Když obsluhuju já, máme plno

Když vzhlédne, spatří nad sebou hned tři chrámové věže. Může se posadit, a když bude mít štěstí, obslouží ho Michal Matyáš (43 let), dlouholetý klient Diakonie a věrný pracovník, který s kavárnou dýchá od jejího založení, tedy deset let. S panem Matyášem jsme si povídali o jeho práci i o Diakonii. Rozhovor berte jako letní pozvánku nejen do kavárny v Kolíně, ale i do dalších podniků Diakonie, kde můžete při letních výletech u něčeho dobrého odpočinout. 

Jak dnes začal váš den v Diakonii?

Šil jsem z filcu kapra. Když mají rodinní příslušníci svátek nebo narozeniny, tak pro ně můžeme v naší dílně ušít nějaký dárek. Strejda bude mít osmdesátiny, tak ho chci obdarovat. A dneska jsem začal. 

A jak se vám líbí práce v kavárně?

Moc, pracuju tady velice rád. Máme otevřeno od května do října, od pondělka do pátku. Baví mě, že jsem ve styku s lidmi. Službu mám pravidelně ve čtvrtek odpoledne. Jsem celkem vyhlášený. Chodí sem za mnou rodinní příslušníci, kamarádi, kamarádky. Bývá tu kolikrát nabito, takže se ani nezastavím. Ale můžu si za to sám, to já je sezvu. 

Co konkrétně vaše práce obnáší?

Všechno, co mi kavárník zadá. Vytírám, zametám, utírám nádobí, stoly, dávám slunečník, sekám trávu. Když přijdou zákazníci, tak je přivítám, pozdravím, dám jim nápojový lísteček, vezmu si sešit, napíšu si objednávku. Ke kávě vám nabídneme třeba medovník. Máme tady růžové, bílé a červené víno a jako novinku procecco. Nabízíme také bezinkovou, limetkovou, okurkovou, melounovou a fialkovou limonádu. S perlivou vodou nebo neperlivou, s ledem nebo bez ledu, citronem a mátou. Kolikrát se mi tady v létě stalo, že přišli turisté, kteří mluvili cizí řečí. Je tu slyšet angličtina, němčina a podobné jazyky. Také sem často chodí rodiče s dětmi. Máme to tady totiž přehledné a ze všech stran uzavřené. Rodiče se nebojí, že jim děti někam utečou. 

Které nápoje jdou v létě nejvíce na odbyt?

Ledová káva, frappé, limonády a podobné osvěžující pití. A k tomu nanuky.

Co pijete rád vy sám?

Kávu. Kromě cappuccina a latte piju veškerou kávu.

Prostor, ve kterém sedíme, je moc krásný. Pořádáte tady nějaké akce?

Ano. Třeba vernisáže. Zrovna teď nám tu vystavují dvě místní paní malířky. Majáles jsme tady také měli. Každoročně pořádáme hojně navštěvovaný řepánkový den, kterým ukončujeme sezónu. Řepánky, to jsou kynuté buchty s náplní z máku a cukrové řepy. Poslední dobou už jich část musíme nechat péct. Je jich potřeba 400, a to sami nestíháme. Objednávají se nám telefonem dopředu velké skupiny. Jinak když má někdo oslavu, tak si sem také chodí posedět. 

Nejsou hosté někdy protivní?

Nikdy jsem se s tím nesetkal.

Není toho na vás někdy moc?

Někdy ano. Když je hodně hostů, přijde jich najednou pět a každý si naporoučí něco jiného, tak je člověk z toho někdy zmatený. To si pak musím na chvíli sednout, zklidnit se. Bývám nervózní. Mám operovanou kyčel, kvůli tomu si také potřebuji někdy oddychnout. Ale pozor, to se stává jenom výjimečně. Většinou je pro mě práce v kavárně relaxace. Za ta léta jsem se přece jenom zapracoval. I kávovar umím ovládat. 

Koukám, že jsou tu ve vitrínkách i výrobky z dílen kolínské Diakonie. Ty jsou jen na výstavu?

Ne, výrobky si můžete koupit. To je naše vizitka. Celou zimu vyrábíme a pak to prodáváme. Nejen v kavárně. Když jsou trhy o posvícení, na Velikonoce, na Vánoce, prodáváme tam též. To mě také velice baví. Dělám i propagaci, roznáším letáky. Chodím do knihovny, na úřad, na matriku… 

Jak vypadá váš kavárenský pracovní den?

Ráno jdu do dílny nahoře. Vyrábíme tam věci z filcu, šijeme, vyrábíme svíčky a mýdla, keramiku. Nebo si také musím zařídit svoje věci. Jsem už sám. Tatínek, se kterým jsem žil v domácnosti, loni zemřel. Musím vyvětrat pejska, vybrat si poštu. Každopádně v devět hodin ráno si nás kavárník vyzvedne, jdeme kavárnu připravit. Rozdat podsedáky na lavice a židle a tak podobně. Někdy dojdu něco koupit, občas jedu na velký nákup s vedoucí služby, paní Dagmar Zemanovou. Pomůžu jí všechno odnosit. Piva, limonády, kartony mléka. Od půl desáté do deseti je čas na svačinu. Pak nastoupí dopolední směna. O práci v kavárně je velký zájem, hodně z nás to baví. Ale pracujeme jenom půldny, abychom se všichni prostřídali. Dnes, jak vidíte, obsluhuje Věruška. Návštěvnost, to se musím pochlubit, mám ale největší já. Jezdí sem za mnou až z Kutné Hory, měl jsem návštěvu dokonce až z Třeboně. 

Kavárna Zahrádka pod věží patří k sociálně terapeutickým dílnám, které v Kolíně provozuje Diakonie Střed. Skrze praktické činnosti nacvičují klienti pracovní a sociální dovednosti. Většinou se jedná o lidi s mentálním postižením či autismem. V kavárně pouze neobsluhují, ale také uklízejí, pečují o zeleň nebo si třeba perou a žehlí pracovní úbory. Sociálně terapeutické dílny navštěvuje zhruba 30 klientů ve věku 16–64 let. Okolo deseti z nich pracuje také v kavárně. Diakonie Střed působí v 11 městech a obcích Středočeského kraje. Poskytuje devět sociálních služeb, a to různým cílovým skupinám – lidem s mentálním a kombinovaným postižením, seniorům, lidem s demencí, matkám a rodinám v krizi, lidem v tíživé životní situaci.

Kam v létě vyrazit do Diakonie za občerstvením? 

Plzeň
-    Bistro Orlovna
-    Café Knihomol
-    Café Restaurant Kačaba
Litoměřice
-    Čajovna Hóra
Terezín
-    Restaurace Klobouk
Kolín
-    kavárna Zahrádka Pod věží