Dvě jubilea

Toho dne se dožil požehnaného věku 90 let náš milý bratr František Novák z Brandlína, který v tehdejším velkolhoteckém sboru vykonával více než 20 let funkci kurátora (od roku 1995 až do konce samostatnosti tohoto sboru v roce 2015). Spolupracoval v devadesátých letech minulého století nejen s tehdejším farářem Petrem Melmukem, ale velmi si vážil obětavého nasazení jeho rodičů – Jiřího Melmuka i Evy Melmukové, byť byli v té době už oba v důchodovém věku. Spolu s nimi pomáhal rozvíjet přednášky, historická setkání, koncerty, dětské tábory aj., včetně důležitých oprav. Také jeho zásluhou mohl vzniknout evangelický toleranční areál ve Velké Lhotě, kde se odvíjely (a odvíjejí!) mnohé aktivity. Eva Melmuková jako vystudovaná teoložka i historička v horním kostele velkolhoteckého areálu vybudovala stálou výstavu české reformace jako připomínku zápasu víry našich předků, z čehož měl a má náš jubilant radost.

František Novák pochází ze selských poměrů a sedlákem přes všechny překážky zůstal celý život. Po válce se vyučil řezníkem v nedaleké Studené a tam pracoval až do důchodu. A přitom se doslova dřel na rodinném statku v Brandlíně. V době žní se obilí odpoledne posekalo a svezlo na statek. Mlátilo se v noci, aby druhý den ráno mohlo skončit ve výkupu. V důsledku celoživotní tvrdé práce provázely však br. Františka Nováka zdravotní komplikace. Spolu s manželkou vychovali syna, radovali se i ze dvou vnuček a v poslední době i z pravnoučat. V r. 2022 natočil s naším jubilantem pěkný rozhovor pracovník Paměti národa a z rozhovoru vyplynula i Františkova osobní statečnost.

I když má br. František Novák v současné době různé zdravotní potíže a do kostela nemůže již samostatně chodit, o dění ve sboru se živě zajímá, přes svůj již úctyhodný věk má stále svěží myšlenky, nepřestává toužit po Boží blízkosti a rád si zazpívá ze starého zpěvníku písně, které ho v životě povzbuzovaly a které ho stále posilují. Jsme mu v našem sboru vděčni za mnohé a přejeme si, aby ho Pán i nadále provázel (ve smyslu písně Někdo mě vede za ruku) na jeho životních cestách.

11. března 2024 se dožívá 60 let naše milá sestra Dana Kameníková, rozená Hauzarová, z Telče. Od roku 2007 nepřetržitě sloužila telčskému sboru jako jeho kurátorka; teprve v poslední části roku 2022 se vzhledem k závažné nemoci musela této funkce vzdát. I když se zatím nepodařilo nemoc plně porazit, je šance, že by vše mohlo dopadnout dobře. Sestra Dana je statečná a podle možností se i v této situaci aktivně účastní sborové práce, sleduje dění a myslí více na druhé než na sebe. Nemůže sice již pracovat jako zdravotní sestra v chirurgické ambulanci v Telči, ale i tam dle možností vypomáhá. Zázemí má v rodině, která je vzorem pravé ekumeny, její manžel i jejich dvě dcery (a také vnučky) se aktivně účastní různých setkání jak u nás, tak v církvi římskokatolické v Telči. Celá její rodina tedy prakticky promýšlí, jak potřebné je se při rozdílnosti tradic vzájemně respektovat a být si nablízku.

Na fotografii z r. 2010 je sestra Dana jako gratulantka při zlaté svatbě manželů Melmukových. Ti už dnes nejsou mezi námi, ale sestra Dana na ně stále vděčně vzpomíná. Eva Melmuková se totiž aktivně účastnila již v padesátých letech 20. století sborové práce v Telči (a to jako posluchačka tehdejší Komenského evangelické bohoslovecké fakulty; stala se pak jednou z prvních ordinovaných kazatelek naší církve), po letech bez státního souhlasu (obohacena studiem historie) se mohla k práci farářky po dlouhé době vrátit. Jiří Melmuk se zase zasloužil o to, že sbor má v Telči sborový dům v přední části náměstí. Nadstandartní lidské vztahy dokumentují, jak mohou mít lidé k sobě blízko…

Přejme sestře Daně, aby nemoc udolala a mohla být ještě dlouho mezi námi. 

Petr Melmuk