Poslední slovo: Generace v církvi
(ČB 2/2021) „Jestli to vůbec má cenu pro těch pár babiček,“ říká se občas, když se řeší, zda investovat do malého společenství, kde věkový průměr není úplně nízký. „Za pár let už tu nikdo nebude,“ dodá někdy někdo, ale možná byste se divili, možná tohle společenství vydrží víc, než byste čekali, a důležité přitom budou právě babičky.
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK
Babičky mají pro lidský vývoj nezastupitelnou roli (upozorňuje třeba Fr. Koukolík). Nová mláďata na svět nepřivedou, ale těm, která už tu jsou, poskytují něco, co jiné generace ne: vyprávění o starých časech, o tom, jak to bylo, a o tom, co prožívaly a jak si poradily… Mají na starosti láskyplné předávání tradice (dědečkové taky, ale ti krom toho asi zrovna sledují a komentují nějaké světodějné události a nemají na vás tolik času, ale když si je odchytíte, může to být fajn). U babiček se mladá generace někdy obává, že se nesmíří s novinkami. Omyl, babičky bývají mnohem tolerantnější než generace jejich dětí. Zatuhlé či zapšklé exempláře se samozřejmě najdou také, ale to – předpokládám – nepřišlo až s věkem.
Pak jsou tu lidé v produktivním věku: ti by měli sbor táhnout (nejen finančně) a taky to mnohdy dělají. Bývají poněkud vyčerpáni z práce, mají se co ohánět, aby zajistili to nezbytné; nestíhají všechno, co by od nich potřebovala a chtěla starší generace, tu mladou taky úplně nezvládnou – když přijde něco jako online výuka potomků, je to tak na mokrý hadr na hlavu. Na to, kolik toho mají na hrbu a kolik stresů musejí zahánět, jsou vlastně překvapivě obětaví i výkonní, všimli jste si?
Mládež je nenapravitelně zkažená a přivede svět do záhuby – to se říká už dlouho, poprvé snad před čtyřmi nebo kolika tisíci lety na jakési tabulce. Patří to k folklóru dříve narozených a o mnoho větší váhu než folklór to nemá. Je fakt, že si dnešní mladí neváží lecčeho z toho, čeho si vážíme my starší: možná je to chyba, ale možná je to dobře, jak v čem. Říká se taky, že je mládež nadějná budoucnost lidstva, ale s tím taky opatrně – že má někdo nemnoho roků, to opravdu není kvalita, která by stála za řeč. Dnešní mládež a dvacátníci musí řešit jiné potíže, než řešila moje generace (třeba v politice, ale nejen) a připadají mi v leckterých otázkách opravdu o dost odpovědnější a citlivější, než jsme byli my. Ne všichni, ale zrovna v církvi jich je dost. Klima, sociální rozdíly, práva menšin a tak dál: držme téhle generaci palce, přátelé.
A pak jsou v církvi děti. Roztomilé, naivní, bezprostřední. Že dělají kravál? Už žalmista si všiml, co hluku nadělá člověk, ten vánek pouhý. Občas vám – i co víry se týče – položí otázky, na které nemáte jednoduchou odpověď, a přinutí vás o tom přemýšlet (jen houšť a větší kapky). A když vycítí, že vám na víře hodně záleží, co víc si přát?
Pokud se tihle všichni ve sboru sejdou, dobře tak. A pokud někdo chybí, zkusme s tím něco dělat. A hlavně spolu otevřeně mluvit.
Jan Keřkovský