Herlíkovická chalupa znovu ožívá

Církev neměla pro chalupu dlouhé roky žádné využití. V minulosti se tu hospodařilo tak, jak bylo na krkonošských loukách obvyklé. Sušilo se seno a stavení poskytovalo útočiště lidem i hospodářským zvířatům. Při společných brigádách se tu střídaly celé generace mladých evangelíků. Nejen na senech, ale později také na svépomocných pracích, při nichž vyrostl areál Horského domova do současné podoby.

Původní ráz si zachovala právě jen Kunzárna. Postupně přestala vyhovovat bydlení a provozu církve a od devadesátých let dvacátého století prakticky už jen chátrala. Zjišťovaly se možnosti využití starého domu mládeží nebo k rekreaci či jiným církevním účelům. Ve hře byla i kompletní demolice.

Historická paměť místa

Zarostlou a zpustlou Kunzárnu nakonec „znovu objevila“ skupina nadšenců kolem stavebního inženýra Jana Kirschnera, někdejšího vrchlabského faráře Jaromíra Strádala a členky vrchlabského sboru a disidentky Hany Jüptnerové. Začaly pozvolné úklidy, pomalu se do domu dostávalo světlo, mizela vlhkost a vracel se sem život. A to život nejen brigádnický – dobrovolnický, ale také život s historickou pamětí zdejší pohnuté pohraniční minulosti. Původní dobrovolnické nadšení se transformovalo ve spolek SEM Přátelé Herlíkovic. Kromě církevních brigád mládeže pořádal spolek také česko-německé pobyty, kontaktoval krajanské spolky v Německu a začal oživovat to, co zůstalo zapomenuto. Ruku v ruce s tím šly první opravy, nátěry, úprava nejbližšího okolí a plány do budoucna.

Spolek měl chalupu v péči nakonec téměř deset let. Za tu dobu se mu povedlo nejen zastavit chátrání stavby, ale zejména navázat na ni četné množství nových i starých „přátel Herlíkovic“, komunikovat její význam i potenciál a také ji – pro její rysy typického krkonošského hospodářského stavení – prohlásit kulturní památkou. A to vše v době, kdy se řešila budoucnost celého ztrátového rekreačního areálu Horského domova. Církev jej nedokázala provozovat efektivně a jakékoli další větší investice nedávaly smysl.

Nová perspektiva

Situace se však radikálně změnila s příchodem nových nájemců areálu, manželů Olgy a Benjamina Klineckých v roce 2016. Horskému domovu vdechli nový život, novou perspektivu. Vytvořili příjemné místo odpočinku k posile těla i ducha. S výtečnou kuchyní a rodinnou atmosférou.

A tak se znovu začalo uvažovat o postupné revitalizaci všech budov, tentokrát už včetně Kunzárny. Dobrovolnické úsilí hrstky nadšenců bylo sice upřímné, ale církev nakonec upřednostnila větší jednorázovou investici a stavbu profesionální firmou s vidinou toho, že obydlí v dohledné době znovu ožije a bude sloužit všem. Poslední a největší „dobrovolnickou“ aktivitou spolku v Kunzárně se tak stala výměna některých trámů roubení chalupy a stavba komína v roce 2019.

Rekonstrukce Kunzárny

Od té chvíle se už naplno rozjely projekční práce a v roce 2021 se souhlasem synodu Českobratrské církve evangelické započala celková rekonstrukce tohoto domu. Koncepce počítá s celoroční nabídkou ubytování až dvaceti lidí v podkrovních pokojích či apartmánu a možnost samostatného vaření. Bývalá světnice poslouží jako společenská místnost a naváže na samostatnou kuchyň. Prostor stáje bude připraven pro zřízení sauny a zcela nově bude pojednána veranda. Ta dříve sloužila jako uzavřený sklad. Nově se připravuje jako více prosklená, modernější dostavba, která vzhledem ke své poloze nabídne ničím nerušený pohled do údolí a na nedaleký vrch Žalý.

Kunzárna tak doplní nabídku Horského domova, přičemž ze všech čtyř budov půjde o nejkomfortnější ubytování, které může fungovat i v režimu většího klidu a soukromí – tedy například i jako provoz nezávislý na Hlavní budově. Díky tomu může být atraktivní například pro skupinová soustředění, rekreace rodin či menších sborových skupin, duchovní cvičení a podobně. Rekonstrukční práce prozatím probíhají podle plánu a dá se předpokládat, že prvním hostům se chalupa otevře v závěru tohoto roku.

Celkové investiční náklady na opravy a stavbu se pohybují kolem šesti milionů korun. Výchozí technický stav objektu byl totiž velmi špatný. „Dřevěné konstrukce byly napadeny dřevokaznými houbami, podlahy i stropní konstrukce se prohýbaly, okna netěsnila…,“ přibližuje architekt ústřední církevní kanceláře Martin Wedell, který se na realizaci od začátku podílí.

Po nutném vyklízení a sanaci všech nosných konstrukcí se mírně upravovaly dispozice stavení, zcela nově se budovaly veškeré instalace, zateplení, podlahy nebo okna. To vše v duchu tradiční krkonošské architektury a v úzké spolupráci s památkáři. Navzdory tomu se objekt v mnoha ohledech připravuje také jako ekologicky šetrný – počítá se například s moderním systémem podlahového vytápění, které nahřívá tepelné čerpadlo.

Hladké stavební realizaci předcházela pečlivá projekční příprava, která trvala asi dva roky. „Studie byla zadána už v prosinci 2019, asi od dubna 2020 jsme zhruba rok řešili dokumentaci pro stavební povolení a jeho vydání. Nakonec probíhalo výběrové řízení na dodavatele,“ vypočítává M. Wedell všechny nezbytné kroky, které se musely udělat před započetím samotné stavby.

Dodává přitom, že jednání s památkáři a se správou Krkonošského národního parku probíhala hladce a ve vzájemné shodě. „Souhlasili s naším záměrem zachovat objekt v základních rysech a s respektem k jeho historické hodnotě, a přitom jej modernizovat tak, aby odpovídal dnešním standardům bydlení – třeba v otázce využití podlahového vytápění,“ doplňuje M. Wedell.

Odvážnější, ale přitom architektonicky citlivá a promyšlená je pak přístavba verandy, která bude představovat v podstatě novostavbu. Její řešení navazuje na logiku využívání vnitřních prostor, Kunzárny, zejména sauny a klidových zón chalupy.

Jiří Hofman

foto: Kamil Trgala