Jaká byla první PECKA?

Hned ve čtvrtek večer jsme se vydali získat své pecky. Ve skupinkách jsme se seznámili, sblížili se a představili si jednotlivé pilíře Pecky – spiritualitu, osobnost a dovednosti.

V pátek po ranním ztišení jsme se pustili do rozebírání toho, co nám práci v týmu ulehčuje, co naopak ztěžuje, jaké role můžeme v týmu zaujímat a jaké potřeby musíme mít zaopatřeny, aby se nám dobře fungovalo. Když nám slehlo po obědě, vydali jsme se na procházku. Během ní jsme si v předem určených dvojicích povídali o našich zkušenostech s prací s mládeží.

Během odpoledne jsme zjistili, že každý prožívá víru jinak, a je tedy dobré tomu vždy přizpůsobovat program. Poté jsme se zahloubali do zákoutí našeho vztahu s Bohem a zaměřili jsme se na to, jaké postavení máme ve sboru. Než jsme se uložili ke spánku, vyrobili jsme si deníčky.

Sobotu jsme také zahájili spirituální chvilkou a hned po snídani jsme se rozdělili do dvou skupin. Obě skupiny se zaměřili na příběh o ochrnutém, kterého spustili stropem k Ježíši. První skupina s farářkou Petrou Náhlovskou si tenhle příběh vyzkoušela na vlastní kůži. Druhá přistoupila k textu tradičnějším způsobem a s farářem Romanem Mazurem si jej rozebrali větu po větě. Následovala spirituální vycházka, při které jsme měli příležitost nad danými tématy sami přemýšlet.

Po skvostném obědě byl čas na dva workshopy. Někteří se seznámili s grafickou facilitací – způsobem zaznamenávání pomocí jednoduchých obrázků. Další se bavili o hudbě v církvi a jejím praktickém využití. Při večerní bojovce, při které jsme se mohli posouvat zpět v čase, jsme zasadili pecku a doufáme, že z ní něco vyroste.

V neděli jsme před bohoslužbami už jen uklidili. Pak jsme si připomněli, co všechno jsme zažili, řekli jsme si, co si odvážíme,0 a nakonec jsme se společně rozloučili u Pecky, u které se znovu sejdeme na začátku února.

Viktorie Fenclová