Filipka – škola příběhem – církevní základní škola

18. ledna 2023

(ČB 1/2023) Tento ročník Českého bratra vám přinese novinky, zprávy, reportáže či rozhovory ze škol, které patří k naší církvi. Máme jich už osm. Jako první jsem navštívila Filipku – školu příběhem.

Filipka – škola příběhem – církevní základní škola
18. ledna 2023 - Filipka – škola příběhem – církevní základní škola

Přijela jsem do Filipky schválně ve čtvrtek, protože ten den škola opravdu praská ve švech. Ve čtvrtek jsou zde všichni kvůli předmětu Biblické příběhy, které chodí dětem vyprávět farář partnerského sboru (Brno-Husovice) Štěpán Hájek. Farář měl ale covid, takže tento čtvrtek bylo mnoho věcí jinak. Budovu Filipky s maximálně obsazenou kapacitou jsem však zažila. Jinak se totiž jednou týdně každá třída učí venku – má takzvaný mimoden. 

Filipka zahájila výuku po dvou letech příprav v září 2019, letos se zde tedy vyučuje čtvrtým rokem. Postupně se třídy naplňovaly žáky prvního stupně, letos už pokračují i na druhém stupni – Filipka má šestou a sedmou třídu. 

Velké starosti nastínila zakladatelka a ředitelka školy – Ruth Konvalinková

„Doufali jsme, že nám radnice pomůže získat další prostory, v patře nad námi máme (od aktuálního nájemce) už teď pronajaté dvě třídy,“ otevírá největší starost ředitelka. Když je hezky, tak to jistí dvůr. Ale teď v zimě… Příští školní rok bude potřeba další učebna, má-li škola přijmout nové prvňáčky. „Nedávno tu byl místostarosta městské části. Trefil se zrovna také do čtvrtka, kdy je škola plná dětí, takže viděl, jak to tu vypadá. Zdálo se, že naší potřebě dalšího místa rozumí. Ale začátkem prosince jsme se dozvěděli, že rada městské části schválila záměr prodloužit smlouvu stávajícímu nájemci patra nad námi na další rok a jiné možnosti rozšíření jsou nejisté,“ konstatuje smutně Ruth. Je známo, že v místní části Židenice chybí pro děti ve školkách a školách asi 100 míst. „Nabízíme radnici, že bychom zčásti brali přednostně místní děti – Filipka je mezi rodiči nejen ze Židenic velice žádaná. Aby se jim vyplatilo, že se o nás postarají.“ Ředitelka vzpomíná, že před časem se zde byli podívat dokonce z brněnského magistrátu, tehdy byl náměstkem pro školství Petr Hladík (nynější kandidát na ministra životního prostředí), byl tu i starosta Židenic, za zřizovatele Jiří Schneider (synodní kurátor) a všichni mluvili k budoucnosti Filipky velmi vstřícně. „Nyní to cítíme jako velkou ránu. Pokud se ale něco nestane, tak nebudeme moci otevřít příští září první třídu, protože ji už není kam dát. A to by byl začátek konce… Tento týden navíc Kraj schválil naši žádost o registraci čtyřletého gymnázia, a tahle možnost zanikne, pokud do konce srpna nedoložíme, že máme gymnázium kde provozovat. Hledáme samozřejmě i jiné prostory, nyní se zdá, že bychom alespoň pro nejbližší dva roky našli azyl pro třídy druhého stupně, ale to je jen dočasné a krajní řešení.“

Naděje tu je

Filipka je ve staré budově. I když vnitřní prostory jsou již díky radnici opraveny, střecha je v dezolátním stavu. Dokonce je teď zapáskovaná část dvora, protože hrozí pád tašek ze střechy. Ta se má opravovat, tak starosta přišel s tím, že by bylo dobré budovu zvýšit o další patro a až nad ně dát novou střechu. Filipce by velice pomohlo, kdyby našla silného partnera, který by formou půjčky škole část prací zainvestoval. A škola by pak investici (odhadem 10 milionů) „odbydlovala“ v nájemném, a získala tak na určitou dobu větší jistotu, že ji radnice z nájmu nevypoví, např. kvůli nějaké bohatší nebo vlastní škole. „V podobném režimu jsme takto získali už před otevřením Filipky od církve půjčku na opravu záchodů, které byly v hygienicky nevyhovujícím stavu. Pak nám radnice odpustila v příslušné výši nájem a zároveň jsme spláceli půjčku. Už to budeme mít brzy vyrovnané. Máme z toho všeho opravdu těžkou hlavu,“ konstatuje ředitelka.

Filipka (1)

Pro koho tu jsme

Ve Filipce je kolem 30 % integrovaných žáků. Ve většině tříd pracuje pedagog a asistent, v některých ještě druhý pedagog. To záleží na počtu a potřebnosti znevýhodněných dětí. V současnosti působí ve Filipce šest speciálních pedagogů, což je na tak malou školu unikátní počet. Podle ředitelky Konvalinkové by i na to mohla místní část vzít zřetel – Filipka svou péčí o děti se specifickými potřebami ulevuje brněnským státním školám. 

Jak funguje druhý stupeň

Pro druhý stupeň hledali ve Filipce inspiraci, jak výuku uchopit, protože zatímco na prvním stupni je program „Začít spolu“ vyzkoušen již ve spoustě škol, pokračování na druhém stupni neexistuje. Rozhodli se nakonec pro tzv. integrovanou tematickou výuku, což znamená, že se předměty, které spolu souvisejí, sdružují do větších bloků. V pondělí mají žáci třeba šestihodinový blok „Příběhy“, který zahrnuje češtinu, literaturu, výtvarku, hudební výchovu a etiku. Další blok je „Příroda“ (přírodopis, fyzika, zeměpis), blok „Svět“ (dějepis, občanská výchova a humánní zeměpis) a blok „Technika“ (matematika, výpočetní technika a pracovní činnosti). „Pro představu: Loni žáci dělali třeba moc hezké jezírko na zahradě. Nejdřív vše potřebné vypočítali v matematice, například kolik vody naprší na střechu, z různých serverů sbírali data o počasí v Židenicích, pak nakoupili materiál a nakonec si i mákli, protože museli vykopat na dvoře jámu a jezírko se vším všudy vlastníma rukama vytvořit,“ vysvětluje Ruth.

Zastřešujícími měsíčními tématy na druhém stupni byly loni například odvaha, vděčnost, pomoc, trpělivost, moudrost, tichost, svoboda, důvěra, radost nebo přátelství. „Povedený celoměsíční projekt byl například k tématu pomoc – věnovali jsme jej diakonce Marii Rafajové,“ dozvídám se. Děti pátraly po Brně, sbíraly informace, učily se psát e-maily do různých institucí, aby zjistily o dané osobě co nejvíce. Žáci taky ale četli a interpretovali její verše. Výsledkem bude webová stránka o téhle polozapomenuté evangelické osobnosti, vyznamenané oceněním Spravedlivá mezi národy, a aplikace s poznávací procházkou po jejích stopách v Brně.

Péči o vztahy má na starost Alžběta Macková

Ve škole pracuje také průvodkyně (úředně – metodička prevence) a do budoucna snad i školní kaplanka Alžběta Macková. Všechny děti jí projdou rukama. Na prvním stupni učí dramatickou výchovu, kde se mnoho věcí ventiluje nebo se může probrat a prožít; na druhém stupni má hudebku a etiku. Všechny děti tedy zná, vidí, jaké je klima ve třídách a může posoudit vztahy. Často přijdou s nějakým problémem také učitelé, ať už s něčím svým, nebo s něčím, čeho si všimli mezi dětmi. Náznaky šikany se nevyhýbají žádné škole a takto se může vše okamžitě a rychle řešit. Pro vedení školy je takový pracovník k nezaplacení. I proto je klima školy dobré, že se vztahům věnuje velká péče. Otevřenost a důvěra i mezi pedagogy je zásadní, aby vše šlapalo a v klidu plynulo.

Finanční pomoc – diakonické a rozvojové projekty 

Finanční podpora je pro Filipku zásadní. Příspěvky státu na žáka jsou pro církevní školy vyměřeny nižší než pro státní. To je sice nespravedlivé, ale je to bohužel tak. Rodiče platí nevysoké školné, jsou-li zde však sourozenecké dvojice či trojice, nebo dokonce čtveřice, je to pro rodiny zátěž. Majetkově slabší rodiny mohou požádat o příspěvek z nadačního fondu k tomu zřízenému. Na finančně náročnější pomůcky či aktivity se stále prostředky shánějí. Proto Filipka každoročně žádá o granty na magistrátu města Brna, na kraji a jinde, a vděčně čerpá také z církevního grantového systému DARP (Diakonické a rozvojové projekty). Podle ředitelky se ale ukazuje, že grantové výzvy, šité na míru sborům, školám úplně nesedí. Ruth má za to, že by bylo smysluplnější, kdyby pro školy existovala speciální výzva. „Abychom si pro potřeby grantu nemuseli vymýšlet další nové aktivity, když činnost školy je sama o sobě na ně bohatá. Proč oblékat do složitě vymýšleného projektu fakt, že potřebujeme pro výuku například počítače?“ To je důležité poznání, které koresponduje s tím, k čemu mezitím došla i grantová komise ČCE. Že by školy sdružené v Evangelické akademii, jejichž zřizovatelem je ČCE, měly mít svůj grantový systém. Protože naše církev je na svých dnes už osm škol hrdá a chce být štědrá, jak jen může. 

Po dlouhém rozhovoru s ředitelkou Ruth Konvalinkovou a její pravou rukou Alžbětou Mackovou jsem se vypravila mezi žáky (fotit) a další pracovníky, abych ve Filipce nasála atmosféru.

Co baví na kantorské práci Evu Rybnikářovou – učitelku na prvním stupni a speciální pedagožku

„Tady ve Filipce je to veliké dobrodružství. Nemáme ještě žádnou třídu, která školu dokončila. Věřím, že nás čekají hezké věci, že plody budeme teprve sklízet. Zatím jsme na cestě. Je to napínavé očekávání. Pro mě je ta práce hodně jiná, než jsem zažila dřív v klasické škole.“ Zajímalo mě také, jak konkrétně vypadá mimoden: „Nejčastěji jej trávíme v přírodě, hlavně při hezkém počasí. Čeština i matika se dají výborně učit venku. Dá se dělat cokoli. Povídat, vyprávět, počítat přírodniny, připravit kartičkovou hru s vyjmenovanými slovy, zpívat, matematiku spojit s pohybem. Město Brno nabízí také spoustu výukových programů v různých institucích – chodíme třeba do muzea nebo do knihovny. Nejčastěji ale jen tak ven, do parku nebo kolem Svitavy, to máme hned za školou. Teď například s tématem ,Vím, kde žiju‘ chodíme po Židenicích a zakreslujeme zajímavá nebo důležitá místa do mapy.“ V takto živé škole s netradiční výukou je to jistě náročné na přípravu. Jak učitelka zvládá tuto část své práce? „Snažíme se pracovat týmově. Všechno, co kdo vymyslí a vytvoří, je pro všechny. Máme krabice s různými pomůckami, ale i on-line prostor ke sdílení materiálů, například pracovních listů. Pořád je ale mnoho věcí poprvé. V čase covidu jsme připravovali distanční výuku. Těšíme se, že z nastřádaného pokladu budeme do budoucna těžit.“

Co dělá asistentka pedagoga Debora Hurtová

„Je to práce, která má smysl. Autistický šesťák má doporučené opatření – asistenta. Ale není to tak, že jsem tu jen pro něj, jsem spíš asistentka pedagoga, která jeho práci podporuje či doplňuje.“ Zajímá mě, jak to vypadá o přestávkách: „Jsem s dětmi celý den, ani o přestávkách nechodím pryč, aby byl přehled. Učitelé se už v šesté třídě střídají, monitoruju tudíž celý den chování dětí, jsem v pozadí. S třídní učitelkou pak probíráme, co se děje, kdo má třeba špatný den. Pak pomáhám tomu autistickému chlapci, když něco nezvládá, ne, že bych věci dělala za něj, ale jsem mu nápomocná, když to potřebuje. Když jsem volná, tak třeba kopíruju materiály do výuky, taky dělám administrativu spojenou s individuálními plány a s podpůrnými opatřeními, to se všechno vede písemně. Každý týden jsou mimodny, kdy se učí venku, tak to dělám doprovod při přesunech, aby se nám nikdo neztratil.“ Inu, není toho málo! 

Sekretariát to jistí – Máša Cimr

Důležitým pracovníkem je administrativní síla. Co ta říká o své práci? „Když jsem nastoupila, čekala tady hromada papírů. Mám na starost personální záležitosti zaměstnanců, matriku žáků, účetnictví, pokladnu a zařizuji všechno, co je potřeba.“ A jaký má z Filipky dojem jako nezúčastněný pozorovatel? „Výborný. Nejdřív jsem seděla na chodbě a byla s dětmi v přímém kontaktu. Měla jsem v koutě stůl s počítačem a hotovo. Na chodbě byl ruch a byla tam taky zima. Teď sedím za přepážkou s dveřmi, tak tu mám tepleji, ale jsem od dětí oddělena. Ten kontakt mi zase chybí. Jsme malá škola, a i když prostorově to tu máme velice stísněné, lidsky to je výborné. A že se někdo stará o znevýhodněné děti, to je obrovská věc.“

Filipko, ať se daří!

Daniela Ženatá