(ČB 10/2026) „Těším se na důchod. Konečně nebudu muset vstávat na budík, hlídat termíny a pořád někam spěchat. A taky přečtu všechny ty knihy, které už roky čekají na poličce.“ Tak nějak si mnozí z nás představují život po odchodu do důchodu.
Jenže pak přijde pondělní ráno. Po něm úterý. A najednou opravdu nikam nemusíme. V kalendáři nesvítí žádné schůzky, nepotkáváme kolegy, nikdo nevolá… a pomalu se může vytrácet i pocit, že jsme někde potřeba.
Samota přitom nemusí znamenat jen to, že člověk zůstane sám. Pocit osamělosti může přijít i mezi lidmi. Třeba když ztratíme vztahy, které byly dlouhé roky přirozenou součástí našeho života, zemře nám partner nebo partnerka, děti a přátelé žijí daleko. Ve vyšším věku k tomu mohou přibývat zdravotní omezení nebo obava vydat se někam, kde nikoho neznáme.
Jednou z cest, jak předcházet osamělosti, je proto udržet si vztahy nebo navazovat nové. Vyhledávat místa, kde najdeme společnost a činnosti, které nás naplňují.
Takové místo nabízí nezisková organizace Elpida, která má v Praze dvě pobočky. Centrum Elpida najdete na Praze 5 a na Praze 7. Každý týden sem přicházejí lidé 65+ na kurzy, přednášky, cvičení, výtvarné dílny nebo třeba jen na kávu a kus řeči. Někdo se chce naučit pracovat s chytrým telefonem, jiný cizí jazyk, další si přijde zacvičit nebo zazpívat. To, co se odehrává mezi jednotlivými lekcemi, je ale někdy stejně důležité jako jejich obsah.
Vznikají tu nové zážitky, ale také přátelství. Někdo se těší na středeční angličtinu, jiný na společnost vrstevníků nebo mladé lektory. Z jedné návštěvy může být zvyk a ze zvyku nová sociální síť, která v životě po odchodu z práce často chybí.
Člověk potřebuje nejen společnost, ale také pocit, že je užitečný. Odchodem do důchodu přitom můžeme ze dne na den přijít o roli, kterou jsme zastávali desítky let. Už nejsme kolega, vedoucí, zdravotní sestra nebo účetní. Zkušenosti a schopnosti ale nikam nezmizely.
Proto je fajn mít příležitost své schopnosti dál využívat. Jednou z cest je dobrovolnictví. Senioři se mohou zapojovat do dění v Elpidě, pomáhat ostatním nebo předávat to, co sami umějí.
Podobný princip stojí i za projektem Ponožky od babičky. Seniorky po celé republice pletou originální ponožky, které Elpida prodává. Každý pár má svou pletařku a každý je trochu jiný. Pro ženy, které pletou, ale projekt neznamená jen přivýdělek. Je to práce, závazek, komunita a možnost dělat něco, co má konkrétní výsledek a co někdo další ocení.
Práce může být důležitou součástí života i ve vyšším věku. Nejen kvůli přivýdělku. Přináší rytmus, kontakt s lidmi, odpovědnost i obyčejnou otázku: „Tak co, uvidíme se příští týden?“
Dobře je to vidět také v kavárně Stará škola, kterou Elpida provozuje na pražském Andělu (Na Bělidle 34). Pracují v ní převážně lidé v seniorském věku. Obsluhují hosty, připravují kávu, pečou koláče, vaří snídaně… a dělají to rádi.
„Práce v kavárně je momentálně moje životní priorita,“ říká baristka Marie a vypráví, co ji do kavárny přivedlo.
„Dříve jsem pracovala jako asistentka. Přelomovým okamžikem v mém životě byl nechtěný a neplánovaný odchod do důchodu. Tehdy jsem si uvědomila, jak negativně na mě působí samota a nulový kontakt s lidmi. Práce v kavárně mi změnila život, momentálně je to pro mne priorita a všichni děláme, co můžeme.
Při této práci mám možnost setkávat se spoustou lidí. Všichni mají pochopení a s úsměvem čekají na svoji kávu a koláček, protože co si budeme namlouvat, přece jen nám ta příprava trvá déle, než jsou zvyklí z jiných podniků. Jako pohlazení na duši je pak pochvala, že jim u nás chutnalo.“
Stará škola je sociální podnik, který nabízí možnost zůstat aktivní, naučit se něco nového, přivydělat si a být zase součástí týmu.
A také bourá představu, že stáří je obdobím, kdy má člověk především odpočívat a přijímat pomoc druhých. Někdo chce a může v sedmdesáti chodit dvakrát týdně do práce. Jiný se chce učit španělsky, další dobrovolničit nebo plést ponožky.
Elpida je pražská nezisková organizace, která se už více než dvě desetiletí snaží ukazovat stáří jako aktivní a plnohodnotnou životní etapu. Vedle vzdělávacích programů pro seniory provozuje Linku seniorů, vydává časopis Vital a podporuje projekty, které propojují generace a boří stereotypy spojené se stárnutím. Více informací o organizaci naleznete na webu elpida.cz.
Nejde přitom o to zaplnit čas. Prázdný kalendář sám o sobě není problém, pokud se cítíte dobře. Stejně tak nabitý kalendář není automaticky řešením osamělosti. Je ale důležité mít možnost volby.
Ne každému zdravotní stav umožní sednout na tramvaj a vyrazit na angličtinu nebo nastoupit na směnu v kavárně. A někdy jsou pocity osamělosti tak silné, že prvním krokem není vyrazit mezi lidi, ale vůbec s někým promluvit.
Elpida provozuje také Linku seniorů. Tato bezplatná a anonymní krizová linka je tu pro starší lidi, jejich blízké i pečující. Stačí vytočit číslo 800 200 007. U sluchátka sedí psychologové a krizoví interventi, kteří jsou každý den od 8 do 20 hodin připraveni naslouchat a pomáhat v těžkých chvílích.
Osamělost totiž nemá jedno jednoduché řešení. Někdo potřebuje nový okruh přátel. Někdo smysluplnou práci. Někdo místo, kam může pravidelně chodit. A někdo bezpečný rozhovor ve chvíli, kdy má pocit, že není komu zavolat.
Elpida už 24 let pomáhá měnit stáří v Česku. Nechce lidem říkat, jak mají svůj důchod prožívat. Chce vytvářet podmínky, aby si mohli vybrat sami.
Mohou se učit něco nového, dobrovolničit, tvořit, potkávat se a sdílet své zkušenosti s vrstevníky nebo jen nasávat inspiraci. Důležité je také nebát se říct si o pomoc ve chvílích, kdy na nic z toho nemáme sílu. Protože boj proti osamělosti není jen boj za to, aby člověk nebyl fyzicky sám. Je to především snaha o to, aby se tak nikdo necítil.
Iveta Čížová, nezisková organizace Elpida
foto: elpida.cz