Duch jde durch

Jednou potkáš básničku nastříkanou sprejem na traverze na nádraží, jindy politickou hlášku někde pod mostem. Někdy vnímneš v podchodu nápaditě prohozená písmena ve slově, jindy přetvořenou komerční značku. Jednou se člověk chechtá nad trefností, jindy je dojat. Občas probleskne křesťanská víra, jako když nad vstupem do temného tunýlku uvidíš „neboj“, které se v Bibli vyskytuje prý 365krát.

Jak se na mě usmálo štěstí

Už ani nevím, kdy a jak jsem zjistila, že je to Timo, ale když v roce 2019 nakladatelství Druhé město vydalo knížku jeho výtvarných děl „b jako brno“, mohl se člověk dovědět víc o jeho tvorbě. V létě 2020 jsem jela na měsíc do Wittenbergu a chtěla jsem, aby po celou dobu byla vývěska před naším kostelem v Silůvkách nějak zajímavá, tak jsem do ní dala pár obrázků od Tima. A vůbec jsem nečekala, jaký z toho může vzniknout pěkný příběh, který je mimo jiné dokladem, že i v době sociálních sítí je dobré opečovávat sborovou vývěsku kdesi na konci malé vesnice. Najednou mi do Wittenbergu volá někdo, kdo se představí jako vydavatel Tima s tím, že viděl naši vývěsku, vyfotil ji a poslal Timovi, a ten nám vzkazuje, že kdybychom chtěli, tak nám může někam něco nastříkat. Mívám docela odvážné sny, ale v tomto případě jsem tímto směrem vůbec neuvažovala. Stačilo mi, že někdo jako Timo je, a že až půjdu Brnem, zase třeba někde potkám nějaké jeho dílko.

Kdyžtak se to zatře 

Na podzim 2022 jsem zkusila, jestli tato krásná nabídka ještě platí? A platila! To už jsme bydleli na sněženské faře. Její fasáda začíná vypadat omšele, ale ještě pár let určitě nebudou peníze na její obnovu. Po tu dobu by mohlo být na fasádě něco od Tima, říkala jsem si. A k mé radosti i staršovstvo souhlasilo s tím, aby nám Timo na faru nastříkal umělecký vzkaz, který by nějak odkazoval ke křesťanské víře. Nápad nám „posvětil“ i Horácký seniorát, když nám na něj odsouhlasil finanční podporu z církevního mikrograntu.

Vnitřní touha po čemsi větším

A tak nám v dubnu 2023 nad vchod naší sněženské fary přistál Timův hravý i úderný návrh „Duch jde durch“. Jazykově, svým „durch“, se hodí i jako připomínka, že Sněžné se od nepaměti až do roku 1948 jmenovalo Německé. Fara leží na trase červené turistické značky, a i když náš nápis nijak nebije do očí, přesto docela často, k mé radosti, někdo zvedne oči k nápisu a reakce bývají různé: pobavené, tázavé, hloubavé. Je to příležitost k rozhovoru a k zamyšlení nad působením Ducha svatého a vlastní vírou. Chceme skutečně, aby Duch svatý šel durch? Skrz nás, skrz naše touhy a plány? Vanutí Ducha od první stránky Bible znamená život, pohyb a kreativitu. A nejednou vychýlení z místa, kde stojíme, tam, kde nás chce mít Bůh. Bůh nám dává svého Ducha, to znamená dost přímý, těsný kontakt. Když si člověk něco takového dá nad dveře, stává se mu to neustálým připomenutím: dělej tak, aby šel! Výzvou vůči nám, kteří na faře bydlíme nebo se tu scházíme. Kéž by šel, protože „dát se vést Duchem je život a pokoj.“ (Ř 8,6)

Na téma Ducha svatého má Timo ještě jeden postřeh: „Duch svatý prorůstá jako tráva asfaltem.“ Duch Boží, svatý, Kristův je sice něco nehmotného a neviditelného, ale má to svou velikou překvapivou sílu. Je schopný ledasčím prorazit, ledasco proměnit. Dobrý mi taky přišel Timův postřeh na obrazu Madony, Panny Marie s Ježíškem na klíně, který namaloval jako sochu opatřenou drátěnými bodci proti holubům… tím pádem ale Duch svatý v podobě holubice nemá šanci usednout. 

Ty svatej Duchu

Když byli naši kluci malí, tulil se ten starší Michal pořád k svému malému bráškovi Peťkovi a jednou slyším, jak mu láskyplně šeptá do ucha: „Ty svatej Duchu“. Naše děti jsme s sebou samozřejmě brávali každou neděli na bohoslužby, žily na faře a pořád se motaly kolem kostela, tak nemohly nezaslechnout také o Duchu svatém. Jak si ho představovaly? Oblažující vanutí Ducha můžeme často pociťovat i v přítomnosti malých dětí, s jejich smíchem a radostí, s jejich příchylností, potenciálem i křehkostí.

Ovoce Ducha Božího jsou podle Galatským 5,22 ty nejlepší věci, které si můžeme přát, jako láska, radost, pokoj, trpělivost, dobrota, sebeovládání a věrnost. Pojďme se tedy vystavit právě tomuto duchu, ať i skrze nás se něco dobrého urodí.

Martina Kadlecová, farářka ve Sněžném
foto: Adéla Rozbořilová