Dopisy čtenářů: Mám problém

Při zahájení pařížské olympiády v loňském roce ztvárnili v živém obraze poslední večeři Ježíše s učedníky „drag queens či transgender modelka, téměř nahý zpěvák zpodobňoval řeckého boha vína Dionýsa“ (iDnes 28. 7. 2024) jako účastníky bakchanálií [extatické rituály ve starověkém Římě a Řecku na oslavu boha Dionýsa, pozn. red.].

Vyjádření synodní rady

Synodní rada vydala v dubnu 2023 vnitřní směrnici Zásady komunikace v církvi (https://bit.ly/komunikace-cirkev), která je závazná pro všechny zaměstnance církve a doporučená všem pověřeným členům církve, jimiž jsou presbyteři, kaplani, výpomocní kazatelé, katecheti, vedoucí pobytových akcí, kantoři, členové odborů a komisí aj. Směrnice ve vztahu k sociálním sítím nařizuje „komunikovat v souladu s hodnotami ČCE… a zdržovat se jakýkoliv nevhodných komentářů či dokonce vulgárního vyjadřování.“ 

Pavel Pokorný, synodní senior

Prý jsou sociální sítě něco jiného než osobní setkání. Pravda je to v tom, že na sociální sítě si dovolujeme dát věci, které si jinak říci neřekneme. Dobře. Tohle se děje a nočním výlevům se asi nevyhneme. 

Vidím však rozdíl v tom, v jakém postavení člověk své osobní „výplody“ na Facebook a podobné sítě dává. 

Za komunistů jsme bojovali za to, aby farářská ordinace byla uznána pro celý život a pro faráře/farářku byla jeho/její práce povoláním, nikoli jen zaměstnáním.

Mám naději, že to platí i dnes, zejména, když je kazatel/ka evangelia řádným zaměstnancem naší církve.

Vím, že členové a členky naší církve jsou pestrou směsicí názorů i chápání Písma a článků víry. Zakládáme si na tom, že máme čtyři vyznání a všechna jsou relevantní. Proto mě zaráží, že naši kazatelé mohou, jen na základě svého pohledu na společnost, některé členy církve znevažovat.
Je to takhle v pořádku nebo mohu čekat, že se církev k takovému jednání svých kazatelů nějak vyjádří?

Lýdie Mamulová, farářka v důchodu
foto: pexels.com