Konference Leuenberské konkordie ve Vídni

Náplní konference byly tři hlavní přednášky: „Nečekejte, převezměte iniciativu! Digitální církev přináší nečekané příležitosti“, přednáška
farářky lutherské Stadskirche z Vídně o možnosti „digitální církve“, prezentace a komunikace církve virtuálními cestami. Jako druhá zazněla přednáška farářky původně z Lotyšska, pro kterou nebylo mezi kolegy místo, a tak odešla do Rakouska a pracuje jako farářka v Gmündu. „Moje cesta z Krkonoš do Vídně,“ to byla přednáška Anny Kampl, Češky vdané v Rakousku a působící na sboru Vídeň Simmering.

Vedle těchto přednášek byl veliký prostor pro sdílení a interaktivní práci. Z tohoto si odnáším nejsilnější zážitek. Zkušenosti žen farářek, kolegyň z jiných zemí mě až zaskočily. S občasnou nevěřícností jsem poslouchala zkušenosti z Polska, Litvy, Itálie, kde je situace o dost jiná než u nás. Jako bych se ocitla o sto let zpátky… Namátkou: Osamocenost mezi muži kolegy, přehlížení, po sedmdesáti letech konečně (před třemi měsíci!) první ordinované ženy v polské církvi (do té doby se stejným vzděláním jako muži mohly působit pouze na pozici diakonek) apod. 

Několikrát jsem musela zdůraznit, že já ani moje další kolegyně z ČCE v podobné situaci nejsme, že u nás rovnocennost a respekt opravdu nejsou jen „na papíře“. S velkou vděčností jsem zdůrazňovala, v jak liberálním prostředí se pohybuji a pracuji. A že ani otázka možnosti „duchovní kariéry“ u nás není otázka genderová, ale spíš prioritní a naprosto individuální.

Uvědomila jsem si, s jakou samozřejmostí vlastní situaci přijímám. A to, že to tak jinde není, je pro mne velká výzva k přemýšlení. Samotná konference byla směrována k tomu, aby kolegyně farářky mezi sebou nadále udržovaly kontakt, podporovaly se a i na dálku doprovázely.
Velmi silným momentem byly německo-latinsko-anglické ranní bohoslužby, četba, zpěv, eucharistie.

Děkuji za tuto přínosnou zkušenost!

Marta Židková
foto: evang.at