ERC vyzývá k otevřenosti církevních společenství vůči Romům

„Dlouhodobě a soustavně přemýšlíme o tom, jak více otevřít církve v České republice pro romské křesťany tak, aby byli vítáni na našich bohoslužbách. Proto Vám píšeme s prosbou o spolupráci. Je pro nás důležité, aby přijati mohli být všichni, kdo opravdově hledají Boha (Mt 7,8). Domníváme se, že jednotlivé křesťanské sbory jako základní jednotky církve přitom mohou hrát ústřední roli,“ uvádějí autoři dokumentu, který směřuje i do všech sborů, farností a náboženských obcí členských církví.

Členy této pracovní skupiny jsou Daniela Cincibusová (Bratrská jednota baptistů), Daniel Hrdinka (Církev adventistů sedmého dne), Ladislav Nádvorník (římskokatolická církev), Erika Oubrechtová (Církev československá husitská), Mikuláš Vymětal (Českobratrská církev evangelická) a Zdeno Žiga (Církev bratrská).

Plný text dokumentu nabízíme níže.

Romové v našich společenstvích

Situace romské menšiny u nás se v posledních 30 letech poněkud zlepšila. V České republice žije přibližně 350 000 Romů, což představuje více než 3 % obyvatel. Na základních školách je ovšem romských dětí přibližně 6 %, z čehož lze soudit na budoucí nárůst romské populace. Většina Romů je u nás poměrně dobře integrována; pracuje v těžkých a špatně placených zaměstnáních, a tím přispívá společnosti. Existuje také vrstva romských intelektuálů, z nichž mnozí vystudovali vysokou školu. Menšina sociálně vyloučených Romů je ovšem často ve společnosti nápadnější. Sociální vyloučení Romů je výraznější v některých chudších částech republiky. 

Sociální otázky 

Víra má v sobě rozměr vděčnosti a obětavosti směrem k chudším a nešťastným lidem.

Mezi Romy najdeme lidi bohatší, lidi ze střední třídy i chudší. Všichni vděčně uvítají osobní přístup. Je však třeba brát také ohled na systémovou chudobu, s níž se v současnosti mezi některými Romy setkáváme, zvláště v tzv. sociálně vyloučených lokalitách. 

Sociální služba církve je součást víry. Má být pro všechny potřebné, kteří jsou v dosahu, bez ohledu na etnicitu. Je ale důležité, aby se tato služba prováděla kvalitně. K tomu pomáhá, když ji nekoná jednotlivec, ale podílí se na ní celý sbor, nebo alespoň pověřená skupina. Dobrou pomoc nabízí například spolupráce s potravinovou bankou. 
Doporučujeme vyvarovat se rychlé, neodborné snahy o sociální pomoc potřebným Romům na úkor víry. Dávat druhým peníze je snazší než s nimi sdílet víru, a může to vést k různému zneužívání. 

Víra pomáhá Romům vymanit se z pout chudoby, na druhou stranu amatérská a naivní pomoc může posilovat negativní stereotypy. 
Křesťan je druhým lidem dlužen lásku, ale ne vždy musí být jeho pomoc taková, jak si ji ten druhý představuje. Mnoho chudých lidí je zadluženo. Velkou pomocí pro ně je posílení schopnosti hospodařit s penězi. Sociální pomoc je pomoc skutečná, když se ten, komu se pomáhá, na pomoci sám podílí a je angažován. Je vhodné koordinovat tuto službu s odborníky – sociálními pracovníky. 

Romové v církvi

Mnoho Romů si uchovává základní představu o víře a k církvím a duchovním má důvěru. Leckteří se obracejí na duchovní v souvislosti s žádostí o křest, svatbu, pohřeb, případně o modlitbu v bytě, kde někdo zemřel. Doporučujeme i s těmito zájemci jednat citlivě, brát jejich prosby vážně a pomáhat jim k tomu, aby postupně nacházeli ve společenství věřících lidí svůj duchovní domov. 
Ve všech církvích jsou věřící romští jednotlivci i rodiny, navštěvující většinově neromská společenství pravidelně. Tito lidé často také ochotně dobrovolnicky pro církev pracují a jsou vděčni, když se jim přiměřená služba nabídne. I oni se však mimo církev a občas i v církvi setkávají s nepřátelským, předsudečným chováním. 

V České republice vzniklo v posledních desetiletích několik desítek romských sborů a církví. Některé jsou součástí členských církví Ekumenické rady církví, jiné vznikly na základě zahraniční misie a další vznikly spontánně. Neromští návštěvníci jsou v takovýchto společenstvích vítáni. Seberte odvahu a alespoň dvakrát jako hosté navštivte romské společenství, a teprve potom si učiňte vlastní názor. 

Je důležité, aby tyto sbory nežily izolovaně, aby se jejich kazatelé setkávali s kazateli ostatních církví – zvěte je na svá setkávání. Oboustranným obohacením bývají občasné společné bohoslužby.

Výrazným fenoménem jsou i velká setkání romských křesťanů – na Moravě se každoročně koná romská pouť na Svatém kopečku u Olomouce, v Čechách pořádá Apoštolská církev romskou konferenci v Děčíně.

Společenská pravidla a chování

Mnoho Romů je v české společnosti integrovaných a asimilovaných. Dodržují stejná pravidla chování jako jejich sousedé. O víru však projevují často zájem i členové tradičních romských rodin, které mají své vlastní normy společenského chování. 

Doporučujeme sborům, které se chtějí věnovat službě Romům, brát tyto odlišnosti vážně a snažit se o pochopení, jak romské komunity fungují zevnitř. Proto je důležitá pomoc sympatizantů z romské komunity, kteří umožní pochopit situaci a myšlení romské komunity. Pro komunikaci platí ovšem všeobecná pravidla slušného chování: Romové uvítají, když se s nimi „gadžové“ na veřejnosti baví, když je pozdraví. Označení cikán je v převážné většině romské i neromské komunity hanlivé. Většinovou populaci naopak odpuzuje, když Romové mluví na veřejnosti příliš nahlas či dokonce vulgárně. 

Nevytvářejte si o druhých lidech ani sborech obraz předem, dokud je sami nepoznáte. Když Romové přicházejí do kostela či sboru, nejdou tam kvůli svému romství, ale kvůli svému lidství a své víře. Proto je vhodné chovat se k nim stejně jako ke všem ostatním – přátelsky a taktně, podat jim ruku, projevit zájem a vyjádřit jim, že jsou vítáni a můžou přijít znovu. Při rozhovoru projevovat lidský přístup, nechat se pozvat do romské rodiny a sám ji pozvat do své. 

Díky tomu, že ve víře není etnicita tak důležitá, je možné chovat se vstřícně i v případě odlišností a poskytnout druhým prostor pro vlastní prožívání zbožnosti. Při společných bohoslužbách je vhodné zařadit některé prvky z romských bohoslužeb a tradice – romské duchovní chvály, pozdrav či požehnání v romštině (smirom tumenge – pokoj vám, při rozloučení dža Devleha – jdi s Bohem, na což je odpověď ačh Devleha – zůstávej s Bohem). Společné bohoslužby bývají příležitost pro vzájemné obohacení právě v odlišnostech. 

Tématem bohoslužeb může být například rovnost mezi lidmi, pestrost jako obohacení, rasismus jako hřích. Pestrost lidstva je Boží dar, a proto i my máme přijímat lidi takové, jací jsou. Vhodnými příležitostmi k těmto bohoslužbám jsou například Den Martina Luthera Kinga (15. 1.), Mezinárodní den proti rasismu (21. 3.), Mezinárodní den Romů (8. 4.), Den romského holokaustu (2. 8.), Den lidských práv (10. 12.) a podobně. Inspiraci je možno načerpat například na stránkách Mezinárodních dnů proti rasismu www.protirasismu.e-cirkev.cz.

Milé sestry a milí bratři, rádi bychom se s Vámi rozloučili třemi biblickými povzbuzeními: 

1. Otevřete se: Přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás. 
(Ř 15,7) – Při přijímání Romů a Romek můžete přijmout také Krista. 

2. Používejte rozum i srdce: Buďte střízliví. (1Pt 1,13) – Berte romské bližní jako své partnery a nepřeceňte své síly. 

3. Nebojte se: Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. (1J 4,18) – I úkol sdílení evangelia s Romy a Romkami lze s Boží pomocí zvládnout!

připravila Adéla Rozbořilová