(ČB 6/2022) „Žeň je velká, dělníků málo,“ čteme ve stejné podobě u Lukáše (10,2) i u Matouše (9,37). Tyto známé verše se obvykle objevují ve spojitosti s šířením víry, když Ježíš posílal své učedníky „jako ovce mezi vlky“.
Z Lukášova evangelia se ještě dozvídáme, že od Pána dostali na cestu praktickou radu – když už je někde přijmou, mají tam zůstat. Přízeň totiž znamenala také ochranu, kterou ti, kdo putují a hledají, rozhodně neměli.
Dnes již samozřejmě nehrozí, že by z ideologických nebo čistě loupeživých pohnutek věrozvěsty zbili a okradli, jako se to stávalo za dob Ježíšových. Dnešní „dělníci“ víry své poslání berou jako profesi. Často se ale zapomíná na to, že vytrvat není někdy snadné. Že to stojí hodně úsilí a sebekázně. Bezesporu to neplatí jen o kazatelích, ale i o kurátorech, bez nichž by ona žeň ani nebyla. Stejně jako je třeba každým rokem poctivě připravit pole na dobrou úrodu, musí mít i sbor někoho, kdo jej udržuje v chodu a myslí za ostatní. Což v dnešní době není jen tak. Soupis úkolů je pořádně dlouhý a – módně řečeno – multioborový. Kurátor je v jedné osobě tak trochu tajemník, archivář, kostelník, ale i manažer, marketér a údržbář.
U nás ve Škvorci máme to štěstí, že již 30 let je naší „dělnicí“ na tomto poli sestra Marta Levá. Kurátorkou sboru, který mimochodem v rámci pražského seniorátu patří mezi jeden z nejstarších (funguje od roku 1889), se stala právě před 30 lety. Se škvoreckým sborem zažila éru nesvobody, ale i chvíle obrody a čerstvé energie; byla svědek úpadku kostela a fary i nových časů, kdy dům Páně opět získal důstojnou podobu. Život sboru si bez její píle a obětavosti neumíme představit, a byť se snažíme přiložit ruku k dílu, bez sestry Levé by to zkrátka nešlo. Jsme proto rádi, že jsme „naší“ Martě mohli v dubnu předat při bohoslužbách Medaili vděčnosti ČCE.
Velký dík patří i jejímu muži Josefovi, kterému vděčíme za to, že malebný kostelík na návrší středočeské obce stále stojí a my se máme kde scházet. Ač není Josef člen sboru, stal se „stavitelem chrámu“ a především díky jeho umu a píli (což ve své skromnosti nerad slyší) kostel prošel kompletní renovací.
Škvorecký sbor patří mezi ty menší a doby, kdy se počet jeho členů počítal na nižší stovky, se sotva kdy vrátí. Těší nás ale, že se u nás stále něco děje. Však se přijďte podívat, bohoslužby máme každou druhou a čtvrtou neděli v měsíci od 9.30 hod., srdečně zveme také na Noc kostelů, která bude 10. června. Dozvíte se mimo jiné o našem projektu na záchranu historických varhan, nástroje z 18. století, který sloužil v našem kostele až do začátku devadesátých let minulého století. Vše podstatné najdete na www.skvoreckevarhany.cz a také na webu našeho sboru.
Blahoslav Hruška