Děti zvládnou neskutečně moc, pokud mají správnou motivaci

V dnešní době se stále častěji setkáváme s obavami ohledně fyzické kondice dětí. Rostoucí sklon k obezitě, zhoršující se fyzická výkonnost a nízká odolnost vůči stresu jsou témata, která rezonují nejen mezi rodiči, ale i ve školách. Odkud se tyto obavy berou? Je skutečně současná nejmladší generace méně výkonná? A co může škola udělat pro to, aby děti motivovala k pohybu a zdravému životnímu stylu? Nejen na to jsme se ptali Rostislava Konopy, ředitele Bratrské školy – církevní základní školy v Praze, která ve výuce využívá řady inovativních postupů. 

Říká se, že děti jsou čím dál méně zdatné, snižuje se jejich fyzická výkonnost, mají sklon k obezitě atd. Potvrzuje se to i ve tvojí zkušenosti s dětmi z Bratrské? Mají problém s fyzickou kondicí?

Ano, tato tendence se potvrzuje i na naší škole, byť to není plošný problém u všech žáků. U některých dětí skutečně pozorujeme zhoršení fyzické kondice, což se neprojevuje jen v tělesné výchově, ale i v každodenním pohybu – vytrvalosti při hrách, koordinaci pohybů nebo běžných aktivitách. 

Mladá generace bývá označována pejorativním pojmenováním „sněhové vločky“, což má poukazovat na jejich údajně nízkou fyzickou i psychickou odolnost. Pozoruješ to i u „vašich“ dětí na Bratrské?

Tento názor je rozšířený, ale byl bych opatrný s jeho plošným použitím. Nízká odolnost dětí je často vinou nás dospělých, umožňujeme jim „válení na gauči“, dáváme jim špatné stravovací návyky, tolerujeme jim dlouhé hodiny u obrazovek mobilních telefonů nebo tabletů. To je jednoznačně naše vina. Vůbec to ale neznamená, že děti nejsou schopné růstu a změny.

Fakt, že některé děti mohou mít nízkou odolnost vůči nepohodlí, frustraci, či že se obávají vystoupení z komfortní zóny, souvisí s měnícím se prostředím, v němž dnes vyrůstají. Mají rychlý přístup k informacím, ale neumí s nimi pracovat, rodiče je často příliš ochraňují, nepodporují je k samostatnosti a nedávají jim reálné výzvy. Přitom děti vydrží neskutečně moc, pokud se jim dá správná motivace. To ostatně ukázal ve svých příbězích spisovatel Jaroslav Foglar, jehož odkaz žije dál nejen ve skautských klubovnách. Ve škole klademe důraz na zážitkovou pedagogiku, projektové vyučování a vrstevnické učení. Děti se učí překonávat překážky, přebírat zodpovědnost a hledat řešení.

Dnešní děti ve srovnání s předchozími ročníky tráví mnohem více času na mobilu. Častým tématem je proto i otázka, jestli děti můžou ve škole používat mobil. Kontroverze vzbudilo např. nedávné opatření ve vsetínských základních školách – všechny děti zde musejí mobil před začátkem vyučování odevzdat do uzamykatelných skříněk. Je to z tvého pohledu přiměřené řešení? Jak téma mobilů řešíte na Bratrské? 

Zavedení odevzdávání mobilů do uzamykatelných skříněk může být pro některé školy vhodné, pokud mají s neřízeným používáním mobilů vážné problémy. Plošné zákazy ale nejsou v pedagogice nikdy tím nejlepším řešením. Na Bratrské škole se nevyhýbáme výuce technologií, žáci se setkají s roboty, využívají běžně iPady, učí se programování, využíváme Al, chatboty, 3D tiskárny i drony. Mobilní telefony jsou během výuky zakázané, pokud nejsou součástí výukové aktivity (využívání aplikací, vyhledávání informací atd.). Při příchodu do školy je odevzdávají do otevřené krabičky, která je celý den ve třídě. Není uzamykatelná, všichni svůj i telefony ostatních vidí vypnuté. Jediná přestávka, během níž jsou povoleny, je polední pauza na oběd. 

Ve škole se během přestávek hrají deskové hry, šachy nebo míčové aktivity na školní zahradě. V rámci prevence problémových návyků s mobily organizujeme workshopy a přednášky o digitální a finanční gramotnosti a co je nejdůležitější, kyberbezpečnosti. Klíčové je pro nás naučit žáky používat mobily s mírou a zodpovědností. Samozřejmě, ne vždy se to daří a vinu na tom máme zejména my, učitelé, protože svým chováním a nastavením vytváříme ve škole prostor a řád a hranice. 

Jak děti na Bratrské fyzicky aktivizujete? Jaké aktivity pro ně připravujete? 

Na Bratrské se snažíme podporovat fyzickou aktivitu nejen v rámci povinné tělesné výchovy, ale nabízíme pestrou nabídku aktivit už v družině, které děti motivují k pohybu přirozenou a zábavnou formou. Věříme, že čím více radosti děti v pohybu objeví, tím větší šanci mají přijmout ho jako součást svého životního stylu. Nabízíme sportovní kroužky jako lezení, florbal, menší kluci milují hrát o přestávkách fotbal, do výuky tělocviku jsme zavedli úspěšně venkovní lukostřelbu. Legendární akcí pro starší žáky jsou „noční pochody“, kdy žáci II. stupně (6. – 9. třída) mají absolvovat pochod neznámým terénem kolem 25 km přes noc (ale skoro vždycky je to víc, protože zabloudíme) a vždy je tam „vodní úsek“. Před dvěma lety brodili úspěšně v noci Sázavu. Usínáme za svítání… V květnu 2025 připravujeme unikátní několikadenní kurz odvahy a dobrodružství, který bude fyzicky náročný, ale bude též rozvíjet zodpovědnost, podporovat týmovou spolupráci a partnerství, protože tyto akce včetně lyžáků, vodáckého kurzu nebo běžného puťáku organizujeme napříč ročníky. 

Aktivity kombinují výdrž, zážitky a osobnostní rozvoj. A ten je možný jen skrze výzvy. Tím, že se setkávají na akcích starší a mladší žáci, posilujeme jejich vztahy i motivaci k pohybu. První týden v září se ve škole neučí, děti prvního stupně jedou na školu v přírodě nebo mají celodenní výlety, druhý stupeň si volí vodácký kurz nebo puťák. Kromě toho dáváme možnost vyzkoušet si lezení na skalách. Starší žáci jeli v loňském roce divokou vodu obtížnosti WW3 na Salze a letos kanály pražského Botiče, což je už opravdu dobrodružné a klade to důraz na naši zodpovědnost a zajištění bezpečí. Proto téměř všichni učitelé prošli náročným kurzem zdravovědy a instruktorskými kurzy. Od ledna 2025 budou děti druhého stupně každý rok skládat zkoušku z resuscitace, protože i taková příprava k našim kurzům patří. 

S jakým ohlasem ze strany dětí a rodičů se to setkává? Zapojují se rády, nebo spíš s odporem?

Ohlasy od žáků jsou velmi pozitivní a očekávají, že akce budou pestré, zábavné a drsňácké. Důležité je, že rodiče pochopili, že nám nejde o přísnou disciplínu nebo povinnost, ale o dobrodružství, hru a společné zážitky. Dobrodružství se nemůže hodnotit známkami nebo body, to se musí prožít! Pochopitelně se setkáváme s tím, že před vystoupením dětí z jejich komfortní zóny mohou být ze začátku zdrženlivější, ale společný zážitek je vždy stmelí, mizerné pláštěnky mají zpravidla všichni, takže trpí stejně. Při zpětné vazbě, kterou nám dávají, často slyšíme, že si samy uvědomují, co všechno mohou dokázat – a právě to jim přináší radost a sebevědomí. 

Většina rodičů naše aktivity podporuje, oceňují zejména to, že vedeme jejich děti k pohybu a k akčnímu zdravotnímu stylu. Někteří rodiče nás dokonce žádají o tipy na vybavení na pohybové aktivity mimo školu, což je skvělý vedlejší efekt. Občas se setkáváme s obavami, např. u fyzicky méně zdatných dětí nebo dětí s pohybovým omezením. V takových případech se snažíme rodiče ujistit, že aktivity přizpůsobujeme, aby byly inkluzivní a bezpečné. 

Pro některé děti bývá tělocvik noční můra, předmětem projdou jen se zaťatými zuby, často si z něj odnášejí traumata až do dospělého života. Jak dětem tělocvik – a vůbec pohyb – neznechutit?

Tohle je klíčová otázka, protože negativní zkušenosti z tělocviku mohou ovlivnit vztah k pohybu na celý život. Na Bratrské škole se snažíme přistupovat k tělocviku tak, aby byl pro všechny děti motivující, zábavný a respektoval jejich individuální schopnosti. Hodnotí se především snaha a zlepšení, nikoli výsledky. Děti obecně milují soutěživost, ale důležité je klást důraz na týmovou spolupráci a seberozvoj v tom, v čem jsem dobrý. Učitel tělesné výchovy musí být citlivý a podporující. Nesmí docházet k ponižování nebo posměškům, naopak oceňujeme každou snahu a neúspěch není tragédie, ale výzva ke zlepšení. Již ve školce a pak intenzivně na základní škole musí děti poznat hravou formou, že pohyb je přirozenou součástí života, nikoli výkonová disciplína, ačkoli to vůbec nepopírá profesionální rozvoj sportovních talentů.

Když jsem chodila do školy, v tělocviku po nás chtěli mnohdy bizarní výkony – udělat výmyk na hrazdě, přeskočit přes kozu, umět cviky na kruzích… To vše působí jako osnovy z minulého, možná dokonce z předminulého století. Není načase nějak tělocvik aktualizovat? A mají děti nějakou možnost si říct, nebo si aspoň vybrat, jakou aktivitu by chtěly dělat?

Osobně proti výmyku nic nemám, přes kozu u nás děti skákají běžně a některé z nich na tyči udělají velice fyzicky obtížný „vzpor“. Děti ale často ani neumějí padat, takže klasické „gymnastické aktivity“ je potřeba nahradit jednoduššími, jako jsou cviky s vlastní vahou, balanční cvičení, skákání přes lavičky, jednoduché sestavy na žíněnkách, člunkový běh a týmové hry, podporující rozvoj koordinace a obratnosti. Myslím si, že s dětmi se dají dělat i kruhové tréninky, kurz sebeobrany, různé překážkové dráhy. Důležité je, aby si děti někdy mohly zvolit aktivity, které je baví a ty do tělocviku zařadit. Pohyb musí být spojen s pozitivními pocity, proto u nás máme lukostřelbu, kde není důraz na výkon, ale na zážitek. V mnoha školách podle mne není již tělocvik noční můrou, záleží ale hodně na učiteli a vstřícnosti rodičů k tomu, že se děti rády hýbou.

Okřídlené rčení říká „ve zdravém těle zdravý duch“. Jak se k tomuto rčení stavíš? Přispívá tělesná aktivita dětí i k prevenci jejich duševních obtíží? 

Se rčením naprosto souhlasím, nejde však jen o to, aby „tělo bylo zdravé“ pouze ve fyzickém smyslu, důležité je, aby pohyb přinášel radost, pocit úspěchu a pozitivní energii – to je to, co skutečně přispívá jejich psychice. Tělesná aktivita prospívá duši! Děti, které se pravidelně hýbou, bývají méně úzkostné a lépe zvládají stresové situace. Fyzická aktivita zlepšuje soustředění a pocit sebeúcty, uvolňuje napětí a zlepšuje náladu. Společný sport vytváří lepší vztahy a spolupráci mezi vrstevníky, ať už to je drsné či zábavné, posiluje to pocit sounáležitosti ve skupině. Pohyb je také přirozeným ventilem pro přetlak emocí, děti, které se pravidelně hýbou, zvládají lépe frustraci a negativní emoce. Naším cílem je propojovat fyzickou aktivitu s radostí a smyslem. A snad se nám to daří.

Věnujete se ve škole nějak péči o tělo? Učíte děti, jak se o ně starat, mít své tělo rád?

Péče o tělo a zdravý životní styl jsou u nás ve škole důležitou součástí vzdělávání. Chceme, aby děti chápaly, že tělo je jejich „celoživotní domov“, nikoli vězení, a péče o něj zahrnuje nejen pohyb, ale i zdravou stravu, psychohygienu a pozitivní vztah k sobě samým. Zahrnuje to probírání základů zdravého stravování, významu pestré stravy, děti ve škole vaří a pečou. Spolupracujeme s jídelnou na výběru jídel a také chceme, aby děti věděly, co a proč jedí. V rámci projektu Ovoce do škol a Mléko do škol dostávají třídy zdravé svačinky a ochutnávky ovoce a mléčných výrobků. Nedílnou součástí výuky jsou workshopy a přednášky prevence a rizik kouření, užívání drog, alkoholu nebo nevyvážené stravy.

Nejdůležitější pro nás je ale laskavé, vlídné a bezpečné prostředí ve škole, takže se děti v rámci hodin učí, jak zvládat stres, jak pracovat s emocemi, jak se hodnotit, jak mít respekt k sobě i k druhým. Vyučujeme děti, že každé tělo je jiné a krása není o dokonalosti, ale o zdraví a spokojenosti. Hodně nám v tom pomáhá naše školní pedagogické pracoviště a kaplan, k němuž mají děti velmi laskavý a důvěrný vztah.

Co bys poradil dospělým, kteří chtějí dostat děti od displejů a obrazovek?

Buďte příkladem! Dostat děti od obrazovek k pohybu a ven do přírody je v dnešní době náročné, ale ne nemožné. Klíčem je motivovat přirozeně a nenásilně, vytvořit prostředí, které si samy zamilují. Děti sledují, co dělají dospělí. Pokud vidí, že učitelé nebo rodiče tráví čas venku, přirozeně je to inspiruje. Nemusíte s nimi začít plánovat zimní horolezecký výstup na Matterhorn, ze začátku stačí rodinné výlety, hraní venkovních her či pouhé procházky. Dejte je do skautského, sportovního nebo turistického oddílu a vytrvejte! Stanovte doma pravidlo „offline zóny“, že určitý čas budete doma bez obrazovek. Děti to rozhodně nepřijmou ze začátku s nadšením, ale když to budete jako rodiče dodržovat, vytvoříte pozitivní návyk. Důležité je dětem vysvětlit, že obrazovky nejsou našimi nepřáteli, ale je potřeba s nimi najít rovnováhu. Podstatou nás pedagogů je stejně vychovávat děti k tomu, aby byly dobrými a moudrými, a podstatné je k tomu směřovat neustále malými krůčky. Jít na to přes aktivní pohyb je podle mne dobrá cesta.

připravila Adéla Rozbořilová
foto: archiv respondenta