Koncert tak trochu z jiného světa

(ČB 12/2020) Je podzimní podvečer, neděle 15. listopadu. Venku je sychravo a nevlídno. Usedám k počítači a pouštím YouTube. A zatímco já sedím v Brně ve svém pohodlném domově před obrazovkou, zhruba o 140 km dál usedá v kostele s kytarou Alda Zapletal a připravuje se na svůj benefiční koncert pro Diakonii ve Valašském Meziříčí.

Normálně bych se asi jen těžko na koncert dostala, a tak vedle velké řady nevýhod a strachů spojených se současnou situací pro jednou nacházím i nějaké pozitivum.

Zdá se, že Alda nechce moc ztrácet čas dlouhým řečněním, a tak se hned po krátkém přivítání diváků dává do hraní a jen s krátkými komentáři mezi písničkami a malými pauzami na čaj hraje víc než hodinu. Hraje své vlastní písničky a nutno říct, že mě doopravdy uchvátily. Není to však jejich melodie, i když krásná a uklidňující, co mě na nich fascinuje, jsou to texty. Alda se slovy zachází jako malíř a maluje před námi výjevy, obrazy o lidech, lásce, životě a Bohu. Velká část písní je pak věnována konkrétním lidem, kteří jsou pro Aldu důležití. Slova ve spojení s hudbou mou duší rezonují, a i když často lidi, místa ani události, o kterých Alda zpívá, neznám, sama si začínám vzpomínat na různé téměř zapomenuté okamžiky svého života. Vzpomínám si na různé pěkné chvíle, na různé lidi a mám neodbytný pocit, že jsem součást něčeho většího, součást církve, součást lidstva. Připadá mi úžasné, jak všechny písničky přesně slouží svému účelu a nenápadně nás k němu vybízí, a to je přispět na dobrou věc. A ani já se neubráním, a ještě než koncert skončí, posílám svůj příspěvek, i když od vysokoškolské studentky to není moc.

Když pak koncert končí, uvědomuji si, jak moc Aldu za tenhle počin obdivuju. Konec konců zpívat svoje a takhle osobní písničky lidem, které člověk ani nevidí, muselo chtít opravdu velkou dávku odvahy. Protože Aldu trochu znám, řekla bych, že to pro něj nebylo lehké, ale jsem přesvědčena, že se do toho pustil, protože věděl, že udělá něco správného. A to se mu myslím skutečně povedlo; věřím, že nasbírané dary Diakonii pomůžou stejně jako Aldovy písničky pomůžou posluchačům, jejichž srdce se tak plní nadějí.

Tereza Borošová