Kurz pro pracovníky s mládeží byl pro mě Pecka

Ztratil jsem spoustu předsudků, vypil víc kafe než při práci, otevřely se mi jiné obzory než při studiu ve školách a čtení wikipedie. To všechno se dělo skrze setkání s lidmi a s Bohem.

Dlouho jsem snil o nějakém kurzu, který by umožňoval uchopit šíři toho, čím může mládež v naší církvi být. Pak jsem slyšel, že se chystá Pecka, a byl jsem pozván do organizačního týmu na pozici hudebníka a rozverného chlapce. Měl jsem radost. Říkal jsem si však, že to bude muset být docela napráskané programem, abychom byli schopní předat vše, co aktivní mládežník potřebuje slyšet. Aby přece mohl kvalitně organizovat akce pro mládež až do roztrhání těla. Jsem ostatním organizátorům vděčný, díky nim jsem pochopil, že potřebuje spíše „zažít“. Neroztrhat sebe ani ostatní. A zdaleka nejde jen o akce.

Na Pecku přijeli talentovaní lidé plní odhodlání a motivace. Stejně jako já, někteří možná čekali, že to bude takový systematický bootcamp s jasným cílem. Program sice opravdu nabitý byl, ale vlastně jen jeden z nich byl vyloženě úzce zaměřen na pořádání mládežnické akce – a to až na posledním víkendu. Účastníci si neodnesli primárně návody, jak dělat to či ono, ale zážitky. Jaké to je, když… člověk přijede poprvé na akci, když má krizi víry, když je ve složité komunikační situaci, v nějakém sporu, nebo když je postavou z Bible. Po každém programu následovala reflexe, často pomocí karet z Dixitu. Bylo skvělé slyšet, co si ostatní odnášejí, a snažit se formulovat, co si vlastně odnáším já. Zahřály mě také aktivity, kterým jsme v týmu pracovně říkali „legrácky“, tedy poselství zpracovaná pomocí opravdu legračních aktivit.

Naši faráři se zaměřili na seznámení s různými způsoby prožívání víry. Duchovních programů nebylo na Pecce málo a měly opravdu rozličný charakter – od spirituální vycházky až po příběhovou pobožnost (kde jsem hrál člověka, který musel lepit střechu pokaždé, když skrz ni někdo spustil k Ježíšovi chromého na nosítkách).

Věnovali jsme se také hudbě. I tu jsem se snažil představit v různých světlech, aby pak dokázala spojovat lidi s různými povahami. Dobře mi k tomu posloužila relativní rozmanitost Svítáku, který obsahuje muzikáloidní rejchrtovky, taizéovky i chvály. K samotnému dění na Pecce mi nejvíce seděla Truvérská mše kvůli svému výraznému motivu setkání.

Potěšilo mě, že ne všichni účastníci byli ze SOMu (seniorátní odbor mládeže). Některým ležely na srdci také sborové mládeže, různé neformální skupinky nebo tábory.

Další ročník bude probíhat formou jednoho týdenního pobytu v létě. Přihlašování spouštíme na Poradě mládeže. Tak se pojď zasadit o budoucnost církve i ty!

Ondřej Sabela, pastorační pracovník