Eschatologie spásy v Novém zákoně

Já se pokusím představit aspoň tři charakteristické myšlenky – pro každou část Nového zákona jednu. Nebude to zdaleka úplný výčet všech novozákonních obrazů pro spásu nebo eschatologii, spíše takové tři náměty, o kterých může laskavý čtenář dál přemýšlet.

Evangelia: Budoucnost jako hostina

Ježíš užívá často obraz hostiny. Objevuje se v Podobenství o hostině (Lk 14,16–24; Mt 22,1–10), ale třeba i ve výroku o tom, že mnozí od východu i západu budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem (Mt 8,11), zatímco v jiném podobenství s Abrahamem stoluje chudák Lazar (Lk 16,23) a už nestoluje jakýsi bezejmenný boháč (Lk 16,19). Ale nejsou to jenom výroky a podobenství, Ježíš sám nápadně často s někým stoluje: s učedníky, s farizeji, s celníky, Marií a Martou, dokonce opakovaně i se zástupy, které si ho přišly poslechnout; a jako by se tím aspoň kousek té budoucí hostiny už realizoval. Dokonce ještě ve finále příběhu, který vyprávějí evangelia, hraje velkou roli poslední večeře, kterou Ježíš nechá nedokončenou, s odkazem na tu eschatologickou (dopijeme si to v Božím království; Mk 14,25). Hostina neznamená jenom konzumaci jídla a jeho dostatek. Znamená také společnost a společenství. Znamená, že nejsme sami, případně, že jsme (už zase) nějak spolu. 

Epištoly: (Ne)odloučení

Apoštol Pavel musel překonávat odloučení vlastně pořád. Založil celou řadu sborů, působil v nich, navázal řadu přátelských vztahů – ale pak zase cestoval na další misijní výpravu a odloučení od svých sborů, které zatím žily svým životem, překonával jen pomocí dopisů (s dodací lhůtou obvykle spíše nejistou). Vlastně by se dalo říci, že většinu času byl vzdálen od svých blízkých. 

Pavel užívá v různých dopisech i jiné obrazy eschatologické spásy, ale ten jeho nejzákladnější je jistota, že opravdu nic nás nemůže izolovat od Boží lásky. „Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Řím 8,38–39) Přičemž někteří vykladači trefně poznamenávají, že i my jsme Boží stvoření, takže ani my sami si nedokážeme zapříčinit odloučení od Boží lásky.

Apokalypsa: Naděje vtělená do abecedy

Zjevení Janovo je plné často až bizarních obrazů, ale ta nejdůležitější myšlenka je vyjádřena vlastně velice prostě a nevýpravně: abecedou. Dějiny světa jsou znázorněny jako řada písmenek abecedy, které se střídají jedno po druhém, a každé v ní má své místo. Začátek i konec, první i poslední písmenko (v případě řecké abecedy alfu a omegu) má v rukou Bůh (Zj 1,8; 21,6; 22,13). Ta jednotlivá písmena si mohou různě vyskakovat a tvářit se důležitě, ale první slovo měl jednoznačně Bůh a poslední slovo bude mít také On. A to je pro Jana Teologa dobrá zpráva, protože ví, že to poslední slovo z Božích úst bude vlídné.

Jiří Mrázek, teolog a pedagog na ETF
foto: wikipedia.org