Kultura, historie, duchovno. Pro návštěvníky připravili evangelíci i letos pestrý program

V Teplé se návštěvníci vydali po stopě QR kódů. Závěr patřil filmu o Komenském

V Teplé, malém městečku, které najdete mezi Mariánskými Lázněmi a Karlovými Vary, jsme letos pořádali Noc kostelů poprvé. Program jsme pojali spíše společensky než kulturně. A ačkoliv jsme ve městě vyvěsili plakátky, napsali článek do místního zpravodaje, dali pozvánku do fb skupiny našeho města a pozvali své známé, bylo těžké říct, co od toho vlastně čekat.

Ve vnitřních prostorách jsem měl úvodní slovo a předvedli jsme fotky ze sborového života, doplněné o vhled do historie mateřského centra, které má letos, nepletu-li se, 15. výročí. Následovala krátká přednáška o J. A. Komenském a na závěr jsme promítali animovaný film Labyrint světa a ráj srdce.

Venku byla QR kódová stopovačka po městě, připravená jak pro děti, tak pro dospělé. Otázky byly o Teplé, o Komenském i o sboru. Na stopovačku navazovaly hry pro děti na sborové zahradě a grilování. Pro zájemce zde byl kurz první pomoci.

Pořádat Noc kostelů v malém městě je podle mě v něčem celkem výzva. Není to spíše akce velkých chrámů a kostelů v místech, kde člověk může zůstat v anonymitě? Pár lidí z města ale přišlo, a to především na osobní pozvání. Možná jde o to, jak Noc kostelů uchopíme, já jsem to bral trochu jako „den otevřených dveří“. A ačkoliv jsem čekal o něco větší zájem, byl jsem rád, že jsme se do toho pustili, a doufám, že to zopakujeme, i kdyby příště třeba zase trochu jinak. 

Aleš Rosický, farář FS Teplá

V Červeném kostele otevřeli bar, dorazilo na šest tisíc Brňanů

Když jsem poprvé slyšela, pro kolik lidí chystáme ve sboru Noc kostelů, spadla mi brada. Prý i pro 6 tisíc. Z vesnice jsem byla zvyklá na komorní akci tak pro 150. Po dvou letech covidu nakonec přišlo 2985 návštěvníků. Bylo potřeba 30 dobrovolníků, organizační schopnosti pana kurátora a mnohé zkušenosti z dřívějších ročníků. Chtěli jsme, aby vedle kulturního programu bylo nějak patrné, že kostel není jen stavba, koncertní nebo výstavní síň, ale prostor, kde se žije, kde je doma konkrétní křesťanské společenství, kde jej mohou kolemjdoucí i nějak zažívat, připojovat se.

Proto bylo možné vedle varhanních vstupů místních varhaníků, pěveckého sboru Kůrovec, Vachova sboru moravských učitelek, mužského pěveckého sboru z Bavorska Europachor Landshut, Přikryl bandu a vedle přednášky o historii kostela zavítat na limonádu z grapefruitu a rozhovor do baru U dvou farářů nebo si vyrobit drobnou vitráž v dílně pro děti. I v tom velkém množství lidí se někdo zastavil na pozdrav, na kratší či delší rozhovor. Děti si odnášely své vitráže, které teď snad zdobí okna jejich domovů. Noc kostelů je příležitost k otvírání dveří křesťanských společenství, k odstraňování bariér a různých obav. Snad tohle zažil někdo i v Červeném kostele.

Iva Květonová, farářka FS Brno I

Na Valašsko zavítal písničkář Pavel Helan, hovořilo se o Schweitzerovi i matce Tereze

Tak jako v mnohých sborech různých denominací po celé zemi, i v našem farním sboru CČE v Hošťálkové proběhl už několikátý ročník. Pro nás je to především příležitost k šíření evangelia, radostné zvěsti, že Ježíš Kristus zemřel za hříchy každého z nás. Posláním Noci kostelů je možnost oslovit evangeliem všechny lidi v okolí. Letos jsme zvolili téma „Křesťan a pomoc“, které souzní s touhou mnohých pomoci ukrajinským uprchlíkům.

Rádi bychom vám stručně představili náš letošní program:
Po úvodních slovech a pozdravu představitelů obce zazněl zpěv dětí z našeho pěveckého sboru Notička. Následovalo cca dvacetiminutové vystoupení Kamily Polonyové a Daniela Jakubíka , jejich písně byly plné lásky k lidem navzájem i k valašské přírodě, vše zakončili známou písní „Nad našú Hošťálkovú“.

Poté všechny zaujal náš farář Petr Maláč zamyšlením k osobnosti matky Terezy. Z jeho slov nám plasticky vytanul před očima nejen její život, zcela odevzdaný pomoci druhým, ale také jsme směli nahlédnout do vnitřních bojů této velké křesťanské osobnosti.

Hlavním hostem letošního programu byl oblíbený písničkář Pavel Helan. Jeho laskavý humor, zformovaný do písní, nás provázel celou další hodinu. Na závěr zazpíval několik ukrajinských skladeb, které potěšily nejen naše ukrajinské přátele. Po přestávce na občerstvení byl prostor pro několik písní naší chválící skupiny, svědectví víry Alexeje z Ukrajiny a večer byl zakončen zpíváním s kytarou Petra Maláče.

Jako doprovodný program byl připraven biblický kvíz, kreativní koutek, nástěnky na téma matka Tereza a Albert Schweitzer, pro děti byly venku zorganizovány sportovní hry. Naši Noc kostelů navštívilo 238 návštěvníků a ohlasy , které se k nám dostaly , vyjadřovaly velkou spokojenost.

Kamila a Martin Čevelovi, FS Hošťálková

Tahounem programu v Poděbradech byla undergroundová legenda Svatopluk. Lidé mohli nahlédnout do vzácných archiválií

Noc kostelů se u nás konala asi podesáté. Snad ani neuvažujeme o tom, že by se nekonala. Jenom to, kdo pomůže s přípravou, je občas slabší. Proto se ani moc nepouštíme do nějakých novinek, ale zůstáváme u osvědčených trháků.

Kroniky, archiválie, fotografie na výstavu jenom vytáhneme ze skříně. Snad největší zajímavost jsou v tomto bloku programu soutěžní návrhy nikdy nepostaveného kostela z roku 1935 a pak fotografie konfirmandů, kde se návštěvníci hledají a ukazují se svým známým. A archivní tisky biblí a zpěvníků, nad nimiž občas zavítavší historikové lomí rukama, cože si to s těmi skvosty dovolujeme.

Již na počátku, kdy nebylo zřejmé, jestli vůbec někdo cizí zavítá, jsme chtěli akci pojmout tak, abychom z ní měli radost my sami. A tak se posezení u grilované kýty držíme doteď, i když návštěvníků (snad i proto?) chodí poměrně dost. Kýtu už negrilujeme jednu, ale dvě, a návštěvníci se přitom shlukují a konverzují. Ano, zdá se, že středem události není ani tak kostel, podle kterého nese akce název, ale spíš společenství, které se podle novozákonního vzoru setkává při hostině. Myslím si, že to není špatně. Oficiální úvod zprostředkoval letos menší harfový a flétnový koncert u našeho zahradního altánu Gloriet, při kterém se představilo pár sborových hudebníků.

Tradičním bodem programu bývá v poslední době pokus o společné zpívání písní, zpravidla ze zpěvníku Svítá, ale letos jsme přidali také dětské písně Luďka Rejchrta. Máme totiž dvě nadšené skupiny dětí, které rády zpívají a dokonce se nechaly přesvědčit, že budou zpívat veřejně na mikrofony. 

Hlavním tahákem programu bývá většinou koncert. Tentokrát jsme pozvali kapelu Svatopluk a byla to dobrá volba. Sváťovy písně jsou pořád oblíbeny, a to i u méně církevního publika, které si i tentokrát na naši zahradu cestu našlo. A jejich bigbeatové podání s nadšeným frontmanem Rosťou Tvrdíkem je zkrátka skvělé a zapadlo do prostoru i času. 

Skupinky návštěvníků si v setmělé noci ještě chvíli povídali v různých koutech farní zahrady a pak se odebraly domů nebo do jiných podniků. Díky!

Martin Fér, farář FS Poděbrady

Když se zpovykaní Pražané ztiší k modlitbě. V kostele sv. Martina ve zdi bylo rušno

Je pátek 10. května. Z Martinské ulice, jindy rušné spojovací linky Uhelného trhu a ulice Na Perštýně sálá neobvyklá atmosféra. Běžný ruch je nahrazen jemnými tóny varhanní hudby a sborového zpěvu. Ty však svou silou dokážou přehlušit zvonky tramvají na Národní třídě i smích a hlasy, linoucí se z podniků v Bartolomějské ulici. Náhodného kolemjdoucího osloví natolik, že se ve svém každodenním shonu zastaví před jindy přehlíženou budovou, překlene hranici těžkých dveří a vstoupí do kostela sv. Martina ve zdi – místa, kde se při večerních bohoslužbách od dávna setkávají mladí i staří. Je Noc kostelů 2022 a přes tisíc zájemců se chystá překročit práh více než 800 let starého kostela na pomezí Nového a Starého Města.

Každoročně se návštěvníci mohou díky Noci kostelů neformálně setkat s prostředím martinského sboru a zařadit se tak mezi ty, které láká jeho společenství, genius loci či kulturní program. Letos měli zájemci možnost zúčastnit se přátelského rozhovoru mezi farářem a farníkem, potěšit se varhanním koncertem z díla G. F. Händela nebo vystoupením renomovaného pěveckého sboru z USA. Neméně důležité však byly časy ticha, nabízející chvíle pro obdiv krás kostela i vlastní zastavení. Duchovní zážitek vyvrcholil zpěvy z Taizé, při nichž příchozí mohli pocítit sílu společné modlitby a sounáležitosti. 

Přestože bychom na Noc kostelů mohli nahlížet jako na prezentační akci, jejímž cílem je především propagace, představení sborů a křesťanských tradic, vnímám její sílu zejména v možnosti nabídnout prostor. Prostor, kde se lze střetnout, navázat vztah, sdílet víru a modlitby, radosti i strasti, prostor plodné diskuse i ticha – tedy prostor, kterého je v dnešní uspěchané a konflikty rozdmýchané době takový nedostatek, kterého je tolik zapotřebí.

Matěj Bouček, Martinské grémium

připravila ARo, mezititulky redakční
foto: archivy farních sborů