Duchovní život Romů

Když se potkají dva Romové, tak to není jiné. Možná to vlastně platí o jakýchkoliv dvou lidech. Máme své názory a v průběhu života je měníme. Když budeme přemýšlet o duchovním životě Romů, musíme přiznat nejprve tuto pestrost. 

Romové jsou lidé – a tak mezi nimi najdeme zastánce všech duchovních proudů. V Evropě jsou Romové křesťané, v poslední době mezi aktivně věřícími Romy u nás dokonce přibývá protestantů. Na Blízkém Východě a v severní Africe jsou ovšem Romové (kteří si říkají Domari) muslimové, mnoho muslimských Romů je i na Balkáně. 

Zajímavý je vztah mezi Romy a Židy. Najdeme zde již tradiční oboustranné sympatie – na jednom starém obrazu je například romský tábor, na jehož okraji se modlí Žid, oblečený do modlitebního pláště – talitu. Zřejmě se jako putující obchodník připojil k romské karavaně. V Osvětimi spolu sousedily tzv. český rodinný tábor a tzv. cikánský tábor, oddělené jen ostnatým drátem. Proto po válce vzpomínali ti, kdo přežili, také na druhou skupinu, kterou čekal stejný osud – čeští Židé na Romy a naopak. Někteří významní Židé se Romů u nás zastávají, dokonce bych se odvážil říci, že podstatně více než většina křesťanů. Poslední skupina, kterou zde musíme zmínit, jsou Romové, kteří se hlásí k izraelskému původu. Jsou přesvědčeni, že původně pocházeli z Izraele a že si je po vyhnání křesťané neoprávněně přivlastnili a vymysleli si falešný příběh o jejich indickém původu. 

Svou cestu po světových náboženstvích ovšem musíme skončit u sekularizace, agnosticismu a ateismu. I k těmto směrům se někteří moderní Romové hlásí. Často opakovaná teze o náboženském založení Romů tedy rozhodně neplatí pro všechny.

Duchovní vlivy

Spiritualitu ovlivňuje prostředí. Omezme se proto nyní na křesťanské prostředí České republiky a Slovenska, protože obě tyto země byly a jsou pro současné duchovní směřování Romů u nás důležité. Většina českých Romů jsou potomci těch, kteří se v několika vlnách přistěhovali ze Slovenska po 2. světové válce, do volného prostoru vytvořeného odsunutím 3 milionů Němců. Jaké byly křesťanské vlivy na Romy a jak na ně církve působí dnes? Církev působila i působí často dvojznačně – kromě pozitivních příkladů lidskosti můžeme najít i příklady naprosto odpudivé. Proto raději zmiňme, že církev na Slovensku a na Zakarpatské Ukrajině, která k nám také svého času patřila, usilovala o integraci všech, kteří se k ní hlásili, včetně těch nejchudších. Romové ze slovenských osad docházeli do kostelů, kde jim obvykle patřily zadní lavice, určené těm nejchudším. Mnoho Romů i u nás na slovenskou minulost navazuje a různým způsobem ji předalo svým dětem. Když se doma modlí modlitbu Páně, modlí se slovensky, i když jinak už spolu mluví česky. Souvisí to s tím, že po přestěhování do Čech dost Romů už nenašlo cestu do kostela nebo pro ně byla tato cesta prakticky nedostupná (stěhovali se často do sekularizovaných částí republiky, kde o ně navíc v kostelech nikdo nejevil zájem).

Spiritualitu Romů ovlivňuje i aktuální postoj okolní společnosti. V některých průzkumech má český národ vůbec nejhorší vztah k Romům v celé Evropské unii, při posuzování zemí z hlediska empatičnosti jsme zaujali sedmé místo odspodu. Odráží se tento postoj i v našich církvích? Obávám se, že jsme to dosud nereflektovali a že Romové se v našich kostelech často cítí, mírně řečeno, nevítáni.

Velké množství Romů ze Slovenska i z České republiky se v průběhu posledních 30 let vystěhovalo do některých západních zemí. Někteří si víru zřejmě přinesli s sebou, jiní ji našli až v cizině. Například ve Velké Británii vznikla celá řada romských sborů. Ze Západu nám pak v posledních letech přišli misionáři, kteří založili romské sbory v řadě měst České republiky.

Církevní a rodinná spiritualita

Když jsme nyní prošli různé vlivy, můžeme se zamyslet nad tím, jak vypadá romská spiritualita, respektive její výsek, navazující na tradiční romipen a paťiv (romskou tradici, pohostinnost a úctu) a na podobu romských sborů, známých autoru těchto řádek. Tradiční romskou spiritualitu můžeme poznat z romských písní. Ty představují Boha jako toho, který trestá člověka za jeho hříchy. Člověk pak přemýšlí, kde se provinil, aby se mohl napravit. Proti tomu moderní romské křesťanské písně jsou hudebně mnohem rychlejší a obsahově mnohem optimističtější. Jejich obsahem bývají chvály Boha za spásu. Pak je i velkopáteční téma Ježíšovy oběti radostné, protože vede k záchraně člověka. Tento posun ve spiritualitě Romů se mi líbí. Při bohoslužbách v romských sborech má často velký význam hudba, spojená s chválami českými, romskými a někdy i hebrejskými. Kázání bývají různá – většina z těch, která jsem slyšel, byla kvalitně biblicky založena. Důležité bývá také společné stolování. 

Důležitým aspektem romských bohoslužeb je také to, o co usilujeme i jako evangelíci – bohoslužeb se účastní celé rodiny, často s mnoha dětmi, To zásadně a převážně pozitivně ovlivňuje atmosféru. Dobře fungující romské sbory řeší celou řadu sociálních úkolů – například pomoc s dopravou odlehlejších rodin, které buď nemají auto, nebo jsou tak velké, že se do něj nevejdou, nebo výpomoc těm členům sboru, kteří jsou aktuálně v nouzi. Častá je také pomoc i přes hranice sboru, romské sbory často spolupracují s potravinovými bankami.

Při uvažování o spiritualitě Romů zmiňme ještě některé tradiční projevy. Mnoho z nich, i když se nám jeví exoticky, jsou vlastně konzervované projevy tradiční křesťanské společnosti – křty dětí, velkolepé svatby, bdění při mrtvých před pohřbem (v romské společnosti označované jako „vartování“) i pohřby. Člověk si může vzpomenout na Karafiátovy Broučky, líčící pohádkovým způsobem tradiční evangelický život na Vysočině. Ostatně soudím, že není velký rozdíl mezi tím, zda evangelíci dají na památku zesnulého „dar na potřeby sboru“, katolíci květiny, které se vhodí do hrobu a Romové také několik mincí či i odlitý hlt kořalky. Jedinými zdánlivými odlišnostmi jsou tak víra na muly – duchy zemřelých, kteří se pozůstalým zjevují ve snu, a tradiční čarodějnictví – věštění z ruky, kartářství a podobně. Otázka snů je pro Romy důležitá a může sloužit jako základ duchovních rozhovorů. S romským čarodějnictvím jsem se kromě jedné zmínky nikdy v životě nesetkal. Buďto tedy již není aktuální, nebo se o tomto tématu Romové nebaví s farářem…

K romské spiritualitě patří také etika, realizovaná často v rodinném životě. Romipen – romství označuje vlastní chování, k němuž patří ochrana a budování rodiny, pohostinnost a štědrost. Paťiv – úcta označuje především vztah k rodičům (v romských rodinách vládnou často výrazně patriarchální a matriarchální vztahy), přeneseně pak ke všem starším lidem.

Individuální spiritualita

Individuální spiritualita je vztah člověka k Bohu. Jak jsme si již uvedli, jeho podobu ovlivňuje mnoho vnějších vlivů. Jenže pod slupkami zůstává nakonec člověk sám s Bohem. A když přemýšlím o vztahu druhého člověka k Bohu, začnu najednou myslet sám na sebe a na svůj vztah – a jaký má moje víra vztah k Romům. Laskavá čtenářko a milý čtenáři, kteří jste došli až sem, doporučuji vám jít podobnou cestou. K teoretickému přemýšlení o druhých připojit sama sebe, od myšlení přejít k drobnému skutku – vyhledat a navštívit romské bohoslužby, popovídat si s romským sousedem či spolucestujícím, pozvat ho do svého kostela – a udělat si na základě zkušenosti vlastní názor.

Mikuláš Vymětal
foto: Veronika Karlíková, Petr Zewlakk Vrabec