Kostely otevřené příchozím jsou reál

Od kdy jsi seniorem Ústeckého seniorátu? Trvá dlouho, než člověk pronikne do agendy seniora jako úředníka?

To jsi mě teda zaskočila! Třetí nebo čtvrtý rok? Zvolen jsem byl na konventu 2021, takže čtvrtý rok. Proniknout do agendy se mi podařilo myslím celkem hladce. Záleží na tom, jestli člověk přebírá nějaký problém. A to tady nebylo. Takže jsem do agendy pronikal pozvolna, jak přicházel běžný proud činností. Četl jsem si zápisy z minulých zasedání seniorátního výboru i z konventů, povolací listiny farářů a další dokumenty, a postupně se seznamoval s tím, co je potřeba dělat. 

Jak pracuje seniorátní výbor? Jak probíhají vizitace a stihl jsi již navštívit všechny sbory?

Seniorátní výbor se pravidelně schází. Když jsem nastoupil do funkce, udělali jsme si v seniorátním výboru takový rozpis, abychom stihli za šest let našeho funkčního období navštívit a zvizitovat všechny sbory. První dva roky se to dařilo, teď máme trochu skluz. Ale myslím, že nakonec všechny sbory stihneme objet. 

Znáš osobně všechny farářky a faráře? 

Ano, znám všechny faráře i farářky. Ti, kteří v Ústeckém seniorátu působí, jsou často voleni opakovaně, takže sestava je docela stabilní, mnozí tu jsou už hodně let a známe se dobře. 

Co je na práci seniora povzbuzující? 

Povzbuzující je, když někdy můžu předat nějakou zkušenost, která byla v nějakém sboru dobrá, a v jiném sboru může napomoct při řešení něčeho podobného. Často například neobsazené sbory zápasí s určitou nerozhodností nebo neví, jak se k nějakému úkolu či problému postavit. Co se někde osvědčilo, může sloužit jinde. Přenos zkušenosti pak přinese určité uklidnění, že v tom, co řešíme, nejsme sami. Mám radost, když se některé věci podaří jednoduše postavit na zem, zmizí úzkost nebo nedostupnost řešení. 

A co je tíživé nebo frustrující?

Hlavně otázky hodnocení lidí. Jak rozdělování odměn farářům, tak různá doporučení k ordinaci, k vikářské přípravě apod. Třeba v případě přípravy k ordinované službě mají kandidáti doporučení ze svého sboru, na to se musím spolehnout. Osobní zkušenost s nimi nemám. Podobně když v seniorátním výboru rozdělujeme odměny. Dovedeme zhodnotit a jaksi sumarizovat, co kdo udělal pro seniorát. Jestli jezdí na pastorálky, že uspořádal nějakou seniorátní akci. Ale je těžké hodnotit přípravu na kázání, je nemožné hodnotit pastoraci, tedy to hlavní a nejvíc přínosné na sborové práci. Navíc, kdo toho dělá nejvíc, obvykle o tom moc nemluví. Když naopak někdo hodně mluví o tom, co všechno dělá, je to trochu podezřelé. Objektivní hodnocení je v podstatě nemožné. Ne že by mě to nějak drtilo, ale k tíži seniorské práce to počítám.

Jak vypadá práce s mládeží? Pracuje v některém sboru pastorační pracovník?

Pastoračního pracovníka nemáme. Jeden farář, který se práci s mládeží věnuje, je členem Seniorátního odboru pro mládež (SOM). Mládeže je ale velice málo. Už i na střední školy odcházejí děti z domova, protože nabídka škol není v menších městech příliš velká. Takže akce pro děti ve věku základní školy se daří, pak se ale mládež vytrácí. Těch pár aktivních se spíš spojuje s mládeží ze sousedních seniorátů. A SOM to zaštiťuje organizačně.

Pořádají některé sbory tábory pro děti, sborové dovolené nebo podobné akce? 

To ano. Tábory se konají a seniorát to s radostí podporuje. Na vybavení využíváme také grantů v rámci diakonických a rozvojových projektů, některé sbory toho hojně využily. I ze seniorátních prostředků jsme jednou pomáhali s financováním například cestovného nebo části poplatků u sociálně slabších rodin.

Ví lidé ve sborech, k čemu je dobrý seniorát?

Seniorát, nedá se nic dělat, bude vždy hlavně kontrolní orgán, který dává sborům razítko na různé žádosti.

Dotkla se Ústeckého seniorátu změna hranic, jak ji odsouhlasil synod? 

Už v době, kdy se objevil první nástin změn, bylo navrženo, aby se Ústecký seniorát spojil s Pražským. Některé sbory pak byly osloveny ze západních Čech, aby se připojily tam, aby byl zachován funkční celek v západní části republiky. A nyní, po schválené reformě to bude tak, že některé sbory – například moje sbory Louny a Žatec půjdou k Západočeskému seniorátu. Podle mě ale žádné změny potřeba nejsou a argumenty, co zazněly na synodech, jsem nějak nepochopil.

Využívají sbory v seniorátu nabídku podpory v rámci diakonických a rozvojových projektů či Jeronýmovy jednoty? 

Ano, zvlášť diakonické a rozvojové projekty jsou v oblibě a sbory hodně žádají o podporu svých nápadů. Vidíme to v seniorátním výboru při schvalování. Někdy je žádostí až moc. Často to bývá na úpravu prostor pro práci s dětmi nebo na aktivity mládeže. Prioritu dáváme těm, které mají nějaký přesah pro seniorát, nejen pro sbor. I žádostí na Jeronýmovu jednotu bývá hodně, poslední dobou sbory často žádají na úsporu energií, to je dobré pro to, aby se dlouhodobě snížily náklady na provoz a sbory byly soběstačné hospodářsky.

Jak funguje spolupráce s Diakonií? 

Ve výročních zprávách středisek čtu, že sbory spolupracují dobře. Faráři ze sborů, kde je v místě Diakonie, tam zpravidla pracují v kaplanské službě. Na seniorátní úrovni děláváme po léta jednou ročně setkání zástupců diakonických středisek se zástupci seniorátu v Řehlovicích.

Sbory vašeho seniorátu působí velmi pestře. Mají také něco společného?

Společnou mají, myslím, skutečnou otevřenost, Mnohdy přicházejí lidé, pro které je sbor jediné a někdy i poslední útočiště. Sbory tvoří pro tyto lidi zázemí. Druhou stránkou toho je, že je obtížné mezi lidi rozdělovat nějaké úkoly. Mají svých starostí dost. 

Co Ústecký seniorát může nabídnout ostatním? 

Myslím, že právě tu zkušenost s otevřeností. Někde je snem dosáhnout toho, aby byl sbor otevřen příchozím. A tady je to reál. U nás máme často sbory, kam většina lidí přišla v dospělosti, neberou tam s sebou rodinné příslušníky a tradice nehraje roli, protože žádná není. Skladba účastníků sborového života se někde častěji obměňuje. Je to pro faráře výzva a je to jiná práce než na tradičním sboru. Je třeba počítat s tím, že hodně věcí leží na faráři samotném nebo na několika aktivních presbyterech. Shrnuto: Můžeme nabídnout zkušenost skutečné otevřenosti i toho, že takový postoj není úplně zadarmo.

Daniela Ženatá
foto: archivy sborů, Jiří Hofman