I Petr byl člověk

(ČB 11/2021) Dnes jsem zvolila biblický příběh z Matoušova evangelia, kapitoly 26, verše 69.–75. Příběh je o tom, jak Petr třikrát zapřel Ježíše. Možná se divíte, proč v této předvánoční době píšu o tomto velikonočním příběhu… Když se na tento příběh ale podíváme z jiného úhlu pohledu, zjistíme, že v něm může jít také o jiné upozornění než jen o Petrovo zapření a že není jenom o tom, jak jsme hříšní. Nyní tedy jen v krátké rekapitulaci shrneme základní děj příběhu.

Ještě před Ježíšovým rozsudkem o jeho ukřižování seděl jeden z jeho učedníků, Petr, venku na nádvoří. Přišla k němu služka, která si ho pamatovala, a řekla mu: „Vždyť ty jsi přece byl s tím Ježíšem Galilejským!“ Ale Petr ji hned odsekl, že vůbec netuší, o čem to mluví, že se nejspíš úplně pomátla… Pak raději vstal a ubíral se pryč, směrem k vstupní bráně. Tam stála skupinka lidí, kteří se o něčem bavili. Uviděla ho ovšem další žena a ta nahlas v té skupince zmínila, že to je ten, co se zná s Ježíšem Nazaretským. On to však zaslechl a zase se bránil, že nikoho takového nezná. Kousek dál stála ovšem další skupinka lidí, kteří si byli pevně jisti tím, že Petra viděli v Ježíšově společnosti, a tak mu říkali, že už jeho nářečí ho prozradilo. On však byl již celý nervózní a potřetí odvětil, že ho nezná. V tu chvíli ovšem zakokrhal kohout a on si vzpomněl na to, co mu Ježíš předpovídal a on tomu nevěřil. A velmi se rozplakal…

Lidé jednají ve stresových situacích často zcela jinak než v prostředí, ve kterém se cítí dobře, kde nejsou pod nátlakem druhých. Dovoluji si tedy domnívat se, že v podobné situaci musel být i Petr a právě proto jednal takto. Dalším možným faktorem může být také strach, že si druzí budou na něho ukazovat prstem a odsuzovat ho, když řekne, že se s Ježíšem zná. Strach a vypjaté stresové situace z nás dělají úplně jiné lidi, než jací ve skutečnosti jsme. Normálně vstřícní a milí lidé se změní na nepříjemné bytosti se zamračeným výrazem na tváři, lidé extravertní povahy se stanou uzavřenými introverty, u kterých by nás nenapadlo, kdybychom je neznali, že za normálních okolností to jsou lidé velmi komunikativní. A třeba lidé introvertního charakteru se uzavřou ještě více do sebe a přestanou s okolním světem zcela komunikovat.

Zásadní problém ovšem je, že ani tehdy Petr ani my dnes si neuvědomujeme, že se v takovýchto situací chováme a vypadáme jinak než normálně. Většinou si to uvědomíme, až když nás na to někdo upozorní a zeptá se, jestli se něco neděje… Důležitým poznatkem ale zůstává, že ani za dob Petrových a ani dnes se na nás Ježíš s Hospodinem za to nezlobí a nevyčítají nám to, ale mají nás rádi takové, jací jsme.

Magdaléna Lapáčková