Kazatel s darem jasného slova

Bratra Ludvíka Klobásy jsme si velice vážili. Hlavně jako skvělého člověka; jeho nasazení ve službě faráře i seniora, šíře jeho vzdělání literárního i hudebního, jeho rozhledu v teologii i jeho střízlivé, a přece hluboké osobní zbožnosti, jeho zájmu o misijní úkol církve a různé typy zbožnosti a také jeho občanské statečnosti a zastávání se těch, kterým se děla křivda. 

Rádi jsme poslouchali jeho kázání i krátké promluvy a meditace, které byly vždy biblicky fundované, ale zároveň dovedl biblické téma nově uchopit a zcela neotřelým způsobem ho zasadit do aktuální situace a v žurnalistické zkratce povědět vše podstatné. Měl dar jasného slova. Stále byl myšlenkově „v pohybu“, nezůstával nikdy vězet v něčem, co je v církvi zvykově zažité. Přinášel nové podněty a často hledal nové cesty, jak oslovit naše necírkevní současníky. 

Bratr Ludvík se nikdy příliš neohlížel dozadu, naopak ho stále zajímalo, kam naše Českobratrská církev evangelická, kterou měl rád, směřuje. Takového jsme ho poznali a takovým byl až do konce.

V závěru svých vzpomínek vyznává: „Věřím, že jsme dostali darem modlitbu, ten vertikální rozhovor, abychom se dostávali ze zakletí horizontálnosti a dospěli od nikdy neuhašené žízně a náročivosti k vděčnosti a chvále za to, že jsme na tomto Božím světě mohli pobýt. Tak věřím.“ 

Karel Fon, Petr Firbas
foto: Michael Waloschek