Láska v Plamínku

Nikola naučila Hynka pracovat s počítačem, mobilem, tabletem. Hynek je zase větší světoběžník. V minulosti dva roky pobyl v Praze, kde pracoval v kavárně. Hlavní město zná, má tam kamarády. Chtěl by jim Nikolu představit. A také ukázat Nikole město. „Praha je krásná,“ říká. O tom Nikola nepochybuje. Nad společnou cestou do Prahy ale ještě váhá. Jezdící schody tamního metra v ní vzbuzují respekt. Odmala se potýká se špatnou stabilitou, ke které se někdy přidružují i lehké závratě. 

Nástrahy velkoměsta

Když jede Nikola na výlet do Prahy společně s celým Plamínkem, za pomoci ostatních ze stacionáře eskalátory zvládá. Pracovnice jí pomohou a vytvoří kolem ní na jezdících schodech jakýsi kruh bezpečí. Akci mají nacvičenu. Zvládla by ale Nikola schody v metru jen za podpory Hynka? Nezdá se to nemožné. Oba partneři spolu nedávno vyrazili na muzikál do Plzně. Eskalátory na tamním vlakovém nádraží překonali bez úhony. To posílilo jejich sebedůvěru, že se jednou společně podívají i do Prahy.

A nejde jenom o cestování. Když jsou spolu u Hynka v bytě, chodí oba partneři na nákupy a vaří. To je zase doména Nikoly. Hynek zatím jenom pomáhá. Naposledy Nikola vařila noky se špenátem a masem. Recept si našla na internetu. 

Díky svému vztahu tak Hynek s Nikolou rozšiřují a prohlubují dovednosti, které se naučili ve stacionáři Plamínek a ke kterým stacionář sídlící v Merklíně na Plzeňsku systematicky vede všechny své klienty.

Trénink grilováním

Třeba to vaření. Ve stacionáři je mu zasvěceno každé úterý. Klienti se na společné poradě dohodnou, na co mají chuť. Na internetu si vyhledají recepty. V merklínském obchodě společně nakoupí potřebné suroviny. A teď pozor, následuje informace, která možná vzbudí ve čtenáři závist: zhruba od dubna do října se v Plamínku každé úterý griluje. Stacionář sídlí v původním vesnickém stavení, jehož součástí je i dvoreček se stálým zahradním grilem, zastřešenou letní kuchyní a sezením. Byl by hřích to všechno nevyužít. V době naší návštěvy se klienti dohodli, že si v úterý připraví špízy. K masu obvykle chystají i rozličné saláty. 

Co všechno se přitom učí? Práci s internetem a informacemi, plánování, nakupování, jemné motorice při krájení a napichování špízů, servírování, stolování, úklidu. K vybavení stacionáře patří pračka a sušička. Klienti si v nich za asistence pracovníka stacionáře perou ručníky, utěrky, zástěry a všechno si také žehlí. 

Úřad, pekárna, pivovar

Po dobrém společném jídle pak každé úterý odpoledne následuje takzvaná klientská porada. Tam klienti přicházejí s návrhy, co by chtěli společně dělat. V návaznosti na povídání o tom, jak fungují média, se například dohodli na návštěvě Domažlického deníku a tiskárny, kde noviny vyjíždějí z rotaček. Po společné dohodě navštívili také pivovar, pekárnu nebo obecní úřad, aby si ověřili, co všechno si tu mohou zařídit. I na návštěvy úřadů totiž stacionář Plamínek své klienti připravuje. Odehrává se tak každé pondělí v rámci takzvaného sociálního bloku. Klienti se seznamují například s právy lidí s mentálním hendikepem nebo s tím, kde a jak mohou požádat o rozličné podpůrné dávky. 

Stacionář Plamínek pro osoby s postižením je jedním ze zařízení Diakonie Západ. Poskytuje služby dospělým lidem se sníženou soběstačností z důvodu mentálního znevýhodnění nebo kombinovaného postižení, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné osoby. Klienti mohou do Plamínku docházet každý všední den. Pokud mají bydliště na vzdálených místech, využívají svozu mikrobusy, které jsou součástí služby.

Z porad si klienti dělají zápisy, někteří na počítači. Také se starají o kroniku, kam se zaznamenávají významné události měsíce. V době naší návštěvy zněl poslední kronikový zápis takto: „Na začátku měsíce dubna s námi všemi Hanka oslavila narozeniny. Naše výrobky se odvezly na velikonoční trhy do Nýřan, kde nám je bude prodávat paní Ivana Kovaříková se žáky školy. Také jsme byli na velikonoční bohoslužbě v Plzni. A na konci měsíce Nikola a Vojta slavili své svátky a narozeniny. Navštívili nás dobrovolníci z úřadu a umyli nám okna.“

V kronikovém zápisu se píše o výrobcích. Klienti ve stacionáři tkají koberce na ručních stavech, vyrábějí keramiku nebo malují plátěné tašky. Těm se nyní věnují nejvíc. Na poslední den školního roku si dvacet dva tašek objednala merklínská školka. Další desítky tašek zase jedna ze základních škol v místním kraji. Chce jimi v září obdarovat prvňáky. 

V poslední době také v Plamínku zkoušejí novinku: virtuální realitu. Když si klient nasadí speciální brýle, může chytat ryby, rovnat skleničky do polic nebo nakupovat ve virtuálním obchodě. Zvenčí nahlíženo to vypadá až nezajímavě. Vidíte člověka s masivními brýlemi na očích, který dělá rukama drobné pohyby. Když si ale sami brýle nasadíte, zjistíte, že při plnění virtuálních úkolů zapojujete celé tělo. Stačí to dělat tři minuty a člověk cítí každý sval. Pobyt ve virtuální realitě rozvíjí motoriku. Jeden z klientů, který téměř nemluvil, začal pod dojmem virtuální reality používat více slov.

Stále na cestě

Takto tedy stacionář Plamínek rozvíjí své klienty a posiluje jejich dovednosti. Hynek s Nikolou se navíc každou středu zdokonalují v péči o domácnost v Hynkově bytě. Pracovnice služby sociální rehabilitace je provází nácvikem každodenních činností nebo s nimi prochází témata týkající se finanční gramotnosti. 

Oba partneři by spolu jednou rádi sdíleli společnou domácnost. Díky tomu, co všechno si už nacvičili a nacvičují, to je reálná perspektiva. Ze společných výletů, návštěv cukráren či muzikálů se jednou může stát společný život. I přes sníženou soběstačnost jsou na něj oba partneři připraveni čím dál lépe. A stále jsou na cestě. Lapidárně to vystihli na společném krátkém videu, které před nedávnem obletělo sociální sítě: „Už nejsem sám. Žiju, miluju a jdu.“ 

Adam Šůra