Farmář ze mlýna

Martin Chadim s rodinou žije a farmaří na Vysočině – v Horních Dubenkách, ve vsi s evangelickou tradicí. Věnuje se chovu skotu a kromě toho provozuje kemp. Poté, co vystudoval zemědělství na vysoké škole v Praze, se ujal starosti o mlýn, který po řadu generací patřil rodu Chadimů. Mlýn sice není v provozu, ale jako hezká technická památka zve návštěvníky k prohlídce. Nyní jsme se však Martina Chadima rozhodli ptát na jeho vztah k biozemědělství.

Jak ses dostal k zemědělské práci?

Moje rodina získala v restituci farmu s pozemky, a tak jsem se rozhodl, že na nich budu hospodařit, jako moji předkové.

V čem spočívá v tvém případě ekofarmaření?

V mém případě se jedná o ekofarmaření s vnitřním přesvědčením, že jde o dobrou věc a administrativně prováděnou. 
Administrativa vychází ze Zákona o ekologickém zemědělství. Prakticky to znamená, že si vybereš kontrolní organizaci, které platíš za to, že tě kontroluje minimálně jednou za rok, a pokud je vše v pořádku (kontrolní organizace dělá i chemické rozbory půdy a produktů, kontroluje na místě celou farmu a administrativu), vystaví ti certifkát na určitý tvůj ekologický produkt, a tím je z tebe ekofarmář (papírově). V České republice si můžeš vybírat ze čtyř kontrolních organizací. Pokud začínáš, máš dva roky přechodné období. To znamená, že nemáš ekovýrobek, zbavuješ se reziduí po chemických prostředcích. Po přechodném období pak již můžeš mít biovýrobky. Kontrolní organizace tě také vede, jak si máš připravit jednotlivé agendy pro kontrolu, abys splňoval podmínky.

Sám jsem si vybral firmu Biokont. Když jsem začínal, také začínala, a doporučili mi ji v profesním svazu ekozemědělců, jehož jsem členem. Dostávám ze svazu důležité informace o dění v zemědělství a změnách, provádí také školení o novinkách. 

Podle čeho si (eko)farmář vybírá plemeno skotu? Vybíráš si jako třeba auto? Co od něho očekáváš?

Základní dělení je na mléčná (kde lze nadojit hodně mléka) a masná (mléko vypijí telata a farmář prodává „pouze maso“). Pak jsou ještě kombinovaná. Díky nim má farmář mléko a prodává telata na maso (třeba česká strakatá). Ale je to typický kompromis. Nadojené množství mléka je poloviční proti mléčným plemenúm a také jsou menší přírůstky telat.

Ekofarmář si vybírá plemeno, které je blízké přirozenému životu. To znamená, že přežilo v přírodě bez přispění člověka. Takové není třeba kuře brojler nebo skot plemene belgické modrobílé, které má většinu porodů s pomocí veterináře. Sám mám plemeno Abeerdeen angus, které je vhodné na Vysočinu (pochází ze Skotska). Toto plemeno je méně náročné na chov, ale prodejní cena je z masných plemen nižší.
 
Zabýváš se tím, co se děje se skotem, který chováš, dál?

Ano, v případě býků spolupracuji již několik let s jedním farmářem, co je dokrmuje a pak prodává na jatka. O jalovice, které jsou někdy na chov, se starám již méně. Nebo je prodávám obchodníkovi a ony pak většinou putují do ciziny. 
 
Jaké povědomí je dnes o ekofarmaření? 

Asi jak u koho. Kamarád, bývalý spolužák ze zemědělské školy mi vždy připomene, že zemědělci stříkají pole ve dne, kdežto ekozemědělci v noci. Záleží, jak se kdo chce dozvědět více. Líbí se mi pohled bývalého učitele ekozemědělství, který nám říkal, že nákupem biopotravin podporujete zemědělce, kteří se snaží být šetrní ke krajině. Například nepoužívají  chemické postřiky (používají třeba homeopatické, přírodní, biodynamické).

Jak ekofarmaření proměňuje vztah k jídlu?

Když nakupuji a mám možnost volby, snažím se koupit bio. Například biobanány v akci bývají levnější než „nebio“. Nebo citrony, které nemají chemicky ošetřenou kůru.

Bereš to jako věc poslání a vděčnosti?

Ano, jen na to někdy zapomínám. Ale většinou dostanu hned nějaké upozornění  – třeba zastavení – drobný úraz, nezdar, abych nezapomínal na vděčnost.

Jak se daří evangelictví z tvého pohledu ve tvém kraji?

Mám čím dál větší pocit, že církev je stále víc institucí, než že by vedla lidi k Bohu. Asi tak jak to bývalo za dob Ježíšových, Husových, Komenského… Proto si myslím že lidé hledají jinde než v klasické církvi, jako je třeba církev českobratrská.

připravil Jiří Hoblík
foto: archiv respondenta