Jak se žije a studuje studentům Evangelické teologické fakulty

V jejich pracovnách vznikají mnohé články, publikované v mezinárodních časopisech, i zajímavé knihy. S otevřeností a v přátelském prostředí se na ETF studentům z různých církví i necírkevním nabízí vzdělání v oborech, kterým je společný zájem o člověka, kritická reflexe tradic i současnosti a snaha o pochopení hlubších souvislostí světa. Šíře uplatnění je veliká, a tak rozhodně stojí za to inspirativní prostředí fakulty objevit. Jak tedy vlastně studium vypadá? Kdo jsou a jak je vidí ti, kdo se k němu odhodlali? Otázky studentům kladla studentská farářka na ETF UK Jana Hofmanová.

EVANGELICKÁ TEOLOGIE

Lalia-Irena Diopová studuje 1. ročník navazujícího magisterského studia evangelické teologie, pracuje na oddělení mládeže v ČCE. Pochází z Mělníka, ale v současnosti žije v Praze. 

Lali, vzpomeneš si, kdy a proč tě poprvé napadlo jít studovat evangelickou teologii? Byl k tomu nějaký impulz, nebo spíš dlouhá cesta?

Úplně na první nápad si nevzpomínám, ale myslím, že mě tak z legrace přesvědčovali starší kamarádi porůznu na sjezdech a podobných akcích. Zároveň jsem se hlásila i na jiné obory, ale nakonec jsem si vybrala teologii, protože mě popadl nápad, že bych se chtěla stát vojenskou kaplankou. Líbila se mi totiž postava otce Mulcahy ze seriálu MASH.

Co jsi od toho čekala? Měla jsi z něčeho obavy, nebo ses spíš těšila? V čem se studium na ETF setkalo s tvým očekáváním, a co tě naopak překvapilo? 

Popravdě jsem nečekala téměř nic. Věděla jsem, že se budeme učit různé a spíš teoretické věci, biflovat se jazyky. Těšila jsem se na pestrost mezi studentstvem a zajímavé pedagogy. Co se týče studia, jsem ráda, že jsem se zmýlila. Překvapil mě všudypřítomný humor, vstřícný přístup snad ze všech stran a hodně různých přednášek na zajímavá témata. 

Jsi v navazujícím magisterském studiu, to znamená, že už máš za sebou bakalářskou práci. O čem jsi psala a k jakým závěrům jsi došla?

Moje bakalářská práce se zabývala rolí vyprávění v pastoračním rozhovoru. V podstatě šlo o to, že vlastně neumíme svůj život sdílet s druhými jinak než skrze vyprávění příběhů. Podobně si sdělujeme i jiné informace třeba přes alegorie. Došla jsem k tomu, že způsobů, jak příběh uchopit je vícero. Nejvíc mě asi zaujal přístup k životu jako k příběhu. Ve zkratce to znamená, že náš život je nedopsaný příběh, který spolu s Bohem prožíváme a vyprávíme. Občas se zašmodrchá a v tu chvíli nám může pastorující (podle určitých metod) pomoci se znovu zorientovat, přehodnotit předchozí špatné situace. Díky tomu můžeme každý ve svém (a taky všichni dohromady) příběhu pokračovat.

Jaké máš letos přednášky? Co z nich tě nejvíc inspiruje? 

To je záludná otázka. Semestr teprve začíná, tak ještě vyčkávám, co se z přednášek vyklube. Jsem zvědavá na přednášku doc. Petra Galluse o víře jako o životní praxi, ale také jsem si zapsala seminář o smrti a přednášku o spáse. Ještě uvidím, co mi tahle celkem vtipná kombinace přinese.

Měla jsi také homiletický seminář, to znamená, že sis vyzkoušela přípravu celých bohoslužeb a pak jsi je i vedla ve fakultní kapli. Jaká to pro tebe byla zkušenost?

Popravdě dost šílená. Sice jsme se na to připravovali spolu s doc. Landovou celkem důkladně, ale stejně mě přepadla nervozita. Kázala jsem na příběh zvěstování Marii andělem Gabrielem a uvědomila si u exegeze, jak se tento příběh v našich hlavách zakonzervoval. Takže ta příprava sama byla vlastně dost zvláštní, ale i přínosná. Snažila jsem se pohlížet na ten příběh jinak. Nervozita se ve mně umocňovala i tím, že jsem vedla bohoslužby úplně poprvé a hned před Vánoci. Nicméně až na několik mých přežbleptů snad proběhly v klidu. Ale přičítám to hlavně tomu, že nakonec stejně nejde o mě, ale o Pána Boha, a ten si to snad nějak ohlídá.

Jak bys krátce charakterizovala svůj studijní obor?

Jako hledání správných otázek.

Čím je pro tebe fakultní prostředí zajímavé, čím tě nejvíc ovlivnilo? Co bys ty sama chtěla podtrhnout?

Jak jsem zmínila dřív, líbí se mi atmosféra klidu a přátelství. Je nás tu sice málo, ale každý jsme jiný. Pluralita názorů, církevní příslušnost, pohledů na svět, přístupů k životu tu není překážkou k rozhovoru, ale naopak přínosem. A to je přece paráda.

DIAKONIKA

Lucie Dubínová, 48 let, pracuje jako vedoucí chráněného bydlení a podpory samostatného bydlení v Naději v Otrokovicích, žije v Tečovicích, studuje 1. ročník oboru Diakonika. 

Luci, ty už odborné vzdělání máš, máš zaměstnání, rodinu, životní i pracovní zkušenosti… Proč ještě studovat? A k tomu navíc nějakých 300 km od domova. Co ti to do života přináší?

Ke studiu na ETF jsme se rozhodli společně s manželem. On si vybral obor sociální a pastorační práce, já diakoniku. Chtěla jsem se trochu ponořit do teologie, ale věděla jsem, že na studium klasického teologického oboru mi chybí buňky na jazyky. Náš syn Ondra již opustil rodinné hnízdo, přestěhoval se do Prahy a my jsme si řekli, že studium bude zajímavá společná aktivita. Poznáme nové lidi, rozšíříme si znalosti. A vůbec, na Biblické škole v Olomouci jsme se před 30 lety seznámili, tak proč nezačít novou životní etapu opět na teologické škole. 

Od počátku jsem byla a stále jsem všemi přednáškami nadšena. Když řeknu, že ty pátky a soboty ve škole mně naplňují radostí a vděčností Bohu, že můžu po této studijní cestě jít, není to žádná fráze, ale fakt. Přináší mi to také setkání se zajímavými lidmi. I ta cesta vlakem je pro mě přínosná. Mohu odpočívat nebo si připravovat věci do práce a do školy. A i ve vlaku se občas naskytnou zajímavá setkání. 

Když zrovna nestuduješ ale pracuješ, co máš na starosti? A kde čerpáš energii, aby se ti to dařilo se studiem propojovat?

V práci mám na starosti chod dvou služeb, chráněného bydlení a podpory samostatného bydlení pro lidi s mentálním postižením, celkem pro 31 lidí. Kromě manažerské role mám ale nejraději přímou práci s lidmi. Letos jsem převzala duchovní službu pro celou pobočku Otrokovice. Vedu divadelní kroužek, kde se modlíme, zpíváme, povídáme si a nacvičujeme příběh nebo téma kázání, které připravuji. Vedu modlitební a meditační setkání s pracovníky Naděje apod. 

A kde čerpám energii? Na modlitbách, v Božím oslovení, v rozhovorech, na procházkách, v podpoře přátel a manžela, v té samotné službě. Je to zvláštní, ale mám zatím jistotu, že jsem na místě, kde mě Bůh chce mít a každý den mohu žasnout nad tím, co se z Boží milosti v Naději děje. A to nejen v oblasti duchovní, ale ta Boží péče je i v těch praktických, provozních věcech, teď zvlášť v době pandemie. 

Co tvé studium obnáší? Prozraď nám, jaké předměty a povinnosti máš už letos za sebou? Co z toho považuješ za zvlášť přínosné nebo inspirativní?

Letos to byla biblická teologie a teologie diakonie. Tyto předměty sice nabouraly takovou mou samozřejmou víru, měla jsem pocit, že Bible je učebnice a my mluvíme o Bohu bez Boha. O to víc pak pro mě bylo důležité být na bohoslužbách. Takže jsem prošla takovou drobnou krizí víry, ale myslím, že jsem taky díky tomu trochu dospěla. 

Pak to byl předmět s názvem organizace, sebeřízení a řízení lidí v hodnotové perspektivě. Měli jsem třeba napsat osobní poslání a vlastní pohřební řeč. To už člověka dovede do hlubin duše. Všechno, co jsem se naučila, jsem měla okamžitě možnost uplatňovat ve své práci. Chvílemi jsem žasla, jak to časově sedělo do konkrétních situací. 

Předměty lidská práva a světový étos a lidská práva a občanská společnost mě přiměly vnímat zprávy, které čtu nebo slyším, nejen jako něco informativního, ale vidět za tím osudy lidí, kriticky hodnotit, co se ve společnosti jak u nás, tak v zemích kolem nás děje. A také zahrnovat do modliteb konkrétní situaci lidí, kteří jsou utlačováni nebo omezováni na svobodě. 
Křesťanskou spiritualitu a její komunikaci jsem absolvovala na týdenním kurzu v Chotěboři. Nejen ten předmět, ale celý pobyt byl neuvěřitelně inspirující, naplňující a radostný. Byla tam spousta přátelských rozhovorů, svědectví, duchovního nasycení, ale i prožití krásy přírody a sportu. Pobytový kurz v Chotěboři můžu vřele doporučit. 

Jaké je složení studentů v tvém ročníku? Pro koho je podle tebe studium vhodné, komu bys je doporučila? 

Studenti v mém ročníku jsou opravdu různorodí. Jak věkem, tak oborem, ve kterém pracují. Rozhodně to nejsou jen pracovníci v sociální oblasti. A zatím neznám od nás nikoho, koho by to studium nebavilo nebo mu připadalo zbytečné. Proto vlastně nevím, komu bych to nedoporučila. Myslím, že toto studium může každého člověka přivést minimálně k osobnostním růstu. 

Jak bys charakterizovala svůj studijní obor na ETF jedním slovem nebo jednou větou?

Obohacující a proměňující. 

TEOLOGIE KŘESŤANSKÝCH TRADIC

Radoslav Hýl, 37 let, pracuje jako lektor angličtiny na volné noze, vyrůstal v Bulharsku a na Moravě, žije s manželkou Hélène a dětmi Johankou a Františkem v Praze, studuje 1. ročník bakalářského oboru Teologie křesťanských tradic, od roku 2021 rozvíjí ekologicko-křesťanskou platformu Společný domov.

Radku, studuješ na ETF obor Teologie křesťanských tradic, který je kromě obsahu trochu specifický i tím, jak výuka probíhá. Myslím, že se jedná většinou o večerní studium, je to tak? Můžeš čtenářům trochu přiblížit, co a jak studujete? 

Ano, je to obor přizpůsobený pracujícím lidem, ale zároveň je to obor prezenční. Scházíme se na přednášky a semináře každou středu od třičtvrtě na čtyři do devíti do večera. Výuka je doplněna o občasné víkendové semináře a desetidenní intenzivní studijní pobyt ve Strašicích u Rokycan před začátkem akademického roku, kde prakticky zakoušíme ekumenický dialog a participujeme na pořádání bohoslužeb. V 1. ročníku máme různé úvodní předměty, jako úvod do teologického myšlení, hermeneutiky, filosofie. Učíme se číst a studovat Bibli. Zdá se mi tedy, že tento obor je zároveň vhodný pro lidí s malou zkušeností s náboženstvím či s Písmem, kteří vyrůstali v sekulárním prostředí. Což je můj případ – konvertoval jsem až v době, kdy mi bylo 25 let.

Složení studentů ve vašem oboru bývá velmi pestré jak věkově, tak i konfesně a profesně. Jak pestrý je tvůj ročník, koho tam potkáváš? Daří se vám vést diskuse a rozumíte si?

Je to už třetí univerzita, na které studuji, a poprvé zde vidím naplnění ideálu, že univerzita je místo kde studenti spolu s vyučujícími tvoří jedno akademické společenství a jsou provázáni duchovním i vědeckým partnerstvím. Vyučující rádi čerpají z naši vnímavosti, backgroundu či odbornosti. Je nás devět v ročníku a žasnu nad tím, jak je naše skupina pestrá. Máme mezi sebou muže i ženy různé sexuální orientace, věkově je nám 20 až 50, právnička, překladatel, bankovní poradce, zdravotní sestra a básnířka, profesionální zpěvák apod. Jsme i z různých tradic, od církve římskokatolické, evangelické, baptistické až po nově vzniklé, jako je International Christian Fellowship. Máme i kolegu, který o sobě mluví jako o nevěřícím. A ta pestrost není vyumělkovaná, jako to bývá někdy v běžném mediálním či korporátním diskurzu, naopak, je to pestrost opravdu hluboká, obohacující. Člověk může vést opravdový dialog a poznat vlastně sám sebe a být ještě víc doma ve své tradici, generaci. Vyučující jsou ochotni věnovat i 30 minut diskusi, která se zrodila, a nezřídka se debata přesouvá do blízkých kaváren a čajoven.

Co ti studium na ETF dává? Čím tě asi nejvíce ovlivnilo? Je to prostředí pro tebe v něčem nové nebo nějak inspirativní? 

Hlavní důvod, proč jsem se zajímal o ETF, je projekt Společný domov, kterému se věnuji. Chtěl jsem načerpat poznatky o Písmu a o různých křesťanských tradicích, porozumět teologii stvoření a naučit se ekumenickému dialogu a otevřenosti. Chtěl jsem poznat současné badatele zejména v oborech, jako je teologické pojetí krajiny, aplikovaná etika, lidská práva, teologie osvobození, teologie stvoření. Studium mi taky dává možnost a motivaci pro zlepšení čtenářských schopností, protože mám lepší přístup ke knížkám a zdrojům, a ideálně bych je měl zpracovat do seminárních prací. Něco, co bych sám od sebe za běžného života, kdy se snažím být dobrý partner, táta a lektor angličtiny, nedokázal udělat.

Vím, že je ti blízké téma odpovědného vztahu k životnímu prostředí a k přírodě a v hlavě nosíš „Společný domov“, který už tu byl několikrát zmíněn. Mohl bys čtenářům krátce vysvětlit o co se jedná? 

„Společný domov“ je metafora pro svět, ve kterém žijeme jako jednotlivci i jako společenství. Platforma má za cíl propojit jednotlivce i společenství z různých křesťanských tradic v Česku a na Slovensku, kteří vnímají ekologické otázky a klimatickou krizi v kontextu své víry a chtějí o náš společný domov pečovat. Chceme budovat pouta napřič denominacemi. Chceme sjednocovat věřící v tématech, která se nás jakožto obyvatelů jednoho domova společně dotýkají. Nabízet rovinu jak duchovní, tak i ryze praktickou. Na našem budoucím webu budeme zpřístupňovat praktické tipy, jak pečovat o stvoření, teologické úvahy, zajímavé odkazy. Poskytneme prostor pro vytváření sítě a navazovaní vztahů. Rovněž chceme poskytnout prostor pro teologickou inspiraci, zdrojovou literaturu a časem i prostor pro konference s inspirativními osobnostmi, které se věnují environmentální teologii.

Jana Hofmanová