Fascinuje mě, jak se Evangelické církvi daří mít vliv na společnost

Jakob Vocke pochází z malého města Schweinfurt na severu Bavorska. Do České republiky se poprvé vydal sám vlakem, když mu bylo 14 let, a jak říká, od té doby si tuto zemi zamiloval. Po stáži v kulturní instituci v Polsku studoval teologii v Mnichově, Praze a Lipsku. Po studiích absolvoval tříměsíční stáž v evangelickém sboru v Uherském Hradišti. Poté absolvoval vikariát v Selbu, kde se zapojil do přeshraničních projektů se sborem v Aši a Chebu. Tato zkušenost na něj zapůsobila, a tak požádal svoji domovskou Evangelickou luterskou církev v Bavorsku (ELKB) o možnost prohloubit po ordinaci svůj vztah k České republice speciálním vikariátem. Od září 2024 spolupracuje se sborem Praha-Smíchov, jeden den v týdnu také věnuje práci v ekumenickém oddělení Ústřední církevní kanceláře (ÚCK).

Už při našem prvním setkání mě překvapilo, že mluvíš plynule česky. Kde ses s češtinou seznámil a čím to, že ji tak dobře ovládáš?

Zatím bych to nenazval plynulou češtinou, ale stále se učím. Samozřejmě jsem češtinu slyšel už při svých prvních návštěvách v Česku, ale pořádně jsem se ji naučil až během studia. Během té doby jsem však nebyl nucen mluvit česky intenzivně, protože jsem byl v mezinárodním prostředí. Kromě jazykového kurzu mi v současné době nejvíce pomáhá to, že jsem prostě nucen mluvit a že lidé jsou přátelští a ohleduplní, když musí mít s mými znalostmi trpělivost.

Od letošního podzimu působíš ve sboru Praha-Smíchov, jeden den v týdnu pracuješ také na církevním ústředí. Jak ses k této práci dostal? Jak funguje tato spolupráce mezi ČCE a ELKB?

Na možnost takového pobytu v zahraničí jsem se zeptal lidí z vedení církve (ELKB) na jedné česko-německé akci během mého vikariátu. Lidé z vedení církve byli mému nápadu okamžitě velmi otevření a navrhli pozici částečně ve sboru a částečně v ekumenickém oddělení. Byl jsem tomu velmi nakloněn a také ČCE reagovala od počátku velmi otevřeně, takže vše proběhlo celkem hladce. Jsem opravdu vděčný ELKB i ČCE, že mi bylo umožněno do Prahy přijet a že zde nyní mohu rok a půl působit ve smíchovském sboru a v ekumenickém oddělení ÚCK.

Můžeš krátce nastínit, co je náplní tvojí práce na obou místech a jak dlouho tvé angažmá v Praze potrvá? 

Na tuto otázku není úplně jednoduché odpovědět, protože moje pozice nemá žádné předchůdce a pravděpodobně ani nástupce. V tomto ohledu se mohu zcela volně domluvit s kolegy v ÚCK, resp. farářem a smíchovským staršovstvem, na tom, co můžu a chci dělat. Jde především o to nabrat zkušenosti, jak může myšlení mimo pevně daný rámec a mezicírkevní spolupráce obohatit obě strany. Například tím, že se dozvím a vyzkouším si, jak zde vypadají konfirmační cvičení, bohoslužby nebo biblické hodiny, mohu získat důležité podněty pro práci v církvi v Bavorsku a předat je dál. V církevním ústředí je to zase příležitost poznat, jak může vypadat církev v jiných podmínkách, ke kterým se v Bavorsku pomalu blížíme, a mohu přispět k prohloubení spolupráce mezi našimi církvemi. Konkrétně například při přípravě a organizaci setkání pracovníků nebo členů církve.

Jak tě smíchovský sbor přijal?

Přijetí na Smíchově bylo velmi milé. Přestože moje jazykové znalosti ještě potřebují zlepšit, mnoho lidí mě hned oslovilo a od začátku mě přijalo jako součást sboru. Jsem velmi rád, že mohu v tomto sboru pracovat.

V Praze jsi ještě poměrně krátce, takže se asi pořád rozkoukáváš. Co tě na naší církvi nejvíc překvapilo?

O církvi jsem již něco málo věděl, ale stále znovu mě fascinuje, jak se ČCE daří být liberální církví s vlivem na společnost a zároveň se vší vážností předávat závazek, který je spojen s povoláním k víře v Ježíše Krista. I když se nemůže opírat o takové finanční zdroje jako ELKB, téměř třetina členů sboru, mladí i staří, pravidelně chodí na bohoslužby, i když sborová místnost je jen malý pokoj na staré faře. Zejména tato druhá část je něco, co by se podle mého názoru mělo při setkáních například se skandinávskými nebo německými církvemi rozhodně zdůrazňovat.

Pokud se nepletu, dokončil jsi farářská studia. Máš už představu o tom, jakým směrem se bude tvá kariérní cesta ubírat? Rýsuje se už nějaký konkrétní sbor, kde bys působil?

Konkrétní sbor zatím nemám, ale po skončení pobytu v Praze se pravděpodobně vrátím do Bavorska, kde nejprve absolvuji tzv. zkušební službu, abych se pak mohl volně ucházet o farářské místo. Velmi doufám, že najdu takové místo, kde budu moci pokračovat ve spolupráci s ČCE na úrovni sboru nebo na úrovni většího celku (např. děkanátu či církevního okrsku).

Co tě zatím v rámci tvého pobytu v Česku nejvíc obohatilo? Co na tebe nejsilněji zapůsobilo?

Nejsou to vlastně jen jednotlivé věci. Obohatilo mě mnoho z výše popsaných dojmů. Celkově jsem prostě velmi rád, že jsem zde byl hned od začátku tak dobře přijat a že jsem i přes své omezené znalosti češtiny zažil a stále zažívám tolik skvělých setkání a zážitků.

připravila Adéla Rozbořilová
foto: Jiří Hofman