Farářský kurz ve znamení ekologické krize

„Když jsme téma pro letošní Farářský kurz vybírali, byli jsme si vědomi toho, že je mnoho témat, kterým bychom se měli věnovat. Vůči ekologii jsme ale dlouho cítili dluh,“ přiblížil věc předseda Spolku evangelických kazatelů a pražský senior Matěj Opočenský.

Tradičně byly s Farářským kurzem spojeny také pondělní bohoslužby v předvečer zahájení hlavního programu. Ve zcela zaplněném kostele sv. Martina ve zdi je společně vedli Alžběta Hatajová, farářka v Sázavě, a David Šorm, kazatel v Horní Krupé. Bratr Šorm kázal na text Podobenství o milosrdném Samařanu (Lk 10,25–37). Součástí liturgie byla též večeře Páně, při níž přijímající vytvořili veliký kruh, který obepnul celý obvod presbytáře i všech tří lodí. Rezonovalo zde také nedávné úmrtí žižkovského kazatele Pavla Kaluse. Pietní vzpomínku mu věnoval Matěj Opočenský. Záznam bohoslužeb je k dispozici na youtube. 

Úvodní den programu se věnoval stvoření. Nizozemská teoložka představila koncepci ekofeministické teologie

Cyklus přednášek zahájil svým příspěvkem teolog a odborný asistent na katedře teologické etiky ETF UK Jan Zámečník. V přednášce s názvem „Zrcadlo pokoje, sténání tvorstva a obrazy spásy“ se věnoval rozporu mezi ideálem harmonie člověka a mimolidského tvorstva, jak o něm čteme v biblické zprávě o stvoření, a každodenně potvrzovanou praxí světa, spjatou s násilím a utrpením. Vycházel přitom z myšlenky apoštola Pavla, který vyslovil naději, že stvoření bude spolu s člověkem vysvobozeno z otroctví zániku. 

Prvním zahraničním osvěžením programu byla významná teoložka a farářka protestantské církve v Nizozemí Trees van Montfoortová. I ta se ve svém příspěvku zabývala stvořením. Zdůraznila, že ekologická krize je krize spirituální. V analýze některých biblických textů, zejména Gn 1 a Ž 104, ukázala důrazy ekofeministické teologie. Poukázala například na alternativu k antropocentrickému čtení Gn 1, kde bývá stvoření člověka považováno za vrchol Boží stvořitelské potence. Van Montfoortová naproti tomu ukazuje, že člověk není střed stvoření, ale jeho součást. Stvoření přitom interpretuje nikoliv jako ukončený proces, ale jako proces neustále probíhající, a to za participace stvořeného, tedy lidí, zvířat a přírody. „Tvoření je stálý, pokračující pohyb Božího ducha, který umožňuje, aby život začal existovat. Neodehrává se jednostranně, ale ve spolupráci se zemí a s jejími obyvateli.“ 

Přednáška nizozemské odbornice přinesla jednu z možných alternativ, jak se na teologii dívat, přičemž důrazy jejího přístupu umožňují citlivost k ekologickým tématům. Jednou ze stěžejních myšlenek, které přednáška přinesla, je teze, že Bůh s naším světem interaguje. Celá zkušenost světa přitom s Bohem souvisí. Bůh je s tímto světem propojen, stejně jako je svět propojen s Bohem, a to skrze postavu Ježíše Krista. 

Kazatelé vyzpovídali synodní radu. Zajímal je průběh plnění strategického plánu i péče o presbytery

Po přednášce Trees van Montfoortové následoval další očekávaný bod programu, a sice rozhovor s členy synodní rady a tajemníkem ústřední kanceláře. Pořadatelé rozdělili pořad do tří tematických bloků. 

První se týkal ochrany životního prostředí tak, jak ji chápe a realizuje Českobratrská církev evangelická. Moderátoři konfrontovali synodní radu s existujícími materiály, jako jsou prohlášení synodů, etický investiční kodex církve, programové prohlášení synodní rady nebo třeba systém vnitrocírkevních grantů. Chtěli vědět, zda nezůstává jen u slov, ale zda se jako církev posouváme také k činům.   

„Odluka od financování státem znamená významný posun. Dříve jsme byli financování z daní, které stát vybírá mimo jiné také z těžby nerostných surovin, z energetiky, loterií i zbrojního průmysl. Nyní je to naše odpovědnost. Jako církev z toho profitovat nechceme a své investice jsme dobrovolně omezili Etickým kodexem a tím i snížili očekávané výnosy,“ uvedl synodní kurátor Jiří Schneider. K otázce, zda ekonomika postavená na růstu není příčinou enviromentální krize, dodal: „S růstem jako metaforou pracujeme i teologicky. Není to tak, že v duchovních věcech by růst neplatil. Svět tak zkrátka funguje a my se od něj můžeme těžko odříznout. Můžeme se ale uskromnit ve svých potřebách. Jsem dost skeptický vůči představě totálního obratu, který najednou nastolí globální nerůst. To je pro mě těžko představitelné.“ 

Druhý blok postihoval otázky aktuálního stavu a provozu ČCE. Řešila se pastorace ve farních sborech, role výpomocných kazatelů, systém administrativy i klíčoví lidé z řad laiků (kurátoři, presbyteři). „Presbyteři a kurátoři jsou pro nás klíčoví lidé. Jsme rádi, že je na to ze Spolku evangelických kazatelů kladná odezva. Snažíme se o ně pečovat, nabízíme různé kurzy a vzdělávání. Budeme rádi také za vaše podněty, jak to zlepšit,“ vyzvala Simona Kopecká. 

„Kurátor by měl mít na starost hlavně hospodářské věci. V reálném životě to takhle ale často nebývá. Hodně záleží na tom, jak je v konkrétním sboru práce rozdělená, jaký je farář, jaký je kurátor. Je důležité, aby si kurátoři uvědomili, že nejsou manažeři s neomezenou mocí, kteří sbory někam potlačí, ale zároveň mají možnost do toho mluvit, a ne vše odkývat. Všichni by ale měli vědět, že jsou součástí týmu,“ řekla Jana Šarounová k otázce, jaké kvality by měl mít kurátor sboru. 

„Cítím se jako partner seniorátních kurátorů a jsem připraven se s nimi setkávat. Jsem tu od toho, abych tímto způsobem pečoval o seniorátní kurátory a podle možností i s kurátory ze sborů. Cítím to jako velkou potřebu. Dělat něco dobrovolně pro církev dnes je úplně jiné, než tomu bylo za totality, kdy toho, co člověk mohl dělat, nebylo mnoho, a tak bylo více času na práci pro církev. S klesajícími počty členů církve klesají i počty ochotných laiků,“ připomněl Jiří Schneider. 

„Už před dvěma lety se zjistilo, že vzdělávání ze strany seniorátů nebylo úplně srovnatelné. Proto synodní rada iniciovala model centrálního vzdělávání. Ten se podařilo realizovat s využitím pedagogů působících na Evangelické teologické fakultě,“ přiblížil Ondřej Titěra. Dobrý zájem o kurz přitom podle něj nesvědčí o tom, že by byl nadměrně náročný. „Tento první rok, kdy nový kurz běží, ještě vychytáváme drobné nedostatky. I přesto se přihlásilo celkem 19 lidí,“ doplnila Simona Kopecká. Problémem je podle ní nízká účast výpomocných kazatelů na akcích, které pro ně církev pořádá. „Vždy na podzim připravujeme setkání a vzdělávání výpomocných kazatelů. Loni jsem všech 150 obeslala osobním mailem, že se setkání koná. Přesto se zúčastnilo pouze 22 z nich.“ 

Naopak se daří do církevního dění více zapojovat mládež, jak potvrdil synodní senior Pavel Pokorný. Synodní rada společně s celocírkevním odborem mládeže totiž v minulých měsících společně vyzvala senioráty k tomu, aby jejich oblastní mládeže nominovaly své členy do poradních odborů synodní rady. Pokorný přitom sdělil, že se uchazeči z řad mládeže se přihlásili téměř do všech poradních odborů. „Chceme mladé přizvat, aby si to vyzkoušeli a aby poznali, jak práce v poradních odborech vypadá,“ vysvětlil. 

Část diskuse se týkala uvažované reformy seniorátů, která by na jedné straně mohla přinést zeštíhlení byrokratické zátěže a uvolnila by ruce ke skutečné službě v regionech, na straně druhé by ale znamenala také významné změny ve velikosti seniorátů, zejména v jejich schopnosti fungovat dohromady jako jedno přirozené regionální společenství. 

Třetí tematický celek přinesl přímé otázky z publika. Zaplněná aula pedagogické fakulty, kde se sešly asi dvě stovky farářů, výpomocných kazatelů, pastoračních pracovníků, studentů a pedagogů Evangelické teologické fakulty a dalších účastníků z řad veřejnosti, měla možnost ptát se církevního vedení na aktuální témata. Znovu zde rezonovala otázka budoucnosti menších sborů, role farářů, vzdělávání i asistence ústředí při realizaci (nejen ekologických) projektů ve farních sborech. Padla také otázka opětovného vydání zpěvníku Svítá. „Problém je v autorských právech. Poznali jsme to i nedávno při přípravě nového evangelického zpěvníku. V případě ochoty a zájmu vytvořit nový zpěvník jsem nakloněn spolupráci. Vlastními silami na to ale ústředí nezvládne. Svítá bez revize autorských práv znovu vydat nelze,“ osvětlil vedoucí tajemník Martin Balcar. 

„Kažte evangelium. Kažte je nadšeně, aby lidi rádi chodili na bohoslužby a aby třeba občas někdo zjistil, že chce studovat teologii a stát se taky farářem,“ vyzval závěrem přítomné Ondřej Titěra. 

Večer s pelikány aneb hlas (z) Ameriky

Pomyslným hřebem úterního večera pak byla přednáška „O Bohu, pelikánech a ekologické krizi“ amerického teologa a představitele procesuální teologie Jaye B. McDaniela, který se publiku Farářského kurzu představil na dálku – skrze platformu Zoom. Českému publiku může být známý například jako autor knihy O Bohu a pelikánech, která nedávno vyšla v českém překladu péčí nakladatelství Biblion. A o pelikánech byla řeč i tentokrát. „Pelikán bílý se rodí tak, že samice naklade do hnízda s dvoudenním odstupem celkem dvě vajíčka. Pakliže se první mládě vylíhne a je zdravé, matka vykopne to druhé z hnízda. Pokud však první zemře, to druhé v hnízdě zůstává a matka je odchová. Proto se o druhém mláděti někdy hovoří jako o záložním,“ vysvětlil McDaniel. Tento vzorec chování, který se u pelikánů uplatňuje, přitom McDaniela přiměl k teologickému tázání: Je Bůh odpovědný za utrpení druhého ptáčete? A pokud ano – je to Bůh milující? Na základě této otázky potom McDaniel rozvinul svůj teologický přístup, vycházející z myšlenky panenteismu. „Panenteismus lze představit jako metaforu lůna (či těhotné ženy). Embryo je v lůnu, ale přitom má obojí vlastní tvůrčí sílu. To, co je Bůh pro vesmír, odpovídá tomu, co je embryo v lůnu. Klíčovou myšlenkou v panenteismus je spolutvoření. To znamená, že Bůh a člověk vzájemně spolupracují.“

Středeční chvilka poezie. Svět musíme milovat, aby nám byl drahý

Ze středečního programu lze vypíchnout pozoruhodný příspěvek básníka a šéfredaktora časopisu Tvar Adam Borziče. V přednášce zvláštně nazvané „Svět jako zraněný milenec“ se věnoval tématu spirituality těla a její souvislosti se vztahem ke světu. O vztahu mezi člověkem a světem lze podle něj hovořit prostřednictvím různých metafor. Jednou z nich je právě metafora milence či milované osoby. Blízký a srdečný vztah člověka ke světu je totiž nutným předpokladem k tomu, aby si uvědomoval jeho krásu, vzácnost a hodnotu a aby o něj pečoval jako o něco jemu vzácného. Do tohoto vztahu přitom vstupuje také tělesnost – tělesnost lidská i tělesnost světa. Člověk může tento svět vnímat nejen rozumově a citově, ale také smyslově, tedy prostřednictvím vlastního těla. Také svět existuje jako něco hmotného, má „tělo“, které je neustále zraňováno, především lidskou činností – válkou, nešetrností k životnímu prostředí, neláskou. Borzič dále hovořil o spirituálním přístupu k světu, inspirovaném současným německým biologem Andreasem Weberem. Přínosem této teorie je pozitivní postoj k ekologické krizi – vyzývá k aktivní participaci na jejím řešení a nabízí konkrétní možnosti, co dělat. „Vědomí, že jsme propojeni s krásou přírody zároveň zavazuje k jeho aktivní ochraně,“ řekl Borzič. 

Další ze zahraničních hostů byla i britská teoložka, zaměřující se na teologii zvířat, Claire Linzeyová. Ve své přednášce se zaměřila na tradici negativního vztahu ke zvířatům v rámci křesťanské tradice a na to, jak křesťanství přispělo k ekologické krizi, v níž se nacházíme. Zároveň představila některé tradice, které jsou v rámci křesťanství k zvířatům přátelštější, a položila otázku, zda by nám nemohly pomoci změnit náš vztah k stvoření, a to zejména k živým zvířatům.

Závěr kurzu patřil dílnám. Optimistický impulz daly příklady dobré praxe

Zahraniční hosté se pak představili i v panelové diskusi, kde mělo publikum možnost pokládat otázky. Čtvrteční podvečer byl pak věnován tzv. dílnám. Účastníci měli na výběr celkem z pěti možností: vyzkoušet si zážitkové cvičení s ředitelem vrchlabské Diakonie Tomášem Hawlem, diskutovat o růstu a nerůstu se zástupci platformy pro sociálně ekologickou transformaci Re-set či hovořit o lákadlech a nástrahách umělé inteligence s katolickým teologem Františkem Štěchem. Pro anglicky mluvící pak byla v nabídce ještě společná četba vybraných biblických oddílů s Clair Linzeyovou anebo zamýšlení nad tím, co změnila válka na Ukrajině ve vztahu k přírodě s emeritním šéfem katedry teologické etiky ETF UK Jindřichem Halamou. 

Pozitivní inspiraci nabídl páteční dopolední blok, věnovaný příkladům dobré praxe. Své zkušenosti představilo v krátkých vstupech hned několik řečníků, mezi nimi např. Jakub Kašpar, náměstek ředitele Krkonošského národního parku, Marek Drápal, předseda poradního odboru pro otázky životního prostředí a šéf České křesťanské environmentální sítě či Petr Mokrejš, vedoucí projektového oddělení ÚCK a někdejší zaměstnanec Státního fondu životního prostředí. 

V samotném závěru konference se představili zástupci ústřední církevní kanceláře v čele s Martinem Balcarem, kteří popsali, na čem ústředí v současnosti pracuje a co se již podařilo dokončit. 

Součástí programu byla také valná hromada Spolku evangelických kazatelů, na níž došlo k obměně vedení spolku. Ve vedení skončili vršovický farář Matěj Opočenský a farářka z Pardubic Hana Ducho. Novým předsedou je vrchlabský farář Michael Pfann a ve výboru nově působí i duchovní z Litoměřic Jiří Šamšula a farářka z Roztok a Smíchova Anna Pokorná.

Epilog

Jen z tohoto letmého výběru je zřejmé, že Farářský kurz 2023 nabídl velmi pestrý, kvalitní a inspirativní program. Je znát, že si s jeho přípravou dali organizátoři práci. Užitečná byla též možnost sledovat průběh Farářského kurzu online. Stejně tak patří velký dík i všem překladatelům, kteří po celý týden simultánně překládali do angličtiny a němčiny. 

Přestože se za ten týden podařilo téma ekologické krize vzhledem k její složitosti a šíři vlastně jen naťuknout, nešlo v žádném smyslu jen o nějakou úlitbu trendům. Nastolit (a dlouhodobě nastolovat) téma klimatické krize v církevním, respektive evangelickém prostředí je důležitý krok k tomu, abychom i my pochopili její závažnost a aktivně se postavili za ochranu Božího stvoření. 

Nelze také tvrdit, že by šlo o téma okrajové. Svědčí o tom i aktuální hodnocení časopisu Bulletin of the Atomic Scientists. Ten každoročně aktualizuje tzv. hodiny Posledního soudu, které symbolizují, jak daleko má planeta ke globální katastrofě vedoucí k jejímu zániku. Aktuálně tyto hodiny ukazují pouhých 90 sekund do půlnoci (symbolizující konec). Za posledních 10 let se pohnuly o čtyři minuty kupředu. Nyní ukazují historicky nejblíže půlnoci. Je proto nejvyšší čas jednat.