Otázka na tělo: Kdy vám chyběla naděje? A našli jste ji?

28. ledna 2021
Otázka na tělo: Kdy vám chyběla naděje? A našli jste ji?
28. ledna 2021 - Otázka na tělo: Kdy vám chyběla naděje? A našli jste ji?

(ČB 12/2020) Tak nevím co s tím. Výpovědi o tom, kdy nám chyběla naděje a zda jsme ji našli, se dají sdělit v poezii, písničce, povídce. Tak to dělají např. žalmisté a jistě i jiní. To je možné. Avšak konkrétní zážitky, prožitky, zkušenosti takového druhu na osobní rovině jsem schopen sdělovat jen Pánu Bohu nebo „zpovědníkovi“, tedy velmi blízké a důvěryhodné osobě. Vykládat osobní záležitosti tohoto druhu v nějakém auditoriu nebo dokonce tisknout v novinách nechci a neumím.

Pavel Kašpar

Když se zamyslím nad sebou, tak si uvědomuji, jaké mám štěstí, že mě taková situace v životě zatím nepotkala. V každé situaci naděje byla nebo se po chvíli objevila jako nepatrné světýlko ve tmě. Stačilo nechat odeznít emoce a začít nazírat na situaci z různých úhlů, promluvit si s někým, komu důvěřuji, často s Pánem Bohem. Stačilo otevřít Bibli, která promluvila vždy s nadějí do mých pochybností.

Daniela Chladilová

Marně vzpomínám, kdy se mi něco takového stalo. Ztratit přesvědčení, že se třeba něco nevydaří, to ano, ale naději ne. Čímž odpovídám i na druhou otázku: Domnívám se, že naděje se nedá najít, protože se nedá ztratit. Dá se ignorovat, odmítnout, ale nelze zrušit něco, co je ve světě jako dar prostě přítomno.

Filip H. Härtel

Je spíš věcí mého přesvědčení, že naděje nechybí nikdy, než, že bych ji vždycky měla. Chvíle, kdy je skryta, přicházejí často s únavou, s bezmocí, se zneužitou důvěrou nebo tváří v tvář lidské tvrdosti a nesmyslům. „Blbou náladu“ člověk zažene, ale naději sám nedoplní. Beznaděj je jako „netvor, který se prohání po mořských stezkách“, a když člověka pohltí, táhne ho dolů. Nadějí je vědět, že i tehdy je někdo silnější – Kristus. A taky mít někoho, kdo to připomene, nebo prostě jen zůstává nablízku.

Jana Hofmanová

Když jsem začínal jako farář pracovat v severních Čechách, byl jsem bezradný v tom, jak oslovit lidi, kteří už o víře nic nevědí. Seděl jsem na faře a vymýšlel nové věci, kterým jsem sám nevěřil. Po půl roce zazvonil telefon a nějaký člověk povídá, že potřebuje vědět víc o křesťanství. To byla rána! Já se trápil, že víra nikoho nezajímá, a ono to bylo naopak. Ta chvíle byla znamením naděje, které vše prolomilo. Vůbec myslím, že často potřebujeme vidět nějaký záblesk, nějaké znamení toho nového.

Jiří Bureš

Bez naděje nelze žít. Redakční tazatel mne však chce přistihnout při chvílích prázdnoty, kdy vidím své postavení černě. A já sice nacházím ve své paměti chvíle smutku, rozčarování, zklamání, ale ne beznaděje. Listuji v Bibli a hledám, zda bibličtí svědkové mají podobnou zkušenost. Nacházím třeba apoštolské: „V té době jste opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez naděje a bez Boha na světě.“ (Ef 2,12) Nebo nacházím místo ve 2. epištole Korintským 1,8: „Dolehlo na nás soužení nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme.“

Biblické poselství nám nedovoluje zcela se do beznaděje ponořit. Taky najdeme apoštolova slova: „Jsme spaseni v naději. Naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Ale doufáme-li v to co nevidíme, trpělivě to očekáváme.“ (Ř 8,24.25) A tak je naděje jmenována mezi křesťanskými ctnostmi.

Blahoslav Hájek

připravila Jana Plíšková