Čtrnáct setkání obrazu a slova

Jednotlivá zastavení namaloval výtvarník a muzikant kapely Poletíme? Rudolf Brančovský. On měl totiž tu čest zahlédnout Krista. Stalo se to před pěti lety v Jeruzalémě. Seděl s manželkou v kavárně, popíjeli kávu a fresh z granátových jablek, když tu ho zahlédl. Obyčejné tenisky, krátké kalhoty, tričko s nápisem Ramones, na zádech batoh a mířil kolem kavárny nahoru k domu Pontského Piláta. Malíř Rudolf za ním chtěl vyběhnout, jenže si vylil kafe, zdržel se a cestu pak zavřela izraelská armáda, protože byl zrovna zabit Sulejmání a atmosféra v Jeruzalémě zhoustla.

S tímto Kristem už se nesetkal, selfíčko si s ním neudělal, nicméně toto setkání-nesetkání bylo impulsem ke vzniku Křížové cesty. A aby obrazy nebyly jen pro jedny oči, pro sběratele, který si dílo objednal, rozhodl se malíř vytvořit z obrazů knihu.

Obrazy mají svou atmosféru, postavy mluví gesty i očima, náladu davu vystihují třeba půllitry v rukou diskutujících nebo mobily, kterými si lidé scénu trpícího Ježíše fotí. Na obrázku s názvem „Systémové opatření“ vojáci po kříži, pod nímž Ježíš leží, pochodují. U křížového zastavení, kde vojáci Ježíšovi dávají trnovou korunu a svlékají šaty, úslužně přichází „paní podržtaška“ s košíčkem hřebíků. Výpověď obrazů samotných je doplněna texty.

Výtvarník Brančovský oslovil 14 svých oblíbených teologů a duchovních a ti k obrazům napsali zamyšlení. Knihu pak vydalo nakladatelství Cesta.

Každou úvahu psal někdo jiný. Muži, ženy; katolíci, protestanté; někteří jazykem spisovným, jiní hovorovým, někdo ve formě básně. Biskup (a ne jeden), řádová sestra, evangelický farář, kněz, zakladatel církve, vězeňský kaplan, překladatel, vysokoškolský učitel, novozákonice, pivovarnice a včelařka, ředitel, snowborďák, hudebník, odborník na kapelu U2, přednosta,… Lidé, kteří žijí vírou, umějí o ní srozumitelně promluvit a křížová cesta pro ně není dávná událost, ale děje se nám a dnes. Jmenovitě: Pavel Hošek, Janette Oubrechtová, David Kubíček, Sandra Silná, Alexandr Flek, Mireia Ryšková, Edita Vendula Vahalíková, Ladislav Heryán, David Novák, Juraj Dovala, Tomáš Holub, Marek Vácha, Lukáš Targosz a Štěpán Hájek.

Někteří autoři píší svá zamyšlení dost osobně, třeba právě zmiňovaná Sandra Silná, když u obrazu setkání Ježíše s matkou reflektuje svou roli matky. U jiných se odráží jejich profese i záliby. David Novák nezapře, že vedle teologie fandí sportu. Ladislav Heryán vtáhne čtenáře do setkání s uvězněnými ženami. „Jeruzalémských holek je plný svět. Je jich plná věznice, do které chodím. Přinesené papírové kapesníky jejich pláči nestačí, a tak si utírají slzy toaletním papírem. Je to pláč nad zkaženými životy, rozbitými rodinami a dětmi rozstrkanými po dětských domovech a pěstounských rodinách. Je to pláč nad osidly drog, která nejdou přetnout, a chudobou, ze které se nejde nijak dostat, ale především nad dávnými zraněními , která nelze vyléčit, stejně jako nelze vrátit od pervitinu vypadané zuby. Neboť rozlité vody nelze posbírat.“ Takto píše Heryán u zastavení s názvem „Holky, neplačte!“

Novozákonice Mireia Ryšková se zamýšlí nad obrazem Veroniky, která podává Ježíšovi roušku: „Tradice do zástupů lidí, kteří jdou s Ježíšem, staví Veroniku, ženu, která nemůže změnit Ježíšův osud, nemůže zabránit katastrofě, a přece učiní gesto, které znamená mnohem více než jen malou fyzickou úlevu. Podá Ježíšovi roušku, aby si mohl otřít tvář zbrocenou krví a potem. Je to takové bezmála absurdní gesto, například jako když do sbírky na nějaký dobročinný účel, jejímž cílem je vybrat miliony, přidá člověk stokorunu, protože v dané chvíli víc nemá.“ Sami známe takové situace bezmoci, kdy se nám naše pomoc zdá být kapkou v moři.

Rudolf Brančovský je ambasador Mezinárodního vězeňského společenství. Zříká se veškerého finančního zisku z této knihy ve prospěch projektu pro odsouzené muže a ženy s názvem Vězňova cesta. Jedná se o osmitýdenní kurzy malých skupin, které inspirují vězně Markovým evangeliem. U absolventů dochází k hlubší reflexi vlastního života, ke snížení agresivity a k lepšímu zvládání depresí. Projekt dává vězňům naději a radost. A kniha Křížová cesta, tématem spíše smutná, paradoxně dává naději a radost také. Díky za ni.

Lenka Ridzoňová
foto: pexels.com

Brančovský, Rudolf a kol. Křížová cesta. Brno, Cesta 2024, 72 s.