(Kusá) sonda do fenoménu křesťanského sionismu a nacionalismu

 Autoři filmu, Tonje Hessen Schei a Michael Rowley, přinášejí mrazivý portrét amerického křesťanského sionismu a nacionalismu, konkrétně pěstovaného a podporovaného většinově bělošskými protestantskými fundamentalistickými církvemi a organizacemi. Jejich snímek představuje ostrou kritiku tohoto fenoménu, a to nejen z perspektivy náboženské svobody, ale také z pohledu budoucnosti mírového procesu v Izraeli/Palestině, politické situace na Středním východě a fungování demokratických struktur (nejen) v USA. 

Pozornost se zaměřuje na několik fundamentalistických subjektů – od obskurní paracírkevní organizace jezdců na motocyklech Harley Davidson, zvané Mission M25, až po mezinárodní sdružení křesťanů sjednocených na podporu Izraele (Christians United for Israel – CUFI), jež vede pastor a televizní evangelizátor John Hagee a které čítá více než 10 milionů sympatizantů. Snímek jednoznačně varuje před mírou vlivu, který tito aktéři vedení zploštělým a pokřiveným výkladem Bible mají na domácí i zahraniční politiku Spojených států. Hlavní dějová linie filmu je vystavěná okolo reportérské práce novináře Lee Fanga, jehož rozhovory s pastory a politiky Republikánské strany doplňují kritické hlasy na adresu křesťanských sionistů, mezi kterými vyniká filmař, autor a bývalý fundamentalistický křesťan Frank Schaeffer, izraelský rabín bojující za práva Palestinců Arik Ascherman a několik palestinských aktivistů a umělců. 

Film zaujme svojí naléhavostí a nepochybně vede k zamyšlení nad závažnými tématy, které se v konečném důsledku týkají obyvatel celého světa. Avšak divák má zároveň pocit, že filmaři mu servírují jen určitý výsek skutečnosti – a dělají to pečlivě naaranžovaným způsobem. Tím si vůbec nedělám iluze o křesťanských fundamentalistech a jejich lobbistických skupinách a nepociťuju potřebu obhajovat to, co je – podle mě – teologicky, eticky i politicky neobhajitelné. Nemyslím si, že by autoři filmu byli ve své kritice neféroví. Jako divákovi mi však ve snímku chyběla širší perspektiva. Bylo by vhodné představit celkový kontext křesťanství – a možná i náboženství v USA. 

I ztotožnění evangelikalismu s fundamentalismem se jeví jako problematické. Evangelikální hnutí je o mnoho pestřejší – a ve Spojených státech i mimo ně se stává stále více multikulturním. Fundamentalismus s vazbami na politickou pravici představuje jen jeho určitý aspekt. Z perspektivy čtenáře Českého bratra je zajímavá ještě jedna skutečnost: české titulky mylně překládají anglický výraz evangelical jako „evangelík“ (namísto přesnějšího „evangelikál“). Tato zdánlivá lingvistická maličkost však zásadně posouvá původní význam, neboť výraz „evangelík“ se v českém (i slovenském či německém) diskurzu používá k označení křesťana hlásícího se k některé z tzv. historických či etablovaných protestantských církví (anebo, chcete-li, protestantských církví hlavního proudu) spíše než k tzv. svobodným církvím. 

Dále je škoda, že ve filmu nedostávají prostor žádní zástupci akademické sféry. Divák by byl zvědavý na pohled religionistů, politologů, sociologů i teologů. Filmu takto chybí pohled z odstupu; všechny hlasy jsou totiž ve vyhroceně prezentovaném příběhu hluboce angažované. Jako možná výjimka se jeví novinář Lee Fang, ale ten je více než cokoliv vypravěčem, který posouvá děj dopředu. Divák by taktéž ocenil větší zastoupení židovských hlasů a jejich pohled na křesťanský sionismus. Je zajímavé, že zmíněný rabín Ascherman sice tuto ideologii kritizuje jako pro Židy zhoubnou, avšak činí tak jen z bezpečnostní perspektivy Státu Izrael. Neargumentuje tím, že křesťanští sionisté neuznávají Židy jakožto Židy; že je vnímají jako pouhé pěšáky, kteří mají splnit svůj úkol ve zvláštním výkladu dějin spásy, jak ho podává křesťanský sionismus. 

A nakonec je možné klást si otázku, zda bílý protestantský nacionalismus a sionismus má skutečně až takový vliv na americkou politiku, jaký mu autoři filmu přisuzují. Film totiž vytváří dojem krizové situace, kde jde o všechno. Konkrétně tu zazní tvrzení, že John Hagee, zakladatel CUFI, „vytváří prezidenty“. Samotný Hagee se v jednom projevu chlubí tím, že to on přesvědčil tehdejšího prezidenta Donalda Trumpa, aby přestěhoval velvyslanectví USA z Tel Avivu do Jeruzaléma. I když je pravda, že sociálně a kulturně konzervativní křesťané nepochybně představují významnou část Trumpovy voličské základny (jakkoliv v tomto ohledu na náboženské mapě USA dochází k zásadním změnám), už hůře se přijímá skutečnost, že by se tento cynik, oportunista a narcis řídil více čímkoliv jiným než svými vlastními zájmy a samolibostí. Právě při snaze odpovědět si na otázku o míře vlivu by se hodilo naznačit širší kontext a zohlednit názory expertů. 

I přes výše uvedené výhrady představuje Modlitba za Armagedon podnětný materiál k přemýšlení. Poselství tohoto filmu se stává ještě závažnějším ve světle vývoje na Středním východě po 7. říjnu 2023 a po výsledcích nedávných prezidentských voleb v USA. 

Pavol Bargár, teolog a pedagog na ETF UK, překlad ze slovenštiny A. Rozbořilová
foto: generováno AI

Modlitba za Armagedon (orig. Praying for Armageddon). Režie: Tonje Hessen Schei, Michael Rowley. Norsko, 2023, 97 min.