Dítě nad vodou

Postižení, se kterým se Denisa narodila, považovali lékaři za neslučitelné se životem. Dnes je jí deset let. Žije díky moderní medicíně a láskyplné péči maminky Pavlíny Vejvodové. Denisa má vývod ze žaludku a kanilu zavedenou do hrdla, kterou je potřeba mnohokrát denně čistit. Sama se nenají, nemluví. Zrakem rozpoznává jen světlo a tmu. Její maminka Pavlína už je zkušená. Každodenní péči zvládá sama. Musí to ale dělat 24 hodin denně. 

Se svým partnerem se před třemi lety rozešla. Domácnost s ní sdílí další tři její děti. Přirozeně se jim nestíhá věnovat tak, jak by si zasloužily. Týká se to také její dcery Zuzky.

Vzájemné minutí?

Všichni, kdo Zuzku blíže poznali, o ní mluví jako o bystrém děvčeti. Je hodně živá a oproti svým vrstevníkům napřed. Ráda se kamarádí s dospělými, na které reaguje pohotově a chytře. Umí s nimi diskutovat o společenských tématech, která nasává z internetu. S velkým zaujetím také rozebírá vztahy. Ve svých 11 letech už má zájem o kluky. Hodně to prožívá.

Ve školní třídě se ale její náskok projevuje spíš destruktivním způsobem. O přestávkách i hodinách na sebe strhává pozornost, jako silné osobnosti se jí to dost daří. Práce s takovou žákyní je pro učitele nesmírně komplikovaná a Zuzka je na nejlepší cestě, aby se úplně minula se školou a škola s ní. Pro budoucnost jedenáctileté dívky žádná dobrá zpráva.

Nápad z časů pandemie

Je to právě vzdělání, co představuje pro děti z rodin v obtížné životní situaci naději na lepší budoucnost. Žádní vlivní příbuzní jim cestu do života neumetou, postarat se o sebe musí samy. Čím vyšší vzdělání přitom získají, tím větší je pravděpodobnost, že na cestě životem uspějí.
Pracovníkům sociálně aktivizační služby je tahle zákonitost dobře známá. V práci s rodinami se proto zaměřují na zvládání školy jako na jednu z priorit. Naléhavé to bylo zejména nedávno, kdy se světem proháněla pandemie. Žáci zůstávali doma, učili se na dálku a zejména rodiče z rodin v obtížné životní situaci nestíhali školní povinnosti svých dětí pohlídat. Propad mnoha žáků byl nepřehlédnutelný.

Diakonie ve Vrchlabí a Jaroměři se proto spojily, aby žákům pomohly, a tak vzniklo Dítě nad vodou. Lektoři Diakonie spolupracují s třídními učiteli a pravidelně se věnují těm dětem, které nemají doma k zvládání školy dobré podmínky. 

Nevzdáme to

V pondělí končí Zuzce výuka kolem dvanácté. Od dvou ji čeká školní klub, což je něco jako družina pro páťáky a šesťáky. Před klubem se Zuzce a jejímu spolužákovi Dominikovi věnuje Petra Tomášová, lektorka projektu Dítě nad vodou. 

Často společně s dětmi sedí nad češtinou a matematikou. Nejde však jen o doučování, jak je vidět: dnes paní Petra rozloží po lavici do dvou sloupců slova, ke kterým se vážou výrazné emoce. V jednom sloupci ty negativní, v druhém pozitivní. Petra se nejprve dětí zeptá, jestli všem slovům rozumějí. Objasnit je třeba tato: něha, frustrace, naděje. Přitom se ukazuje Zuzčina bystrost. I když významy slov přesně nezná, nahlas nad nimi uvažuje a míří správným směrem: „Něco je těžké, ale my to nevzdáme,“ přemýšlí o termínu naděje. „Máme naději něco dokázat. Třeba zlepšit si známky,“ dokončuje svou úvahu.

Projekt Dítě nad vodou zahájil a pokračuje s podporou stovek individuálních dárců sbírky Krabice online. Děkujeme! 

Paní Petra děti vyzývá, ať vyberou ta slova, která se jim spojují se školou. Z pozitivních zvolí Zuzka lásku, štěstí a vděčnost. Z negativních vztek a smutek. Při další práci lektorka navádí děti na to, jak zacházet ve škole s emocemi – když člověka přepadne nějaká negativní, nemusí jí podléhat. „Co ti pomáhá, když jsi smutná?“ ptá se Zuzky. Hovor s kamarádkami nebo telefonát sestře, zní odpověď. Jenomže ani jedno se ve škole při výuce nesmí. „Ale pomoci může už jen to, když si na to vzpomeneš. Nebo na cokoliv dalšího, co ti dělá radost,” uzavírá Petra Tomášová dnešní setkání.

Jak sama říká, nejen že podporuje děti v předmětech, které zrovna nezvládají, ale poskytuje jim též lidskou oporu. Cílem není udělat ze čtyřkařů jedničkáře, ale dodat jim zdravou sebedůvěru, aby dokázali sami řešit náročné situace a říct si o pomoc tehdy, když je to nad jejich síly.

Jde také o přijetí vlastní rodinné situace. Například v minulosti si Zuzka hodně vymýšlela. Vykládala spolužákům i paní učitelce, jaké má to má doma báječné; přitom každý věděl nebo přinejmenším tušil, že to není pravda. Podle Zuzčiny třídní učitelky Zuzany Krudencové se tohle hodně zlepšilo. I když Zuzka stále patří v její třídě k nejobtížnějším žákům, zlepšila se také v plnění školních povinností. „Přes všechny limity, na které naráží, je neskutečně snaživá,“ říká. 

Petra Tomášová Zuzku nasměrovala také do skautského oddílu. Navštěvuje jej od prosince a je nadšena. Skauting by Zuzku také mohl podpořit. Zejména nasytit její hlad po mezilidském kontaktu.

Diakonie však může rodinám pomoci též jinak než podporou vzdělání jejich dětí. To je úkol sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi. Jejich záběr je široký: od pomoci rodinám při jednání s úřady přes řešení problémů s financemi či bydlením až po psychickou pomoc dětem či rodičům. Rodiny, které by ale sociálně aktivizační službu nejvíce potřebovali, však o ní často nevědí nebo se ostýchají o pomoc požádat. „Díky projektu Dítě nad vodou k nám ale mnoho rodičů získalo důvěru. Pochopili, že jsme tu pro ně a obracejí se na nás pro radu i pomoc,“ říká Dana Zaplatílková, koordinátorka projektu Dítě nad vodou z Diakonie Vrchlabí.

Adam Šůra