být odňata, ale jinak má duchovní možnost vysluhovat svátosti, dokud je schopen.

Jak zapadají sbory Ochranovského seniorátu do celosvětové Unitas Fratrum?

Tak jako v rámci ČCE tvoříme Ochranovský seniorát, tak v rámci Unitas Fratrum tvoříme misijní provincii. Podmínkou misijní provincie je, že má ordinovanou službu, sbory, že má řád, že vydává Hesla, že je schopná vydat zpěvník; prostě že má strukturu církve. A to my všechno máme. Zpěvník, který se užívá, máme svůj starý i nový evangelický, i řád máme v rámci ČCE. Takže tohle splňujeme a v celosvětové Unitas Fratrum jsme misijní provincií. Supervizní provincie, to už jsem řekl, je pro nás Evropská kontinentální provincie. Ta zahrnuje sbory v Německu, v Holandsku, ve Švýcarsku, v Dánsku a patří k ní i misijní práce v Albánii nebo Pobaltí. 

Jak dlouho jste seniorem a jak pracuje seniorátní výbor?

Seniorem už jsem neskutečně dlouho, už jsem naplnil dvě období, to je dvakrát šest let, plus jsem byl zvolen na třetí zkrácené období do konce roku 2026. To je teda drahně let.

Jak vypadá práce s dětmi, mládeží nebo akce pro všechny generace?

Seniorátní aktivita s mládeží se potácí od nuly k jedné. Vždycky se podaří svolat nějakou skupinu, udělat nějaké víkendové setkání, pak zase přijdou roky sucha, kdy se to ani nepodaří. Ale jsou sbory, které dělají něco pro děti. My třeba v Turnově děláme jednou za měsíc dětské bohoslužby. To jsou normální nedělní bohoslužby, ale určené zvláště pro děti, protože jsou formou loutkového divadla. Připravujeme a hrajeme biblické příběhy s loutkami. Někdy to vypadá, že dospělým se to líbí víc než dětem.

Co je na práci seniora povzbuzující a co frustrující?

Těžká otázka. To slovo frustrující je asi moc silné, ale co mě obtěžuje, jsou tabulky, dotazníky, přehledy, kdo co dostal loni a předloni a tak dále. Ale to by si postěžoval asi každý senior. Na druhou stranu, bez toho to asi nejde. Co mě naopak těší, je zvěstovat evangelium, dělat duchovní práci, navštěvovat sbory, kázat, setkávat se s lidmi.

Se změnou hranic seniorátů, jak o tom rozhodl loňský synod, vás čeká také změna – spíše organizační. Můžete o ní říct něco více?

Nedávno jsme měli setkání tří seniorátních výborů, Hradeckého, Libereckého a Ochranovského. Už krok za krokem mapujeme nadcházející změny a taky jak to technicky a administrativně zvládnout. Z našich současných osmi sborů bude sedm začleněno do Královéhradeckého seniorátu a jeden, totiž Pražský, bude součástí Pražského seniorátu. Navíc, pokud to odsouhlasí synod, stane se pokračovatelem Ochranovského seniorátu nová právnická osoba s názvem Česká misijní provincie Unitas Fratrum. To znamená, že IČO zůstane stejné, ale bude to jakési sdružení sborů, které sdílejí tradici Ochranovské Jednoty bratrské.

Využívají vaše sbory nabídku podpory v rámci diakonických a rozvojových projektů či Jeronýmovy jednoty? 

Jeronýmově jednotě jsme velmi vděční, protože nám v mnoha případech vyšla vstříc bezúročnou půjčkou. Několik sborů včetně našeho turnovského přišlo po rozkolu v církvi o svůj duchovní domov – modlitebnu – a muselo pořídit nový sborový dům. A díky velkorysé půjčce jsme mohli koupit a dát dohromady starobylý dům, který je od roku 1620 na tom místě a kde se nyní scházíme. Na DARPové projekty naše maličké sbory nejsou ani mentálně, ani personálně připraveny. Ale mám dojem, že pražský sbor v minulosti nějaké projekty měl a úspěšně je realizoval. Myslím, že žádali na vybavení na dětský tábor a revitalizaci zahrady u sborového domu.

Čím můžete být inspirativní pro jiné sbory nebo senioráty ČCE? Co můžete nabídnout ostatním?

Hesla Jednoty bratrské, která jsou každoročně losována v Ochranově, jsou specifikum, které se už stalo společným vlastnictvím všech evangelických církví. To nabízíme už léta. Snad i bohatší liturgie může být pro mnohé sbory s reformovaně strohou liturgií inspirací. Možná i to, že při večeři Páně nevysluhujeme v kruhu, ale roznášíme chléb i kalich lidem do lavic. To jsou takové drobné jinakosti, kterými se lze inspirovat.

Daniela Ženatá
foto: archiv seniorátu