Dva sbory, dvě výročí a jedna medaile vděčnosti

Hostem byl synodní senior Pavel Pokorný. Po bohoslužbách proběhl moderovaný rozhovor s bratrem seniorem. Na otázky odpovídala také jeho paní. Poté následoval společný oběd.

Ale oslavy nebyly jediný důvod se sejít. Tím také bylo ocenění práce emeritního kurátora štramberského sboru bratra Josefa Vaška, který byl a stále je jedním z pilířů sboru, stejně jako jeho paní a celá jeho rodina. Museli bychom zaplnit mnoho listů papíru, kdybychom měli vyjmenovat vše, co bratr Josef Vašek ve sboru dělal. Od vedení bohoslužebných shromáždění ve Štramberku i ve Frenštátě pod Radhoštěm, práci ve staršovstvu, vedení výročních sborových shromáždění přes údržbu sborové budovy, členství v dozorčí radě střediska Diakonie v Ostravě až po brigády na farní zahradě. Ač on sám by to nikdy o sobě neřekl, vždy šel příkladem svým nasazením, svou pracovitostí, obětavostí, ale také pokorou i poctivostí. Proto jsme byli všichni dojatí, když z rukou synodního seniora obdržel Medaili vděčnosti ČCE.

A proč vlastně společná oslava? Oba sbory mají podobnou historii. Od 15. století se většina obyvatel na Novojičínsku hlásila k protestantství. Vždyť jsme v kraji, kde působila Jednota bratrská a J. A. Komenský osobně. Po Bílé hoře však připadl Nový Jičín i Štramberk jezuitskému řádu a rekatolizace přemalovala náboženské poměry. Protestantský kořen se jim ale nepodařilo vyrvat. A tak po vydání tolerančního patentu v roce 1781 začaly pomalu ale jistě růst nové evangelické výhonky. Také díky sboru v nedalekých Hodslavicích, který o ně pečoval, mohly vyrůst až do dvou samostatných sborů.

Oba sbory také spojuje dlouhodobé přátelství, které se datuje do počátku 20. století. Členové tehdy kazatelských stanic ČCE museli jako čeští evangelíci vynaložit velké úsilí a prokázat opravdovost víry v jinak většinově německé oblasti.

Při pohledu do minulosti se často zamýšlím, jací ti naši předchůdci byli. Myslím si, že to byli stejní lidé jako jsme my – setkávali se, přátelili, někteří se do sebe i zamilovali, jiní v našich sborech našli víru a další svůj klidný přístav, někteří sbory jen prošli. Ale všichni prožívali svou dobu, která přinášela své výzvy. Stejně jako my, členové Evangelické církve, dnes. 

Modlitebna v Novém Jičíně byla postavena vedle bývalého městského hřbitova, určeného původně pro protestanty. I přes toto umístění „na okraji“ máme naději, že se zde i v budoucnu budeme scházet a oslavovat Pána Boha. A nejlépe společně s bratry a sestrami ze Štramberku.

Bohumír Večerek, náměstek kurátora FS Nový Jičín