Dopisy čtenářů: Kážeme Krista (?)
(ČB 12/2025) Kázání je důležitou součástí evangelických bohoslužebných shromáždění. K českému slovesu kázat mohou být připojeny až dva předměty, nepřímý (kázat někomu) a přímý (kázat něco). V církevní praxi se však používá zpravidla bez předmětů. Rozumíme zpravidla, že kážeme přítomným posluchačům. Jak je to však s přímým předmětem?
Odpověď nacházím především v Pavlových epištolách: Kážeme Krista, popř. kážeme evangelium. Vděčně vzpomínám, když jako mladý jsem slýchal od emeritního profesora praktické teologie Adolfa Novotného (1891–1968, autor Biblického slovníku), že středem kázání má být Kristus. Rád vzpomínám na kázání profesora starozákonní teologie Jana Hellera, která přinášela posluchačům zvěst o Kristu. Dnes, v době, kdy hlavně díky internetu mám možnost slýchat, případně číst kázání různých kazatelů, mám dojem, že se tento důraz ztrácívá a skutečné kázání bývá nahrazováno úvahami a zamyšleními, sice zajímavými, ale nenesoucími evangelium Ježíše Krista. Přitom všichni, v církvi i mimo ni, moc potřebujeme evangelium slyšet.
Jsem vděčný za to, že i dnes, starý a nemocný, mohu příležitostně vést bohoslužby a kázat. Zda se mi daří opravdu zvěstovat Kristovo evangelium do současného, mně už poněkud vzdáleného světa, to mohou posoudit moji posluchači.
Jiří Nečas, výpomocný kazatel
foto: pexels.com