Jób a koronavirová pandemie

(ČB 1/2021) Už před nějakým časem jsem si v rámci druhé vlny pandemie vzpomněla na starozákonní příběh o Božím služebníku Jóbovi. Který překonal všechny bolestivé zkoušky, jež na něho satan nastražil. Přišel o všechno své služebnictvo, o celý majetek, o své syny a dcery, byl postižen vředy. Ale i po tom všem zůstal Hospodinu věrný a přijímal svůj osud tak, jak přicházel.

Když se nad tím zamyslíme, je to dnes dost podobné jako v Jóbově příběhu, až na to, že je vše zasazeno do rámce koronavirové pandemie. Postupně se to na nás vše valilo a ze zdánlivě neškodného koronaviru se vyvinul virus, který ohrožuje každého z nás. Stejně tak, jako byl Jób podroben zkouškám satana, i my jsme museli respektovat a přijímat nová vládní protikoronavirová opatření, ač občas absurdní. Začalo být povinné nošení roušek, začaly se zavírat obchody, žáci a studenti byli odvoláni ze škol a nastala distanční výuka, v kostelech se nemohlo zpívat, a nakonec jsme se ani nemohli scházet k bohoslužbám. Mnozí lidé začali ztrácet naději, že bude zase jednou všechno normální, jako bylo předtím, než se zákeřný virus objevil a začaly přibývat denně desítky, a pak dokonce tisíce nově nakažených lidí. Ano, je těžké si v této době uchovat dobrou náladu, nepodléhat trudnomyslnosti a neztrácet naději, že opět budeme žít bez roušek a mnoha omezujících opatření, která se nadto často mění…

O to více jsem v současné době vděčná za sociální sítě, díky kterým můžeme se svými blízkými, přáteli a spolužáky zůstávat v kontaktu i na dálku. To je přínos té nepříjemné situace – nutí nás poradit si s problémem nutného odloučení, hledat nová řešení a zdokonalovat se v technické rovině, v používání moderních komunikačních technologií. Právě díky tomu se můžeme scházet se skupinou mládeže, se staršovstvem, na poradách, můžeme sledovat bohoslužby a tak dále… A protože, jak víme z Bible, se nad Jóbem Hospodin smiloval, jeho utrpení skončilo a mohl začít vše znova, tak i my bychom neměli přestávat věřit, měli bychom neztrácet naději, doufat, že není všem dnům konec. Že náš život i naše budoucnost jsou v týchž rukou, jako byl Jób; v rukou Božích.

Majda Lapáčková