Jak dnes čteme Bibli?

Formát je vždy stejný: úvodní část tvoří čtvrthodinové prezentace odborníků na předem zvolené téma z obou stran oceánu, následuje diskuze ve skupinkách a závěrečné shrnutí. 

Tentokrát za presbyterní církev promlouvala Martha Moore-Keish, systematická teoložka z Columbia Theological Seminary v Georgii, a ČCE reprezentoval hlas Petra Slámy, starozákonního biblisty z ETF UK. Martha Moore-Keish začala svou prezentaci upozorněním na zkušenost církve z minulosti (odkazovala v tomto případě zejména na americký kontext), kdy se Bible stala nástrojem zraňování druhých (např. ospravedlňování otroctví v 19. století, umlčování žen v církvi atp.), nikoli zdrojem požehnání, života a rozkvětu církve. Poukázala na nepatřičné přístupy k Bibli: tzv. biblicismus, tedy lpění na doslovném výkladu bible jakožto nezpochybnitelného Božího slova, jehož velkým problémem je například fakt, že se ke všem pasážím přistupuje se stejnou vážností a je jim přikládán stejný význam (např. konstatování, že mají otroci poslouchat svého pána, je v tomto pojetí chápáno stejně vážně jako konstatování, že Bůh je láska). Mezi dalšími problematickými přístupy bylo zmíněno čtení Bible pouze jako historického pramene či jako literární klasiky. Diskutabilní je však též přistupovat k Bibli jako k nástroji čistě individuální zbožnosti, bez zájmu o jakýkoli další kontext. Martha rovněž zdůraznila nutnost proseb o Ducha svatého při otvírání Písma, protože bez Jeho působení není Bible sama o sobě, na základě pouhého obsahu, dobře uchopitelná a srozumitelná. 

V druhém tematickém bloku Petr Sláma zdůraznil, že je Bible tradičně vnímána jako norma víry, a připomněl i fakt, že v protestantském prostředí byl historicky důraz na Písmo, jeho čtení a výklad znakem vymezování se vůči katolicismu. V návaznosti na tradici čtverého významu Písma (doslovný, alegorický, morální a eschatologický) a s odkazem na novější metodologické impulzy, které kromě tématu zajímají též otázky autorství, charakteru textu, ale i čtenáře, český biblista přeformuloval otázku „Jak dnes čteme bibli?“ na „Kdo je čtenářem bible?“, „S jakým očekáváním dnes tuto knihu otevíráme?“ Navržená typologie pak zahrnuje tyto varianty: čtenář jako člen církve (teologické čtení), čtenář jako moderní akademik (kritické čtení), čtenář jako jednotlivec (spirituální čtení). První přístup (teologické čtení) označil za celostní, takový čtenář Bibli vykládá perspektivou Kristova vzkříšení. Kritický přístup je metodologicky vlastně ateistickým čtením – Bible je vykládána jako jakýkoli jiný historický či literární pramen. Třetí – spirituální – přístup využíváme, když otevíráme Bibli s touhou zaslechnout Boží hlas pro sebe, když nás biblický text osloví a má dopad na naše životy. Který z nich si zvolit? Jakkoli je to obtížné a občas se to může zdát možná trochu schizofrenní, nejpoctivější je kombinace všech tří cest. 

Následovala diskuze ve skupinkách, kde se nastolená témata rozebírala a přátelství či partnerství se utužovalo. To nejdůležitější ale zaznělo na samém začátku setkání: abychom se vůbec mohli bavit o různých přístupech k biblickému textu, je potřeba jej nejprve číst. A to dnes není běžné ani na jedné straně Atlantiku…

Pokud vás možnost diskutovat s americkými presbyteriány zaujala, již brzy budete mít další možnost. Budeme přemýšlet o tom, jak slavíme Vánoce. Za českou stranu promluví systematický teolog Petr Gallus z ETF UK, za americkou praktická teoložka Kathy L. Dowson z Columbia Theological Seminary na předměstí Atlanty. Můžete se přidat, i když Váš sbor třeba (zatím) žádný partnerský sbor v USA nemá.

Prostě se v neděli 20.10. ve 20:00 připojte na https://cesnet.zoom.us/j/93768208441.

Jana Vrajová