Díky za každý nový den

Někteří jezdí opakovaně, byli tu letos třeba po desáté či po patnácté a dojemně se vítají s vrstevníky, které rok neviděli. Tentokrát tu byla spolu se svou babičkou dokonce dvě vnoučata, takže věkové rozpětí účastníků se rozkročilo mezi osmi a devadesáti pěti lety. Někteří letos dorazili poprvé a podle příspěvku jedné z těchto účastnic bude možná „zaděláno“ na delší tradici.

Ohlédnutí za táborem v babím létě

Sedím u počítače a prohlížím si z Chotěboře fotky. Už uplynul nějaký čas, co jsem se vrátila a naskočila do rychlíku běžných dní, a přesto pořád nemůžu dostat tábor z hlavy a z duše. Chybí mi společný zpěv před jídlem, vlastně mi chybí zpěv celodenní. Postrádám tu unikátní pospolitost sester a bratří, s nimiž jsem strávila nezapomenutelný týden. Tiché soustředění při společné ranní a večerní pobožnosti, výšlapy po okolí, těšení na večerní program i posezení v úzkém kroužku s těmi, s nimiž je mi dobře, přestože se známe sotva pár dní. Stýská se mi dokonce i po ranních rozcvičkách, kdy do nohou studí rosa, po tváři hladí vycházející slunce a je u toho veliká legrace.

Když jsem – letos poprvé – posílala na letní pobyt pro seniory do Chotěboře přihlášku, představovala jsem si příjemně strávený týden uprostřed nádherné přírody. Ale nalezla jsem mnohem, mnohem víc. Úžasnou společnost báječných lidí, kteří přijeli i toto léto, přestože jim roků přibývá a všelijakých lidských bolestí také. Viděla jsem jejich statečnost a nezdolnou sílu, s jakou se potýkají s často nelehkými osudy. A pocítila ohromnou až zahanbující vyrovnanost a vděčnost.

Program byl přepestrý

Výlety po okolí a návštěvy zajímavých míst už řadu let vybírá a zajišťuje bratr Josef Bodeček a jsou přizpůsobeny i pro lidi, kteří mají obtíže s chůzí na větší vzdálenost. Často jsou cíle unikátní – letos například jsme navštívili zahradu zámku v Chotěboři, která je veřejnosti nepřístupná, ale díky bratru Bodečkovi nás majitel pan Dobrzenský vlídně přijal a umožnil volně se pohybovat v zahradách a obdivovat vzácné dřeviny. Jindy jsme si jako první výprava mohli v Chotěboři prohlédnout čerstvě zrekonstruovanou kapli sv. Anny. Pokud byl cíl dosažitelný autem, méně pohybliví zájemci byli dovezeni, ostatní šlapali turisticky.

Ve středu se uskutečnil celodenní autobusový výlet. Průvodce nám dělal pan Vlastimil Peřina, vedoucí Správy CHKO Železné hory, zapálený ochránce přírody, který navštěvuje tábor opakovaně. Autobus zaplněný do posledního místečka vyjel nejdříve k evangelickému kostelu ve Slatiňanech, potom k malé vodní elektrárně v Práčově, dále do bývalé Kochánovické střelnice, kde se povedlo odstranit meliorace a navrátit do krajiny tůně a meandrující potok. Cestou zpět do tábora jsme se zastavili u přírodní památky Na Skalách a na Vrchlického návrší, kde byl nádherný výhled do širé krajiny.

V průběhu týdne v táborové jídelně jsme vyslechli koncert, přírodovědnou přednášku, zhlédli jsme dokumentární film o přírodě Železných hor, proběhla výtvarná dílna a literární večer, a zbýval i dostatek času na odpočinek. K tomu výtečná táborová kuchyně, přítomnost obětavé lékařky a nádavkem slunečné počasí babího léta po celý čas. 

Příští rok zase?

Tábor vedla Daniela Ženatá v přátelském neformálním duchu. Podporu měla v manželu Danielovi, zásobovači a „muži pro všechno“; postarali se dokonce o jeden večerní program – poutavě vyprávěli o svém putování po národních parcích na západě USA. Ranní a večerní pobožnosti pečlivě připravil a slovem posloužil Libor Chaloupka, farář v Bučině. Společně jsme se zamýšleli nad proroctvím Malachiáše a také jsme se věnovali 13. kapitole 1. Korintským. Bratr farář dokonce pro zájemce sestavil brožurku s úvahami, které na táboře zazněly, s názvem Láska svatá.

Nemohu dost dobře poděkovat všem, kteří se zasloužili o hladký chod tábora. Ale mohu spolu s nimi zpívat: Díky za toto krásné ráno, díky za každý nový den!

Libuše Rozbořilová
foto: ARo, Libuše Rozbořilová