Leuenberská konkordie ukázala, že věroučné rozdíly nemusejí rozdělovat

Cestování napříč Evropou bylo v sedmdesátých letech ještě ztíženo železnou oponou. V zápise se v seznamu 45 přítomných delegátů objevuje jen jediné jméno z Československa, jméno generálního biskupa prof. Dr. Jana Michalka ze Slovenské církve a. v., zatímco mezi omluvenými byli jak delegát Českobratrské církve evangelické, farář Jan Amos Dvořáček, tak biskup Reformované církve na Slovensku Dr. Emerich Varga. Ani jeden z nich tak nemohl hlasovat o konečném znění dokumentu, ale přes nepřítomnost byli povoláni do výboru, jenž měl sledovat a organizovat pokračování dialogu. 

V měsících a letech předtím se účastníci museli shodnout na klíčových tématech a způsobu jednání. Práce na textu probíhala v německém jazyce a bylo potřeba upřesnit mnoho detailů a formulací. Také o titulu dokumentu se v zápisech objevuje úvaha, že konkordie je sice velmi starobylé slovo, odkazuje však latinou na církevní tradici, vyjadřuje dohodu, ale v jednotlivých částech slova také společenství (con = spolu) a vůli k němu (cor/cordis = srdce). 

Text konkordie konstatuje, že věroučná odsouzení z doby reformace už se dnešních evangelických církví netýkají, věroučné rozdíly tudíž nemusejí rozdělovat církve. Vlastní důrazy mají luteráni a reformovaní např. v teologii večeře Páně, v ospravedlnění pouhou milostí anebo v predestinaci. Že soužití různých protestantských konfesí je možné, předváděly už více než 100 let spojené (unionované) církve, jejichž vznik byl ovšem většinou výsledkem politické snahy a teologická argumentace zůstala druhořadá. Příkladem může být Českobratrská církev evangelická, která vznikla zároveň s československým státem. Svým jménem ovšem vnášela ČCE českobratrskou tradicí silněji do povědomí, a tak není divu, že Leuenberská konkordie uvádí hned ve svém prvním odstavci také tradice rané reformace (valdenské a českobratrské), odkazující tak na ještě větší pestrost evropského protestantismu. 

Ačkoliv se Leuenberská konkordie řadí svými 49 články k ekumenickým dokumentům spíše menšího rozsahu, má dnes pozoruhodné důsledky. Konkordie používá ve své čtvrté části pojem církevní společenství (Kirchengemeinschaft / church communion), které pro zúčastněné církve prostě deklaruje, navíc ale žádá církve o realizaci společenství. 

V následujících letech probíhaly teologické rozhovory, které přinesly řadu významných dokumentů jako např. Církev Ježíše Krista (Die Kirche Jesu Christi, 1994) o evangelické ekleziologii anebo Církevní společenství (Church communion, 2018). 

K realizaci církevního společenství patří rovněž společné bohoslužby. Leuenberské církve slaví večeři Páně společně, přestože rozdíly v teologii a praxi jsou stále veliké. Navzájem uznávají ordinaci duchovních, což umožňuje faráři jedné církve vést bohoslužby i v jiné. Od devadesátých let minulého století se proto klade větší důraz na regionální spolupráci. Český profesor evangelické teologie Pavel Filipi, který byl tehdy v exekutivním výboru Leuenberského společenství, dal v domovském Česku popud k založení Českého leuenberského synodu, jenž tehdy sdružoval šest církví v ČR (poté, co se Jednota bratrská distancovala od české ekumeny, už jen pět). Z jeho iniciativy byly rovněž některé výsledky leuenberských věroučných rozhovorů přeloženy do češtiny. 

Každé valné shromáždění přinese novinky pro církevní společenství. Tak ze shromáždění 2001 v Belfastu vzešel nový název této ekumenické iniciativy: Společenství evangelických církví v Evropě (v Česku též známo pod německým jménem Gemeinschaft Evangelischer Kirchen in Europa – GEKE). Zároveň toto shromáždění vyzvalo, aby GEKE představilo svědectví evangelických církví evropské veřejnosti. Po valném shromáždění 2018 v Basileji získalo církevní společenství právní subjektivitu a pevné sídlo ve Vídni. Nyní je skutečně ekumenickou organizací, což umožňuje další způsoby jednání, např. vůči Radě Evropy ve Štrasburku. 

Leuenberskou konkordii podepsalo do dnešního dne 111 církví, v důsledku spojení různého typu má GEKE dnes 95 členských církví. Během několika desetiletí se osvědčilo pojetí církevního společenství, a to obzvlášť svou specifickou kulturou, která se nesnaží rozdíly mezi církvemi překlenout málo říkajícími konsenzuálními formulacemi. Typický je naopak tzv. diferencovaný konsenzus, tedy přesný popis rozdílů, ale zároveň rozbor, jak podstatné které rozdíly jsou. Jakkoliv tedy evangelické církve v Evropě nemají nutně být církev jedna, rozhodně jsou vzájemné společenství. Je otázka pro širší ekumenu, zda GEKE nemůže být modelem pro jednotu křesťanů. Aktuálně vede GEKE oficiální dialog s římskokatolickým Vatikánským dikasteriem pro podporu jednoty křesťanů. 

Blíží se další valné shromáždění GEKE, které se uskuteční v létě 2024 v rumunském Sibiu. Několik studijních skupin aktuálně dokončuje svoji práci podle zadání z Basileje. Jedna z konzultací se zabývala praxí a teologií večeře Páně. V této pracovní skupině spolupracoval mj. Ondřej Titěra, člen synodní rady ČCE. Aktuální etická témata se týkají genderu a sexuality anebo demokracie jako výzvy pro církve a společnost. V prvním případě se vypracuje rozsáhlý studijní dokument, jenž má pomoci tato citlivá témata probírat v členských církvích. Církev a demokracie diskutují regionální skupiny GEKE a také ČCE zde přispěla svými zkušenostmi z České republiky. Aktuálně neprobíhá žádný věroučný rozhovor. Začal proces s názvem Christliche Rede von Gott (Křesťanská řeč o Bohu), ze kterého však nyní vznikne „jen“ studijní text.

V březnu 2023 se konala konference k výročí v maďarském Debrecínu. Biskup maďarské luterské církve Tamás Fabiny při té příležitosti připomněl, jak dobře vyzdvihuje příběh učedníků na cestě do Emaus Leuenberské společenství: Jedná se o společnou cestu, kde jsou učedníci (církve) v dialogu. Ježíš jde s nimi, i když ho hned nepoznají. Zásadní je lámání chleba, přičemž hodnotí předchozí cestu slovy: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil?“ Právě tento zápal pro společnou teologii vyjadřuje jméno oslaveného dokumentu: konkordie.

Oliver Engelhardt, referent pro mezicírkevní vztahy, ústředí GEKE
foto: archiv GEKE, pexels.com