Kaplan, nebo farář? Komunita, nebo církev?

Posledních deset let se má kaplanská služba v příbramské věznici vyprofilovala jako práce se závislými klienty na Specializovaném oddělení výkonu trestu. Srozumitelněji řečeno jsem členka terapeutického týmu pro práci s odsouzenými, které do vězení přivedla závislost na drogách a z ní pramenící, zpravidla majetková, trestná činnost. V sedmičlenném týmu mám na starost motivační část a práci s volným časem našich klientů, a to nejen ve vězení, ale zejména po odchodu na svobodu. Opět jednoduše řečeno – mám je učit nenudit se a dělat ve volném čase něco smysluplného, co je navíc bude motivovat k životu bez drog a alkoholu.

Freedom ve vězení

Hudební sdružení Freedom, které vzniklo v r. 2017 v příbramské věznici v rámci terapeutických aktivit Specializovaného oddělení pod mým vedením, má v tuto chvíli za sebou bohatou činnost, a to nejen v oblasti hudby. Myšlenka, že by odsouzení muži mohli z věznice nějakým způsobem prospívat někomu, kdo je na tom zle, ovšem ne vlastní vinou jako oni, a že tak mohou alespoň částečně napravit to, co pokazili, není v Příbrami nová. „Přivezla“ jsem si ji ze své pracovní cesty po věznicích v USA v r. 2012, kde jsem se setkala s financováním indické školačky skrze kapesné doživotně odsouzených vězňů ve věznici Western Maryland Correctional Facility. 

Zážitek čtení děkovného dopisu této dívenky z Indie v místní kapli a komentář jednoho z odsouzených: „Já už děti mít nikdy nebudu, tak aspoň takhle jsem skoro táta,“ je pro mne nejsilnějším zážitkem z celého tehdejšího pobytu v USA. První benefiční koncert pro Dětskou léčebnu Bukovany jsme s hudebníky z Freedom uspořádali ještě v době jejich pobytu ve věznici, kam si jejich provedení písně „Slzy tvý mámy“ přijel poslechnout osobně její autor a frontman skupiny Olympic Petr Janda. Poté už měly události poměrně rychlý spád.

Členové skupiny Freedom postupně odcházeli na svobodu a nesli si s sebou zážitek smysluplnosti svého nadání, které do té doby neměli možnost nikde využívat. V listopadu loňského roku jsme obdrželi pozvání vystoupit na odborné konferenci, pořádané spolkem Hlasohled a hudební teoretičkou Ridinou Ahmedovou. V příspěvku „Rozvoj kreativních sil ve vězení jako nástroj sociální změny“ jsem se zabývala právě pozitivní proměnou svých, v tu chvíli již bývalých svěřenců skrze společné tvůrčí projekty. 

Od letošního léta se tato hudební skupina schází k pravidelným zkouškám jednou měsíčně. Zvukové vybavení jsme obdrželi darem od spolku Příbramsko, zkušebnu máme v modlitebně ve Hvozdnici. A nyní se dostávám k tématu svého článku – propojení kaplanské a farářské profese v malém sboru, kterým Hvozdnice bezesporu je. Kromě toho, že díky kaplanskému úvazku mi vyhovuje částečný sborový úvazek z čistě praktických důvodů, jsou tady důvody jiné a mnohem významnější. 

Benefiční koncert skupiny Freedom na podporu sociálně nejslabších dětí z Dětského domova Solenice se konal v sobotu 26. 11. 2022 ve hvozdnické modlitebně. Ta se pro tuto příležitost proměnila díky Tomáši Váchovi ve velkolepě ozvučenou a osvětlenou scénu. A koncert vynesl celkem 23 000 Kč. Byly to ale nejen peníze pro děti, které nás potěšily. 

Byla to také kapacita modlitebny doslova praskající ve švech a zájem zcela neznámých příchozích. A pro náš sbor opakovaná zkušenost, že na konkrétní smysluplný účel se peníze vždy ještě najdou. První takovou zkušenost jsme udělali s pobytem ukrajinských maminek na naší půdě zjara, kdy obce Hvozdnice a Bojanovice spolu s přáteli našeho sboru vybraly 70 000 Kč, dále malování spodních prostor fary, které zcela nezištně a kvalitně zajistili rodiče dětí z místního skautského oddílu Svatopluk. 

A nejvíce nás těší fakt, že „kluci“ z Freedom jsou skrze možnost znovu a znovu pomáhat nemocným nebo opuštěným dětem motivováni ke své vlastní kvalitní (protože náhle smysluplné) existenci. A o to jde především – o rozdávání zadarmo, kde jsme jako církev zadarmo dostali. V tuto chvíli mám na mysli samozřejmě Ježíšova slova o rozdávání vnitřního pozitivního náboje, klidu, dobrých vztahů, kreativity a toho všeho, co ze života víry pramení.

Jedna fařička, jedna farářka, jedno podkroví

Snad už jen pro dokreslení směru, kterým se náš sbor díky své Vizi 2021 vydal a – zdá se – víceméně úspěšně kráčí: Den před konáním koncertu jsem byla jako vězeňská kaplanka pozvána k účasti na odborné konferenci organizace Podané ruce Brno, jejímž tématem byl právě život bez drog a motivace ke kvalitnímu trávení volného času. Zde jsem se mj. setkala s vedoucím terapeutické komunity Salebra nebo úspěšnou klientkou programu Probační a mediační služby paní Lenkou. A tak je již kromě víkendového pobytu solenických dětí na naší půdě naplánován také zážitkový víkend klientů Salebry nebo první dovolená paní Lenky s jejími dětmi, na které čeká a dělá vše pro to, aby je získala do své péče. Společně se skauty, hudebníky z Freedom, kolegy z věznice, kteří na koncert vážili cestu až ze vzdálené Příbrami, paní učitelkou Lenkou z Dětského domova Solenice a námi, místními evangelíky tvoříme dnes již pestrou směs, jejímž centrem je naše fara. No – spíš fařička. 

Na Hvozdnici opakovaně zakoušíme, že stačí jedna malá modlitebna, jedno skromné podkroví, jedna farářka na minimální úvazek, názorově otevřené a spolupracující šestičlenné staršovstvo, k tomu všemu trocha dobré vůle a nápadů a dají se dělat doslova velké věci. Výsledkem je, že toto dění na půdě (přeneseně i doslova) našeho sboru sleduje a vnímá celá komunita, v níž tradiční evangelíky nehledejme, velmi pozitivně. Dokonce tak, že je ochotna i finančně přispět na věci, které všichni vidíme jako smysluplné. Život bez drog několika lidí nebo radost v dětském domově pod vánočním stromečkem berme potom jako vedlejší produkty – naší víry, společné práce a ochoty vytvářet něco nového…

Vendula Glancová
foto: pexels.com