Evangelizace a misie: má v nás budit hrůzu nebo se stát nadějí

Jsem rád, že s něčím podobným jsem se v ČCE zatím nesetkal. Ale – žádná idyla není dokonalá, i v ČCE máme svůj „poradní odbor pro evangelizaci a misii“ neboli POEM. A je dost ironické, že mě kolegové z tohoto odboru přizvali ke spolupráci a že jsem toto pozvání s velkou dávkou zvědavosti i očekávání přijal. Kozel zahradníkem, že?

Věc si žádá vysvětlení. Myslím, že problém je v tom, že na slova evangelizace a misie je navěšeno tolik negativních představ, že postupně ztratila svůj původní význam a stala se spíš překážkou pro činnost, o kterou skutečně jde. Všichni víme, že úkol předávat evangelium (ne nutně získávat nové členy církve!) je jeden z nejčastěji zmiňovaných úkolů na stránkách Nového zákona. To ale vůbec neznamená, že jej musíme dělat výše popsaným způsobem. Dobrým příkladem jsou staří misionáři, kteří se vydávali mezi Indiány. Nejdřív se učili jejich jazyk, poznávali jejich kulturu, zvyklosti a problémy, a teprve pak se jim snažili evangelium předat takovou formou, aby mohlo v kontextu jejich životů dávat smysl. Udělat toto dobře pro dnešní „necírkevní“ lidi by přece byla skvělá věc! To byl důvod, proč mě spolupráce s POEMem lákala. Chtěl jsem pochopit, jak může vypadat evangelizace a misie, která je přiměřená dnešním podmínkám. A při jejímž konání se nemusíme stydět.

A v čem tedy měla spolupráce spočívat? Obsazení POEMu se v letošním roce částečně obměnilo. To se stalo přirozeným impulzem k tomu se zastavit, zhodnotit, jak se dařila dosavadní práce a na co zaměřit své síly v příštích letech. Kolegové z POEMu mě požádali, abych jim pomohl toto zformulovat, a abych případně na některých úkolech spolupracoval.

Co dělal POEM dosud…

Naše diskuse začala ohlédnutím za dosavadní prací. Zde na mě udělalo velký dojem především to, s jakou otevřeností se členové POEMu byli schopni na vlastní práci podívat. Co zde zaznělo? POEM především vytvořil několik kvalitních textů. V rámci svých kapacitních možností také jeho členové pořádali přednášky v seniorátech i ve sborech. Vlajkovou lodí činnosti odboru je pak Církev živě – celotýdenní misijní kurz, navštěvovaný až stovkou účastníků. Na otázku, jaké plody dosavadní práce zatím přinesla, není jasná odpověď – žádné systematické vyhodnocování neprobíhá. Zdá se, že výsledky jsou zatím spíše skromné. Členové odboru to přičítají především tomu, že se soustředili hodně na psanou komunikaci (například zpravodaj Misijní info). Ukazuje se ale, že psané texty mají omezený dosah. Koneckonců, psaných dokumentů vzniká v ČCE ke kdejakému tématu spousta. A kdo to má pořád všechno číst? Naopak tam, kde měli členové POEMu příležitost k osobním setkáním, se zdálo, že jiskra porozumění přeskakuje. Co tento odbor naopak považuje za úspěch, je, že se jim podařilo téma evangelizace a misie dostat do povědomí jako důležitou věc. Ještě před několika lety to totiž byla zcela okrajová záležitost, o které se téměř nemluvilo.

…a na co se chce zaměřit v budoucnosti

Hned první otázka se týkala toho, jak široké pole má POEM pokrývat. Má to být jenom šíření evangelia mimo ČCE? POEM velmi rychle dospěl k závěru, že je nutné pečovat i o duchovní rozvoj nově příchozích. A těžko také zvát nově příchozí do sborů, pokud by samy nebyly živé. Proto chce POEM propojit evangelizaci a misii zaměřenou navenek s posilováním vnitřního života sborů.

V rámci této relativně široké definice evangelizace a misie se chce POEM soustředit na (1) hledání příkladů nových forem i metod ze zahraničí, od jiných církví v ČR i ze sborů ČCE, (2) tyto příklady zprostředkovávat vhodnou formou našim sborům a (3) průběžně podporovat a navzájem propojovat sbory i jiná společenství, která takové aktivity rozvíjejí, a sledovat co z těchto zkušeností vyroste.

Co se týká způsobu, jak sdílet nasbírané příklady, chtěl by POEM přesunout důraz od psaných dokumentů a přednášek k přímému sdílení zkušeností „z první ruky“. Nejjednodušší je to v rámci naší republiky a zejména naší církve, kde je docela snadné uspořádat setkání a sdílet mezi sebou, co jsme kde zažili, vyzkoušeli, co se kde osvědčilo, a co naopak ne. Mezi sebou nemáme bariéry dané odlišným jazykem, kulturou či prostředím. Jeden z prvních zkušebních projektů tak bude hledání zajímavých příkladů a zkušeností ve třech vybraných seniorátech a jejich sdílení na seniorátních konferencích. Vedle toho plánuje odbor i další aktivity – např. semináře v rámci vzdělávání kazatelů nebo úpravy programu kurzu Církev živě. Všichni bychom rádi dosáhli toho, abychom se z teoretické diskuse o abstraktních pojmech evangelizace či misie co nejrychleji posunuli ke společnému sdílení, kde by dříve prožité mohlo znovu ožít, a třeba i našli pokračování v nějakém dalším místě či sboru. A při tom všem se třeba i podaří posílit naše širší společenství za hranicemi sborů, seniorátů a ideálně i v ČCE.

Petr Štulc
foto: Benfoto, archiv