Karel Skalický 90

V generaci těch, kteří po roce 1948 z republiky odešli, se jeho jméno zapsalo jak do historie českého katolického exilu, tak do italského teologického prostředí, v němž jako profesor Papežské Lateránské univerzity působil až do jara roku 1994, kdy se vrátil domů.

Své dětství a dospívání zaznamenal v prvním díle svých pamětí Vyznání na hraně času a věčnosti. Kniha vypráví také o jeho rozhodnutí pro kněžství a dobrodružném útěku za hranice a vrcholí jeho příchodem do letního sídla římské bohoslovecké koleje Nepomucenum v blízkosti toskánského Livorna. Vzpomínky na 38 let exilu v Římě si bude už zanedlouho moci čtenář přečíst ve druhém díle jeho memoárů. Karel Skalický byl po studiu na Lateránské univerzitě a formaci v kněžském semináři ihned povolán k velkým úkolům. Na rozdíl od svých kolegů nebyl poslán do severní Itálie, aby si tam v italsko-německém jazykovém a kulturním prostředí odsloužil svá kaplanská léta. Stal se vychovatelem mládeže v Oratoriu sv. Petra ve Vatikánu, které měl v gesci kardinál Alfredo Ottaviani. Účastnil se druhého vatikánského koncilu jako tzv. asignator locorum, jenž měl při jednání na starosti jednotlivé církevní otce. 

Tuto jedinečnou zkušenost přetavil do své první knihy Radost a naděje, která je dodnes stěžejním svědectvím o všednodenním provozu koncilu. Po vynuceném příchodu kardinála Josefa Berana do římského exilu se stal vedle Jaroslava Škarvady jeho sekretářem a zůstal jím až do jeho smrti. V šedesátých letech působil v Itálii rovněž jako duchovní správce českých emigrantů. Díky svému příteli a rovněž exulantovi Vladimíru Boublíkovi, který se stal profesorem Lateránu a v závěru svého života děkanem jeho teologické fakulty, zde mohl začít působit a posléze se stát kmenovým profesorem. Velmi rád vzpomíná také na své působení na Lékařské fakultě Agostino Gemelli univerzity Sacro Cuore v Římě. Stal se jedním z vůdčích duchů Křesťanské akademie Řím, společnosti Opus bonum a mnoha jiných exilových aktivit. Po dlouhá léta působil jako šéfredaktor revue Studie.

Díky svému koncilnímu a ekumenickému založení se účastnil řady exilových konferencí a aktivně přispíval do exilových časopisů. Jedním z důležitých setkání v exilu bylo s evangelickým teologem Janem Milíčem Lochmanem. Vzpomínky na prof. Lochmana může čtenář najít v knize vzájemných dopisů s Erazimem Kohákem Tvůj in Xto či v knize vzájemné korespondence s jejich společným přítelem a exulantem Karlem Hrubým. Kniha nese název Úkolů nad hlavu. Nic z toho, co Karel Skalický v exilu načerpal, si nezapomněl přinést v roce 1994 s sebou domů. Zakotvil na tehdy nově vzniklé českobudějovické teologické fakultě, kde nepřetržitě působí již 30 let. 

Na prahu své devadesátky je stále teologicky i kněžsky činný a píše. K jeho narozeninám vychází kniha Je vám to pojem?, kterou doplňují webové stránky, věnované jeho životu, skrze které lze prof. Skalickému poslat gratulaci či vzkaz.

Rád bych panu profesorovi poblahopřál k jeho jubileu a poděkoval mu za všechno, čím proměnil srdce nás, svých přátel.

Zdeněk A. Eminger
foto: Nika Brunová