Dopisy čtenářů: K prodeji Domku Na Sboru

Vážená redakce, obracím se na vás v záležitosti prodeje Domku Na Sboru v Kunvaldu. 

Tento prodej byl schválen na zasedání zastupitelstva Pardubického kraje 16. 9. 2025. Synod na svém zasedání v květnu souhlasil s vynětím z nezcizitelného majetku církve a následného prodeje za příslušných podmínek (možnosti umožnění konání bohoslužeb) a opravy střechy budovy a úpravy expozice.

To, co je pro mě a zřejmě další členy církve, zarážející, je dání přednosti zálěžitostem ekonomického zájmu před záležitostmi potřeby místa historického a teologického významu počátku české reformace, k níž se naše církev hlásí i ve svém názvu. Zároveň chápu, že budova domu vyžaduje opravy, které nejsou v možnostech církve. Na druhé straně jsem toho názoru, že právě díky symbolickému významu místa měla proběhnout daleko širší diskuze církevní veřejnosti od sborů přes senioráty. Přestože se uskutečnilo toto rozhodnutí, je třeba uvažovat o budoucnosti této nemovitosti v úzké spolupráci s krajem na rozvoji a propagaci této památky. Vše lze důkladně promyslet. 

Poslední argument od představitelů synodu o neživém společenství považuji za poměrně irevelantní, protože lze vždy i sbor oživit, příkladů lze uvést více (Dvakačovice, ochranovský sbor v Praze, v blízkosti Kunvaldu obnovení kostela v Neratově). 

Konečně bych byl rád, kdyby se uskutečnila širší debata ne pouze o této památce, ale i o identitě církve ve vztahu k jejím kořenům. Děkuji předem za pozornost a těším se na reakci. Bůh žehnej našemu úsilí. 

Ladislav Dlouhý, Pardubice

Vyjádření synodní rady

Těší nás, že prodej Domku Na Sboru v Kunvaldu probíhá za zvýšené pozornosti církevní veřejnosti. Vítáme zvláště ty ohlasy, které jsou neseny zřejmým zájmem o naše reformační kořeny. Starost o evangelickou identitu založenou na vztahu k Písmu svatému a tradici je věcí každého člena církve.

Vidíme, kde všude se tento vztah aktuálně projevuje. Za nejvýznamnější považujeme skutečnost, že v současném, nedávno vydaném Evangelickém zpěvníku je několik desítek starých (českých) reformačních písní, které se ovšem v našich sborech stále a často zpívají; jde o živé dědictví, které formuje naši zbožnost a myšlení. V teologických diskusích, které v církvi probíhají, argumentují i představitelé nejmladší farářské generace Písmem svatým a duchovním odkazem Jednoty bratrské.

Jakožto vedení církve pečujeme o vzdělávání, jehož je dědictví reformace významnou součástí. Tak je tomu ve výuce konfirmandů, v kurzu pro budoucí výpomocné kazatele, v magisterském studiu na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. V Ústředním archivu ČCE pečujeme jak o staré tisky z dob staré Jednoty bratrské, tak o archivní dědictví z doby od vydání tolerančního patentu po současnost. Archivní bohatství popularizujeme a zpřístupňujeme, například v seriálu Archivní NEJ na našem webu i v Českém bratru.

Pokud jde o budoucnost Domku Na Sboru, spolupracujeme úzce s Pardubickým krajem a výhledově s Regionálním muzeem ve Vysokém Mýtě, které péči o tuto památku převezme. V budově by měla nadále fungovat expozice o historii české reformace. Jsme rádi, že veřejné instituce berou historii Kunvaldu jako součást obecného kulturního dědictví, a máme naději, že v novém aranžmá se expozici dostane větší pozornosti i ze strany mimocírkevní veřejnosti.

Posláním církve je primárně služba evangelia (nejsme muzejní instituce), nemáme kapacity na to, abychom pečovali o historické budovy, kolem nichž nefunguje živé společenství.

Co se týče zmíněných příkladů oživení chátrajících kostelů (Neratov, modlitebna ochranovského sboru v Praze aj.), jde právě o místa, která nebyla udržována a spravována ze vzdáleného centra, nýbrž se o jejich obnovu a záchranu zasloužili lidé, kteří do těch míst přišli a osobně s nimi spojili své životy.

Pavel Pokorný, synodní senior
foto: e-cirkev.cz