Kurátoři berou svůj úkol vážně

Prvním bodem programu (po pobožnosti) byl rozhovor se čtyřmi kurátory. Pozvání k němu přijala Hana Mazurová ze sboru v Chrudimi, Pavel Šimek z Horních Dubenek, Jakub Kašpar z Vrchlabí a Marek Vraj z Olomouce. K setkání se připojil také synodní kurátor Jiří Schneider. Po úvodních otázkách (jak se ke kurátorování dostali, jak se ve své roli cítí a co jim dělá a nedělá radost) následoval rozhovor, z něhož jsem si odnesl, že svůj úkol berou vážně, někdy pod ním klesají a nejsou si jisti, zda na něj stačí, ale uvědomují si svá specifická obdarování a snaží se je s Boží pomocí rozvíjet. Stojí o naši podporu a zpětnou vazbu, uvědomují si, že na svůj úkol nejsou sami. Leckdy nevědí, komu kurátorské kormidlo předají a jak to bude v jejich staršovstvu a s jejich sborem dál, ale přece se snaží ze všech sil. 

Mluvilo se i o možných nástupcích – někteří volali po výchově a nebo alespoň po tom dávat vhodným kandidátům najevo, že by se na kurátorskou funkci hodili. Někteří z kurátorů stáli o podporu, o „přítele na telefonu“ a o větší kontakt mezi sbory. Poukazovalo se na pravidelné setkávání kurátorů v rámci některých seniorátů. Bratr synodní kurátor myslím nejen v nadsázce upozornil na potřebu vzniku spolku evangelických kurátorů (po příkladu farářského Spolku evangelických kazatelů).

Mluvilo se také o připravovaném manuálu pro presbytery i kurátory, nad kterým bychom se zase v tomto formátu sešli. A tak jsme se rozcházeli či odpojovali s tím, že se sejdeme zas.

Ondřej Ruml